🌿Brother?🌿 welcome to Hell.

Pravá ruka

„Všechno to chystají tak rok. Všechno to dělají jen k vůli nám. Máte štěstí, že jste nás našly. Za úsvitu odjíždíme,“ řekla tmavovláska.
„Kde je Vinc?“ zeptala se nějakého chlapa co prošel kolem. Ten jen mávl rukou k jednomu ze stanů.
„Kdo je Vinc?“ zeptala jsem se a opírala se o Newta.
„On rozhodne jestli smíte zůstat,“ odpoví a pokračuje v cestě.
„Myslel jsem, že Pravá ruka je jako armáda,“ řekl Minho. Někdo náhle odpověděl.
„Jo, byly jsme. A tohle z nás zbylo,“ řekl muž s delšími vousy.
„Než jsme se dostali sem zemřelo mnoho lidí. Co jsou zač?“ zeptal se tmavovlásky, která stála vedle mě.
„Jsou imunní, chytli jsme je v horách,“ odpověděla.
„Prohlídla si je?“ zeptal se.
„Tam toho znám. To je Aris, věřím mu,“ řekla a ukázala na kluka předemnou.
„Ale já ne. Prohlídni je,“ rozkázal jí.
Najednou jsem uslyšela hlasité dýchání. Brenda se mírně třepala a najednou spadla na zem.

„Brendo! Brendo!“ začal s ní třepat Jorge.
„Co je jí? Co se to s ní děje?“ zeptal se muž s dlouhými vousy a sklonil se k ní.
„Já nevím,“ bylo jediné co s Jorgeho vyšlo.
„Co to sakra?“ řekl muž a povytáhl Brendě nohavici.
„Kurva!“ křikl a vytáhl zbraň a namířil ji na ni.
„Počkej, počkej!“ začal ho Thomas uklidňovat. Nevnímala co mu říká a chtěla se dozvědět proč vytáhl zbraň. Brenda měla na lítku kousanec od rapla.
„Musí se jí pomoct. Musí se dát něco dělat!“ řekl Thomas. Mužovi oči skákali s Thomase na Brendu. Pořád na ni mířil.
„Jo dá. Můžu jí zkrátit utrpení,“ řekl a nabil zbraň.
„Ne!“ zařval Jorge, ale nějací dva muži ho chytli, aby mu neublížil.
„Vince to stačí!“ ozval se ženský hlas. Všichni jsme přesunuli pohled na ženu s hnědými vlasy po ramena.
„Pusťte ho!“ nařídila mužům, aby Jorgeho pustili. Hned tak udělali.
„Je nakažená doktorko. Nemůžeme jí pomoct,“ řekl Vince.
„My Ne, ale oni ano,“ řekla a podívala se na mě a na Thomase. Na sucho jsem polkla.

„Ahoj Brooke a...Thomasi,“ řekla a usmála se.
„Vy nás znáte?“ zeptala jsem se.
„Zajímavé, dává smysl, že vás dali do labyrintu. Dva sourozenci, kteří bez sebe nemohli být ani minutu. Bohužel jste to museli zvládnout bez sebe,“ řekla a sklonila se k Brendě.
„Měla jsem strach, že vás zabíjí za to co jste provedli.“
„A co jsme udělali,“ zeptal se Thomas.
„Když jsme se viděli s Brooke na posledy. Řekla mi, že se už nemůže dívat na to jak její přátelé umírají. Dala si mi souřadnice všech stanovišť,“ řekla a mírně se usmála.
„Ona je náš zdroj,“ řekl Vince a pohlédl mi do očí jako by viděl přezemě.
„Bez ní bychom tu dávno nebyly. Ani bez něj,“ řekla a kývla k Thomasovi.
„Odneste ji do stanu a dejte všem teplé oblečení!“ rozkázala a přešla ke mně.
„Pojďte, tobě ošetřím tu nohu,“ řekla a já s Thomasem po boku jsme vyšli za ní.

