🌿Brother?🌿 welcome to Hell.

Rodina?

Včera večer za mnou byla Ava a domluvili jsme se na tom co budu dělat. Budu vyřizovat papíry toť vše. Dostala jsem od ní nové oblečení, které už mám na sobě a také plášť s kartičkou, abych mohla vstupovat do místností. Je brzo ráno a já na ni čekám co mi řekne.
Dívám se na zrcadlo které tu asi není jen tak. Musí za ním něco být. Jednou je bílé pak černé. Proč tu je? Najednou se otevřou dveře.

„Brooke?“
„Ano?“
„Pojď za mnou,“ řekne a já poslušně jdu za ní. Procházíme chodbami ZLOSINu a já pozoruji vše co je kolem mě.
„Tady,“ řekne a otevře dveře kartičkou.
Vejdeme do nově zařízené místnosti.
„Tohle je tvoje kancelář.“
„Je to tu krásné, děkuji,“ řeknu jak kdyby mě to velice ohromilo.
„Dobrá, tady máš tablet. Jsou tam různé věci které budeš potřebovat k práci, ale také tam jsou kamery,“ řekne a podá mi tablet do ruky.
„Budu je moct vidět?“
„Určitě, ale jen přes ně,“ řekne a usměje se. Bože ten úsměv si může strčit někam.
„Když to jinak nepůjde,“ řeknu a oplatím jí malý velice falešný úsměv.
„Dobře je tam i mapa kdyby si se náhodou ztratila a ve 12:30 je oběd tak se běž najíst a o přestávce se můžeš libovolně pohybovat po chodbách. Tvoje karta ti dovolí jít jen do některých místností,“ řekne a já jen kývnu.
„V počítači je soubor tak si ho přečti a postupuj podle návodu,“ řekne a s úsměvem odejde. Začala mi jaksi rychle věřit a to se mi líbí.

Hned zasednu za stůl, ale všimnu si, že je pod ním ventilačka. Vychází z ní nějaké zvuky jako by tam někdo chodil. Pokrčila jsem nad tím ramena a zapla počítač. Než se rozjede otevřu tablet a najedu na ikonku kamery.
Skousnu si ret a projíždím všechny kamery. Kamery jsou od A do Z. Je to podle subjektů. Začnu subjektem A a hned je uvidím. Sedí na postelích a povídají si. Vidím všechny ,ale nejlepší výhled mám na blonďáka. Spokojeně jedl nějakou tyčinku. Musela jsem se nad tím zasmát. Po tvářích mi začaly stékat slzy. Škoda, že na kamerách nejde zvuk. Chtěla bych znova slyšet jejich hlasy. Jejich smích.
„Neboj Brooke, brzy je uslyšíš,“ zamumlám si pro sebe.

Práci už mám hotovou a jdu na oběd. Zatím jsem na chodbě nikoho neviděla. Čím blíž jsem byla u jídelny tím víc jsem cítila přítomnost někoho kdo umí telepatii a chce se na mě napojit. Že by tam byly? Přidala jsem do kroku.
Když jsem došla do jídelny byly tam nějací lidé, ale Placeři nikde. Došla jsem k okénku, vzala si jídlo a sedla si k nedalekému stolku. Opřela jsem si hlavu o ruku vzala si lžíci a chtěla si nabrat polévku. Normálně jsem si myslela, že mi to tu lžičku chce sníst. Zvedal se mi z toho žaludek tak jsem si vzala suchý chleba a začala ho jíst. Najednou se vedle mě zavrzala lavička. Někdo si přisedl.

„Ahoj,“ řekl klučičí hlas. Nebyl mi povědomí, ale když jsem zvedla hlavu a chtěla ho pozdravit ztuhla jsem. Byl mi tak sakra moc povědomí! Ale já si fakt nemůžu vzpomenout.
„No dobře tak se semnou nebav. Říkali, že se poslední dobou s nikým nebavíš,“ řekl a též se zakousl do svého chlebu.
„Já tě z někama znám,“ řeknu a sjedu ho pohledem.
„Z kama prosimtě?“ zeptá se s úsměvem.
Pořádně jsem se nadechla.
„Jsem Brooke, ty?“ zeptala jsem se doufala v jednu odpověď.
„Jsem Aris. Aris Jones těší mě,“ řekne a natáhne ruku. Vyvalím oči a čumím na něj jako tele na nový vrata. Po pár sekundách jsem pustila chleba a objala ho. Vůbec to nečekal, ale za chvíli se jeho ruce objevili na mých zádech.
„Dobrá, dobrá řekneš mi co tě to popadlo?“ řekne a zasměje se.
„J-já nemám slov...jsi můj bratranec. Jsme rodina.“
„Rodina?“ vykulí oči.
„A-ano i s Thomasem toho ty, ale asi neznáš,“ řeknu a utřu si neposednou slzu.
„Ale ano, znám. Stýkám se s ním.“
„Cože?“
„Ano i se zbytkem tvojí party,“ řekne a usměje se.
„A jsou v pořádku?“
„Proč by neměli být?“
Najednou se rozletí dveře a v nich vojáci.
„Ven hned !“ řekne jeden z nich a míří na nás pistolí. Oba se zvedneme a namíříme si to pryč z jídelny.