Always for you (HP FF)

35.kapitola

Prázdniny již pomalu začaly a Alla se od začátku těšila jen na chvíli, kdy bude moct být se Severusem. Ona doma samým štěstím neoplývala, ale její rodina samozřejmě ano. Rodičům jen oznámila, že za pár dní odjede pryč, ale je to evidentně vůbec nezajímalo. Jak typické, taková rutina na kterou si snad nikdy nezvykla. Jediné štěstí v jejím životě byl Severus. Ani nevěděla jak je možné, že jim to takto náramně klape bez žádných větších potíží. A paradoxně se sami o sebe začali zajímat až v tom 5. Ročníku, teď za sebou mají šestý a oba jsou spolu neskutečně moc šťastní. Možná jim opravdu byla přidělena aspoň ta malinká kapka toho štěstí. Princ a princezna, tak si občas říkali dodnes. Alla v Severusovi viděla svou představu z dětství o ideálním muži a Severus to měl stejně. Měli menší okruh svých přátel a nic víc nepotřebovali. Alla měla v Severusovi neuvěřitelnou oporu, byl její první láska a zároveň člověk se kterým se vidí v budoucnosti. Vidí sebe a Severuse jak sedí ve společném objetí a kolem nich si hrají jejich dvě věrné kopie. Byli by úžasná rodinka a ze Severuse by se stal úžasný táta pro jejich děti. Bylo jí jasné, že Severus by tohle o sobě třeba nikdy neřekl, ale ona si ničím takto jistá ještě nebyla.

Musela se tak rychle probrat ze svých myšlenek, protože najednou v okně uviděla sovu. Musela být od Severuse, nikdo jiný jí nepsal. Vzala si od ní dopis a dala se do čtení.
"Má drahá a krásná All,
Prázdniny bez tebe se zdají být již teď moc dlouhé a to tě u sebe nemám jen pár dnů. Prosím, pokud to půjde, sbal se a přijeď ihned.
Tvůj Severus"

Alla vůbec nerozmýšlela, brala kufr naházela do něj věci, o kterých si myslela, že by se jí mohly hodit a už odcházela za svého pokoje. V rychlosti se rozloučila s rodiči a vydala se za Severuse. Nic jiného si nepřála než býti dnes s ním. Prakticky by si přála být s ním pořád a už navždy. Jakmile otevřela dveře od menší chaty, kde spolu měli strávit zbytek prázdnin, ihned odhodila kufr a vrhla se Severusovi do náruče. "Severusi, tolik jsi mi chyběl, prosím, už mě nepouštěj." Řekla mu se slzami v očích. Severus jí začal přejíždět dlaněmi přejíždět po zádech ve znamení uklidnění a pomalu se s ní přesunul na gauč. Svou All si posadil na klín. A šeptal jí do ouška uklidňující slůvka. "Neboj, zlato, už jsem s tebou a už tě nepustím. Slibuju, hlavně neplakej, ano?" Řekl a dal jí lehký polibek do jejich krásných vlasů. I ona mu neskutečně moc chyběla a byl vděčný za to, že jí může mít opět u sebe. Byl do All prostě zamilovaný až po uši a nestyděl se to přiznat. Byla to jeho láska, jeho dar. Byla překrásná, i když ona sama o sobě dost často pochybovala. Pro něj byla tou nejkrásnější a na tom se nic nezmění. Byl odhodlaný udělat vše proto, aby si tyto prázdniny společně co nejvíce užili. A na konec sedmého ročníku již uvažoval o jednom gestu, které by bylo nejspíše nejvhodnější. Přece jen, chtěl s All strávit celý život a tato část k tomu neodmyslitelně patří.

Lidičky vítejte u další kapitoly.
Do komentářů mi můžete psát, co asi tak Severus může plánovat. 🙈🤗