„Z počátku jsme byly bezradní,“ řekla a začala ošetřovat Brendu. Řekla jsem, že to vydržím.
„Čím je někdo mladší tím má větší šanci přežít,“ řekla a začla něco hledat v nějaké poličce.
„Taky jste pracovala pro ZLOSIN?“ zeptala jsem se.
Žena se zastavila a jen kývla. Začala míchat nějaké tekutiny.
„Ano, ale už je to moc dávno. Nejdřív jsme měli ty nejlepší úmysli. Najít lék a zachránit svět před nemocí. Bylo jasné, že klíčem jste vy. Protože jste imunní. Ale proč? Nakonec jsme našly odpověď. Enzym vytvářený mozky těch imunních. A když ho oddělíme z krve, může sloužit jako účinná látka ke zpomalení viru.
„Takže jste našli lék?“ zeptali jsme se s Tommem zaráz.
„Né tak úplně. Ten enzym se nedá vyrábět. Jen odebírat od imunních. Od mladistvých. To ale ZLOSIN nezastavilo. Aby se zastavili obětují klidně i celou generaci. JEN k vůli léku,“ řekla a nabrala smíchanou tekutinu do injekce.
„Daru od biologie. Od evoluce,“ řekla a tekutinu v injekci si prohlédla.
„Není, ale dost pro všechny,“ řekla a přešla k Brendě. Koutkem oka jsem někoho viděla odcházet od stanu ve kterém jsme byly. Nechala jsem to být a poslouchala dál.

„Kolik jí to dá času,“ zeptá se Thomas když doktorka píchne obsah iněkce do Brendinné levé ruky.
„To je individuální. Možná pár měsíců. Jenže v tom je ten háček. Bude potřebovat víc. Dobrá teď běž Thomasi ven. Ošetřím Brooke tu nohu a hned se za vámi vrátí,“ řekne a Thomas hned odejde.
„Vy si pamatujete co jsme s Thomasem dělali?“ zeptala jsem se a pomalu si stáhla kalhoty.
„Vlastně o tom moc nevím. Ty sis doslova vydupala, aby si je mohla sledovat,“ řekla a uchechtla se.
„Jen k vůli jednomu klukovi. Říkala si mu Meďošek, protože měl medové vlasy jak si mně to popisovala,“ řekla a mně to nahnalo červeň do tváří. Musela jsem se zasmát. Co když. Co když to byl Newt. Ta vzpomínka co se mi zdála.
„Thomas pracoval na léku, protože byl velice chytrý. Ty si byla taky velice chytrá, ale jak už jsem řekla vydupala sis sledování,“ řekla a ukázala na lůžko, že si mám lehnout.
„Bude to bolet, protože tam tu kulku pořád máš,“ řekla a vzala si pinzetu.
„Na, můžeš to skousnout,“ řekla a podala mi kožený opasek. Děkovně jsem kývla a skousla ho.
Doktorka mi ránu otevřela. Zakňučela jsem, ale nebolelo to tak moc jak to co následovalo po tom.
„Na tři. 1...2...3,“ řekla a uchopila kulku v mém stehně. Křečovitě jsem skousla opasek, že se mi na krku vytvořili žili. Lůžko jsem rukama doslova drtila.
„Mám to!“ zavýskla a vytáhla malou kulku. Vyndala jsem si pásek z pusy a vydechovala.
„Tak tys mi teda dala maličká,“ řekla jsem a hlavu hodila na polštář. Doktorka mi nohu jen vydezinfikovala a obvázala.
„Obleč se a můžeš jít,“ řekla a odešla. Natáhla jsem si kalhoty a vyšla ze stanu. Thomas kolem mě prošel a vlezl zpátky do stanu. Že by se mu Teresa nelíbila? To nevím, ale jsou to jejich věci.

