🌿Brother?🌿 welcome to Hell.

Cesta do hor

Probudila jsem se celá od písku. Měla jsem ho i v puse. Zvedla jsem se a všechen ho vyplivla. Když jsem se rozhlédla uviděla jsem budovu ZLOSINu. Vzpoměla jsem si na včerejšek a podívala se na cestu kama šli Placeři. Zhluboka jsem se nadechla a vyrazila. Vzdalovala jsem se od ZLOSINu, ale byla jsem pořád blízko, aby mě našli. Najednou jsem uviděla velkou rozpadlou budovu, ale nebyla rozbitá jak ta ve které jsem usla. Ještě se držela. Došla jsem k ní a uviděla rozbité okno. Když jsem nahlédla dovnitř neuvěřila jsem vlastním očím. Byla tu elektřina. Viděla jsem, že už tu někdo byl protože tu byly stopy. Pomalu jsem sešla dolů tak, abych nejebla ksichtem do písku. Když jsem se rozhlédla pořádně, uviděla jsem rozpadlou fontánu a eskalátory.
„Tohle musel být obchodní dům," zamumlám a rozejdu se nějakým směrem. Našla jsem batoh a u něj napsané Newt se srdíčkem v písku.
„No to si děláš srandu!" řekla jsem a dřepla si k tomu. Batoh byl vybavený potřebnýma věcma. Pár kapek slz mi steklo po tvářích. Nechala jsem jim volný průchod.
Zvedla jsem ho šla se podívat dál.

Šla jsem kolem nějakých figurín a uviděla stůl s oblečením. Došla jsem k němu, ale zjistila jsem, že mi asi nic z toho nebude.
Hned vedle toho byla, ale nějaká krabice. Když jsem ji otevřela našla jsem oblečení které mi padlo do oka. Byly tam také hnědé martensky. Tenhle typ bot jsem si oblíbila a hlavně, když se budu brouzdat v písku je to ideální obuv. Sundala jsem si batoh a začala se převlékat. Obula jsem si boty a ještě se rozhlédla kolem sebe. O pár metrů odemě jsem uviděla kanistr a na něm zbraně.
„No to si děláš prdel ,tak já si tady budu hrát na policajta," řeknu a zasměju se. Ježiš to bylo trapné aspoň, že tu nikdo není.
Byly u ní i náboje. Vzala jsem je a hodila do batohu. Zbraň jsem zasunula za pásek a chtěla vzít batoh, ale byl těžký.
„Tak to jsem zvědavá jestli se s tím nepropadnu do písku," zamumlám a hodím si ho na záda.

Vyšla jsem po eskalátorech a namířila si to jednou z cest. Najednou jsem uslyšela řev. Nebyl to, ale lidský řev natož nějakého zvířete. Uslyším za sebou kroky a když se otočím běží zamnou nějaká nestvůra.
„Ježiši kriste," řeknu a rozběhnu se pryč. Křik zesílí a už zamnou neběží jen jedna, ale celé stádo. Vytáhnu zbraň a začnu po nich střílet. Najednou zamnou uslyším další křik. Jedna z těch nestvůr zamnou běžela. Rychle jsem, ale uhla a nestvůra spadla z patra. Rychle jsem se zase otočila a střílela po ostatních.

Nechtěla jsem plýtvat nábojema a tak jsem se otočila a běžela pryč. Už jsem viděla světlo. Vyběhla jsem další eskalátory a běžela ke světlu. Už zamnou neběžely tak jsem šla krokem. Vylezla jsem po kamenech a postavila se. Viděla jsem celé město jen bylo úplně na kusy. Budovy byly rozpadlé a kameny na zemi byly všude. Pokusím se kontaktovat Thomase.

Thomasi?
Sakra Thomasi odpovídej!

Jako vážně?

Ty frasácký grinde odpověz!
Prosím Tommy.
Ok, polib si.

