🌿Brother?🌿 welcome to Hell.

Útěk ze ZLOSINu

Doporučuji pustit písničku☺️

Odpoví oba naráz a všichni běžíme zpátky k ventilaci. Rychlostí blesku lezu po čtyřech do kanceláře. Strčila jsem do víka, které vypadlo a já vylezla ven. Ze židle jsem si vzala plášť a vypracované papíry. Kartou jsem přejela přes tabulku a vyšla jako by se nic nestalo. Šla jsem rychlím krokem k hale. Musela jsem se dívat i na mapu, protože moje paměť asi není tak dobrá, aby si zapamatovala cestu. Najednou jsem si všimla dvou vojáků. Dostala jsem divný až trochu stupidní nápad, ale doufám, že vyjde.

„Dobrý den," pozdravila jsem s mílím úsměvem.
Jen kývli. To neumí mluvit?
„Mohu se podívat na tu pistol? Hrozně se mi líbí," zeptala jsem se a falešně se usmála tak jak já umím. Bože taký stupidní nápad mužů vymyslet jenom já. Kdyby to někdo řekl vysměju se mu do ksichtu.
Vojáci se na sebe podívali, ale jeden z nich mi ji i tak dal do ruky. To jsou tak blbí?
Kdyby jste jsem věděli. A nebo už víte?
Rychle jsme ji na ně namířila a střelila je. Cuklo to semnou dozadu docela dost. Spadly oba dva.
„Ou yeahh," řekla jsem a sundala si plášť. I s tabletem jsem ho dala do nějaké prázdné místnosti a běžela k hale. Pořád jsem se otáčela. Možná, že se do té haly trefím i bez mapy. Když jsem běžela jednou z chodeb na zemi leželo tělo vojáka, ale bez zbraně.
„Už tu museli být, takže jdu dobře," zamumlám a vezmu si jeho šátek. Zavážu si ho u ramínka modrých kalhot a běžím dál.

Najednou jsem uviděla jen tak na oko celou partu i s Teresou. Šli ji zachránit.
Chci zabočit, ale předemnou běží asi 5 vojáků rychle vletím do nějaké místnosti a čekám. Dupot bot se vzdaloval tak jsem pomalu otevřela dveře. Nikdo na chodbě nebyl. Dveře jsem nechala otevřené a při světle jsem se podívala co v místnosti je. Nic kromě lahviček s něčím tu nic není. Najednou za sebou uslyším hlas a pistoli namířím na dveře.
„S tou pistolí vypadáš hodně drsně," řekne a zvedne ruky nad hlavu.
„Arisi," řeknu a svěsím pistoli podél těla.

„Pojďme musíme něco důležitého zařídit," řekne a oba běžíme opět k ventilačce. Když lezeme přes jednu ventilaci Placeři pod ní proběhnou. Chudák Newt zas poslední.
„Pospěš si!" popožene mě Aris.
Vyskočíme v jedné místnosti kde se asi spravuje elektrika a tak. Aris pomačká pár tlačítek a já zatím hlídám dveře.
„Dobrý mám to," řekne a oba vlezeme zpátky do ventilačky. Tahle ventilace je větší takže se zvednu a skloněná běžím za Arisem. Najednou vylezeme v hale.
„Di tam nahoru budeš nás hlídat," řekne Aris a ukáže na schody vedoucí na nějaký balkón. Kývnu a běžím ke schodům. To su takový tele, že jsem na nich zase málem spadla?
Když jsem vylezla do druhého patra ohlídala jsem se na kovové dveře u kterých stály Placeři a na někoho čekaly. Thomas. Dveře se začaly zavírat, ale Thomas jen tak tak stihl projít. Usmála jsem se a rozběhla se po balkóně až k velkým hlavním dveřím. Dole byly lidé kteří normálně pracovali. Jezdili tam vysokozdvižné vozíky a ještě nějaká menší auta nebo co. Najednou jsem z dálky uviděla vojáky jak se rozebírají i s Jasonem k Placerům. Zamířila jsem na ně a začala po nich střílet. Jason se na mě podíval a mírně se usmál. Musela jsem se skrčit za nějakou tabulou, která byla opřená o zábradlí, aby mě nestřelily. Okem jsem zkontrolovala Placery jestli jsou v pořádku. Krčily se za bednami, aby je nestřelily. Pohledem jsem se střetla s Newtem, ale k vůli šátku mě asi nepoznal. Znova jsem vstala a střílela po vojácích. Musela jsem se opět skrčit a nabít zbraň. Když jsem se chtěla zvednout okno předemnou se rozbilo a jeden ze střepů mě řízl na spánku.
„Au!" sikla jsem bolestí, ale nebolelo to tak moc, abych nepokračovala ve střelbě. Svedla jsem se a začala střílet. Když jsem postřílela skoro 30 lidí myslela jsem si, že je konec.

„Běžte!" zakřičela jsem na ně. Aris se s Thomasem zvedl a běželi k bráně. Rozhlížela jsem se kolem jak bych mohla slézt dolů. Někdo to vyřešil za mě. Někdo do mě strčil a já přepadla přes zábradlí. Ještě spadnout na něco ostrého a bude to dokonalé. K mému štěstí jsem dopadla na nějaké pytle. Dezorientovaně jsem si sedla a rozhlídla se kolem. Viděla jsem je před bránou. Ještě neodešli. Někdo mě zatáhl za ruku tak silně, že jsem si stoupla a hned na to se střetla s regálem. Na levé straně hlavy jsem cítila bolest a kapky krve, které mi stékají po tváři. Najednou jsem uslyšela rachot. Dveře se otevřely a do místnosti se nasypal písek. Daný člověk, který mě stále držel za ruku se podíval na otevřítou bránu a tím jsem získala čas ho omráčit.
Zvedla jsem pistoli a praštila ho do hlavy. Muž se skácel k zemi. Pistol jsem odhodila a běžela za Placerama. Sundala jsem si šátek a snažila se je dohnat.
V dáli jsem uviděla jak běží, ale písek mě štípal do obličeje, takže jsem nic moc neviděla.
Utíkala jsem ze všech sil. Běhat v písku není žádná sranda. V dáli jsem uviděla nějaký přístřešek z rozpadlého domu. Za mnou jsem uslyšela sirény a viděla světla. Šly nás hledat. Běžela jsem k té zbourané věci a schovala se tam. Schoulila jsem se do klubíčka a čekala.
Zachvilku jsem usla.