Dostala jsem nové oblečení ve kterém mi je teplo. Uviděla jsem kluky jak sedí na jedné ze skal a povídají si. To je po dlouhé době co vidím jak se Newt směje. Musela jsem se usmál taky. Strčila jsem si ruky do kapes a chodila po táboře. Najednou ke mě přiběhla blondýnka a tmavovlasá dívka.
„Ty si prý Arisova sestřenice! Jaktože si nám to neřekla?“ zeptala se blondýnka.
„Já nevím stejně by vám to vyslepičil jak to právě udělal,“ řekla jsem a uchechtla se.
„Jsem Sonya a tohle je Harriet,“  řekla blondýnka a ukázala na svou kamarádku.
„Brooke,“ usmála jsem se.
„Tak pak se uvidíme,“ řekly a zase odběhli zpátky za Arisem. S úsměvem jsem se procházela dál.

Zalíbila se mi jedna skála tak jsem na ni vylezla. Je z ní krásný výhled jak na tábor tak na okolní krajinu. Samozřejmě ,že jsem se dívala na krajinu, protože jsem jí hodně dlouho neviděla. Buď to byly kamenné zdi nebo písek. Začalo se stmívat. Najednou si vedle mě někdo přisedl. Nemusela jsem hádat dvakrát.
„Co chceš Newte?“ zeptala jsem se blonďáka vedle sebe.
„Přišel jsem tě zkontrolovat,“ řekl a usmál se.
„Přece jsem ti to na věži slíbil.“
„To jo, ale už se mi stalo hodně věcí, které máš tím pádem na svědomí!“ řekla jsem a uchechtla se.
„Dobrá jsem v tom trochu špatný, ale už se to nestane,“ řekl a zazubil se. Ach jak on je krásný. Sakra! Ještě, že mi nevidí do hlavy. Né, že bych mu to třeba neřekla, ale je to divné.
„Brooke?“ zeptá se po chvíli ticha.
„Jo?“ řeknu a upřeně se dívám na krajinu.
„Máš mě ráda?“
„Jo,“ odpověděla jsem a ani se na něj nepodívala.
„Máš ráda palačinky?“
„Jo,“
„Zachránila si nás?“
„Jo,“
„Miluješ mě?“
„Jo,“
Nastalo ticho. Když jsem si všimla, že Newt nepokládá další otázky podívala jsem se na něj a na jeho červený ksicht.
„Co je?“ zeptala jsem se ho nechápavě a pak mi to došlo. Oba jsme vyprskli smíchy.
„Ty si mě zblbnul!“ dávala jsem mu to za vinu a smála se.
„Ty si mi to na věži udělala také!“ řekl a pořád se smál. Najednou nastalo ticho. Oba jsme se usmívali, ale už jsme se nesmáli jak blbí. Podívala jsem se na Newta a ten se na mě díval pravděpodobně celou dobu.
„Co je?“ zeptala jsem se. Newt se naklonil a spojil naše rty. Tentokrát to nebylo jen na chvíli. Tentokrát to trvalo tak minutu. Polibky jsem mu opětovávala a užívala si tuhle kouzelnou chvilku. Když nám došel dech a odtáhli se zabořila jsem mu hlavu do hrudi.
„Měli by sme se vrátit,“ řekla jsem a usmála se.
„Tak pojď,“ řekl a pomohl mi do stoje. Sešli jsme dolů k ohni za Arisem a spolkem. Thomas tam nebyl.
„Kde je Thomas?“ zeptala jsem se a posadila se k ohni.
„Šel za Teresou,“ řekl Minho a ukázal na skálu za námi. Usmála jsem se. Najednou mi něco padlo na klín. Newt si lehl a z mých noh si udělal polštář. Zasmála jsem se a začla ho vískat ve klasech.
Po nějaké době jsem uslyšela houkání. Upoutalo to mou pozornost.
„Slyšíte to taky?“ zeptala jsem se kluků zamnou.
„Co?“ zeptal se Minho.
„Zvuk... bergu!“ vykřikla jsem, ale už bylo pozdě.