Vběhla jsem do města a šla po silnici.
Všude bylo všechno rozpadlé. Jak jsem si myslela, že bude všechno dobré, že se vrátíme a budeme žít šťastně. Ani nápad.
„Kde sakra jsou?!" zamumlám.

Arisi?
Hej Arisi?
Notaak!
Co se děje ?

Tereso?
Prosím odpovídej.

„To spí nebo co?"
Bylo mi horko a najít nějakou gumičku nebo stužku byl nadlický úkol.
Začnu sprintovat. Ano, i s tím batohem.
Šla jsem městem docela dlouho.

Pravá ruka

„Pravá ruka! Půjdou do hor!" zavýsknu. Když jsem s Thomasem a Arisem poslouchala rozhovor mezi Avou a Jasonem zmínili se o Pravé ruce. Jsou to subjekty B které válčí proti ZLOSINu a mohli by nám pomoct. Jestli nebudou mít namířeno tam tak fakt nevím.
Doběhla jsem až ke konci města.
„Zase poušť?" zeptám se sama sebe otráveně.
„Tak jo holka, to dáš!" povzbudila jsem se a vyšla. Šla jsem krásnou pouští kam se ohlédnete nic není. Jen písek.
„Proč to nemůže jít aspoň jen rovně, ale i do kopců?" zeptám se když stojím před hromadou písku.
Otráveně začnu lézt nahoru.
„Doprčic!" zanadávám když jsem asi po páté sjela po písku dolů. Naštvala jsem se a zabrala. Vyšplhala jsem až nahoru. Když jsem se rozhlédla nevěřila jsem vlastním očím. Další kopce!
„No to si děláte prdel!" zakřičím a roshodím rukama. Trochu jsem zapoměla na slovník, ale co k tomu mám jinak říct. Přikryla jsem a si oči a podívala se do dálky.
„Hory," zamumlám a usměju se.
„To bych mohla dát. Jestli to ujdou oni tak i já," řeknu si pro sebe a dám se vpřed.

„Ah bože," řeknu a popadnu se za kolena. Ušla jsem docela velkou štreku tak se musím vydýchat. Když se rozhlédnu uvidím zříceninu zasypanou pískem.
„Aspoň zjistím co mám vše v batohu," řeknu a rozejdu se.
„Co to tu smrdí?" zeptám se sama sebe když se začnu přibližovat k zasypanému přístřešku. Když dojdu blíž zastaví se mi srdce.
„Oh můj bože," řeknu a spadnu na kolena. Na zemi leželo Winstonovo tělo. Měl prostřelenou hlavu a držel pistoli. Byl to kápo porcovačů. Staral se o zvířata a potom je zabil, aby sme měli co jíst.
„To ne," zamumlám a začnu brečet. Taky jsme se moc nebavili, ale byla s ním sranda když jsme se potkali třeba po cestě na oběd nebo když jsem šla do krvárny pro maso. Byl to milí a sympatický kluk.
„Je mi to líto," řekla jsem a zvedla se. Rázem mě přešel hlad i žízeň. Naposledy jsem se ohlédla a vydala se k horám. Po cestě jsem si pořád utírala slzy. Nemohla jsem. Pořád jsem viděla jeho tělo před mýma očima. Snažila jsem se na to nemyslet, ale nešlo to. Najednou byl předemnou skoro stejný přístřešek jako tamten. Doufám, že tam už nikdo ležet nebude. Došla jsem blíž a zjistila ,že je tam prázdno. Sedla jsem si a opřela se kamennou stěnu. Sundala jsem si mikinu a vestu si oblékla zpět. Otevřela jsem batoh a začala zkoumat obsah. Jídlo jsem tam nenašla, ale voda tam byla. Nevím kde ji tam sehnali, ale doufám, že se neotrávím. Newt by to neudělal. Nebo jo? Myslím si že ne. Začalo se stmívat a já usoudila, že by bylo lepší si zdřímnout. Lehla jsem si na batoh a do pár minut usla.