🌿Brother?🌿 welcome to Hell.

Napadení

„Holky vstávejte!“ řekl klučičí hlas. Pomalu jsem se zvedla a protřela si oči.
„Pohněte si!“ řekl Thomas a vytáhl mě z postele.
„Co děláš?“ zeptala jsem se ho naštvaně.
„ZLOSIN. Našly nás!“ řekl a to jsem se hodně rychle probrala.
„Debilní štěnice!“ zamumlala jsem a rychle si nazula boty. Thomas už v místnosti nebyl jediné co mi asi donesl byla moje vesta, kterou jsem si včera nechala na gauči.
„Pojďme!“ řekla jsem a chytla Teresu za ruku. Najednou se pustila nějaká písnička.
„Co to je?“ zeptala se zmateně.
„Nevím,“ řekla jsem a táhla ji ke schodům. Když jsem seběhli schody uviděla jsem partu vojáků jak se blíží kolem pověšených sítí a krabic.
Najednou do mě někdo strčil.
„Pojďme dělejte!“ zařval Jorge a s Teresou jsme se rozběhli za ním.
V zadu jsem viděla ostatní Placery i s Brendou.
„Pojďte zamnou!“ řekl Jorge a sjel po laně do druhé budovy.
„Běžte!“ řekla Brenda a sundala další lano na kterém se svezl Minho.
Všichni už byly na druhé straně kromě mě, Thomase a Brendy.
„Na,“ řekla a dala mi do ruky lano. Pořádně jsem se nadechla a skočila.
Cesta byla rychlá.

„Ježiši!“ křikla jsem, ale někdo mě chytil.
„V pohodě?“ zeptal se mě blonďák.
„Ano, děkuju,“ řekla jsem a usmála se. Usmál se taky. Po tom jak jsem mu včera vrazila? Já bych s ním tak týden nemluvila.
„Pojďme rychle!“ zavelil Jorge a rozešel se k polorozpadlím schodům. Málem jsem si na nich zvrtla kotník, ale nějakým zázračným způsobem se to nestalo.
„Kam jdeme a kde je Thomas?“ zeptal se Minho.
„Musíme najít Marcuse,“ řekl a pokračoval v cestě.
„Kdo je Marcus?“ zeptali jsme se naráz.
„Dostane nás k Pravé ruce.“
Vyšli jsme z budovy. Kolem nás byly lidi i s dětma. Bylo mi jich sakra moc líto.
„Snažte se zapadnout,“ řekl Jorge a rozešel se jednou z uliček. Nějakým způsobem jsem se dostala do zadu a šla poslední.

„Brooke?“ ozval se hlas za mnou a já leknutím sebou trhla.
„Oh...promiň nechtěl jsem tě vylekat,“ řekl blonďák a mírně se usmál.
„Čemu se směješ?“ zeptám se s menším úsměvem když se začne smát víc.
„Bylo to komické,“ řekl a nepřestal se smát. On ví jaká já jsem a že mě tímhle rozesměje. Začala jsem se smát s ním.
Když jsme se dosmáli Newt nasadil vážný výraz a otočil se na mě.
„Promiň, že jsem na tebe byl včera zlí jen mě mrzí, že sis to udělala,“ řekl a podíval se na mou ruku. Nevím jak mu mám odpovědět, protože to sama nevím.
„Já nevím. Asi to bylo ze zlosti,“ odpověděla jsem a zkontrolovala Placery. Ti šly stále před námi.
„Tak už si to víckrát nedělej, jo?“
„Slibuju,“ řekla jsem a doufala v to, že už se to nestane.
„Dobře,“ řekl a vřele se usmál. Taky jsem se na něj usmála. Byl to pravý nefalšovaný úsměv.

Najednou jsme se všichni zastavili před nějakým domem, ale byl z půlky opravený. Všude viseli různě barevné deky. Před ním stály nějaké ženy a když si nás všimly, začly se nám věnovat.
„Chcete jít na párty?“ zeptala se nějaká  blondýna a začala si motat vlasy na prst.
„Ne, jen hledáme Marcuse,“ odpověděl Jorge.
„Ten je vevnitř, ale první se musíte napít,“ řekla a vytáhla flašku se zelenou tekutinou. Zvedal se mi žaludek. Najednou se kolem nás vytvořil kruh holek. Nelíbilo se mi to. Hlavně ne když chodili kolem Newta. Ano, žárlím. Někdo mě chytil za ruku. Byl to Newt.
„Tenhle už je zadaný,“ řekla nějaká černovláska a ukázala na naše spojené ruce. Teresa se na mě podívala. Neměla tu Thomase.
„Nešly tam i lidi tak v jejich věku? Krátkovlasá dívka s brunetem?“ zeptal se Jorge té blondýny, která se odteď uculovala na Newta.
„Ano ti tam šli a taky se napili. Hledali vás,“ řekla a natáhla k němu flašku.
„Musíš se napít,“ řekla a usmála se.
„Je to past!“ řekl a vlezl do bunkru bez toho, aby se napil a my za ním. Procházeli jsme kolem tančících lidí a hledali Thomase a Brendu. Newta jsem za celou dobu nepustila až doteď. Někdo musel spadnout na naše ruce a mi se rozpojili. Když jsem se otočila blonďáka jsem nikde neviděla?
„Newte?“ zavolala jsem na něj, ale přes písničku to nešlo slyšet. Najednou mě někdo udeřil do spánku a já spadla na zem.