Always for you (HP FF)

8. Začátek léta

Poslední školní den, všichni studenti už postupně nasedali do vlaku a těšili se na léto strávené doma. Kromě Ally a Severuse, oba dva věděli co je doma čeká, ale ani jeden nevěděl, že tomu druhému se domů také extra nechce. Alle mamka pár dní před odjezdem domů napsala dopis, že pro ni nemůže přijet na nádraží, takže se musí domů dostat sama. Všichni si sedli do jednoho kupé a povídali si. Oliver a Olivia nadšeně mluvili o tom, co všechno je čeká o prázdninách, Alla na to jen smutně přikyvovala a usmívala se. Severus si toho všiml a podezřele na ni koukal, ale nijak to nekomentoval.

Cesta uběhla rychleji, než by si Alla přála a oni už stáli na nádraží King's Cross. Rouzločila se s kamarády, slíbili si, že si budou psát a rozprchli se domů. Pomalu se vydala na cestu domů, doufala, že prázdniny utečou rychle a ona bude zase zpátky v Bradavicích. Ani se nenadála a už stála před svým domem. Odemkla dveře a zavolala "Ahoj, už jsem doma", ale nikdo se neozval. Asi jsou zase všichni někde pryč. Smutné si povzdechla, jako vždycky. Šla do svého pokoje, odhodila své věci a lehla si na postel, byla úplně unavená, takže hned usnula.

Asi o dvě hodiny později ji vzbudil hluk z dolního patra domu. A zaslechla hlasy "No Michaeli, ty jsi tak moc šikovný, jsme na tebe pyšní. Oba tě milujeme, jako nic na světě", Alla se zasekla. Z očí jí začaly kanout slzy, to jeho rodiče milují, né ji. Rozhodla se tomu všemu postavit, utřela si slzy a sešla dolů. "Ahoj mami a tati", pozdravila jsem je. Oba se na mě překvapeně podívali. "Allo, ty už jsi doma? Ten čas hrozně letí, když se člověk dobře baví, viď Michaeli?"Řekla její mamka. To Alle v tuhle chvíli stačilo, více by její srdce neuneslo, a tak se vydala zpět od pokoje. Vybalila si věci a opět si lehla do postele a spala až do rána.

Když se ráno probudila, bylo něco okolo jedenácté hodiny, sešla dolů a zjistila, že rodiče opět nejsou doma. Jak překvapivé, nicméně si nachystala něco k snídani a v klidu si to snědla. Rozhodla se, že si udělá menší procházku po okolí, a pak si bude číst. Převlékla se a vydala se ven. V jedné kavárně ve městě narazila na své rodiče a jejich přátelé. Už se chtěla otočit a jít zpět, nijak nestála o to se s nimi potkat, ale pak zaslechla slova své matky. "Ten čas s Michaelem tak hrozně letí, normálně jsme úplně zapomněli na to, že máme dceru, včera přijela domů, bylo to pro nás vcelku překvapení". Alla se úplně zasekla, do očí jí vhrkly slzy. Sebrala se a okamžitě utíkala domů, tohle bylo něco jako noční můra.

Když přišla domů, tak okamžitě utekla do svého pokoje a zamkla se tam. Rozhodla se, odtud už nevyleze. Koukala z okna a najednou v dálce uviděla sovu, kdo jí asi tak píše? Říkala si. Otevřela okno a nechala sovu vletět dovnitř. Převzala si od ní dopis, sova stále seděla na okně, evidentně měla počkat na odpověď. Otevřela dopis a četla.
"Milá princezno,
Doufám, že se ti daří dobře a užíváš si první prázdninový den. Vzhledem k tomu, že jsem si dlouho nepsali, jsem se rozhodl ti napsat vzkaz a budu rád za tvou odpověď.
Se srdečným pozdravem, tvůj princ dvojí krve"
Musela se usmát, s princem si už dlouho nepsala, jen co je pravda. Vzala pergamen a napsala na něj svůj vzkaz. Pak ho dala sově a nechala jí vyletět. Ten dopis byl jediné hezké na celém tomhle dni. Rozhodla se, že si něco přečte, tak si vzala knížku o přeměňování, kterou jí půjčila profesorka McGonagallová a začetla se do ní.

Úplně ztrácela pojem o čase, ale začínala zjišťovat, že se jí kniha čte čím dál hůř, protože se venku začínalo stmívat. Šla dolů, dala si něco na večeři. S rodiči se vzájemně ignorovali a ona vešla zpět do svého pokoje, lehla do postele a zase usnula. Mohla se jen modlit, aby tohle její utrpení brzy skončí a ona zase bude moct jen zpět do Bradavic. I když, dopisy od prince by jí mohly pomoci to přečkat.