🌿Brother?🌿 welcome to Hell.

Zrádce

Z vrtulníku vystřelili dvě rakety které dopadly na zem a vytvořili požár. To Newta vzbudilo a okamžitě vystřelil do sedu.
„Pane bože!“ řekl a oba i s Placerama jsme vyskočili na nohy. Nad námi byly dva bergy ze kterých spadla lana a po nich sjeli dolů vojáci.
„Uteč!“ zakřičela jsem na Newta přes křik ostatních lidí a sama se rozběhla pryč. Moc daleko jsem, ale neutekla. Zakopla jsem o tělo, které padlo nečekaně na zem. Někdo ho zastřelil.
„Brooke, pojď sem!“ zakřičel Vince.
Znovu jsem se zvedla a doběhla k autu na kterém stál.
„Harriet náboje!“ zakřičel na dívku a ta rychle podávala krabice s pásovými náboji. Přiběhla jsem k ní a pomohla jí s bednami.
„Brooke, chraň mi záda!“ řekl a podal mi odstřelovač. Zbraň jsem pevně uchopila a namířila na vojáky. Koukala jsem se do zaměřovače, abych nestřelila někoho nevinného.

Skolila jsem několik vojáků, ale stále jich přibývalo. Najednou se vedle mě sklonilo tělo. Minho. Newt byl z druhé strany auta. Vůbec jsem si jich nevšimla.
„Vinci dělej, je jich strašně moc!“ řekl Newt a střílel dál.
„Sakra! Náboje!“ zaklel a začal nabíjet jeho pušku.
„Došly mi náboje!“ řekla jsem. Najednou mi něco proletělo nad hlavou.
„Pozor!“ zařval Vince, ale to jsem se už v křeči svírala na zemi. Přestala jsem chvíli vnímat. Viděla jsem Newtovi velké hnědé čokoládky jak mě pozorují. Nemohla jsem se ani usmát. Nic. Víčka mi spadla. Najednou mě někdo prudce zvedl a já se probrala. Táhl mě tak silně, že jsem se snažila udělat cokoli, aby trochu povolil. Držel mě dál a možná ještě trochu přidal.
Najednou mě hodil do řady Placerů. Prudce jsem narazila na Minha.
„Promiň Čóne,“ omluvila jsem se mu.
„Nic se nestalo,“ opáčil a sledoval děj před námi. Vojáci na nás mířili pistolemi.
Nejednou se před námi zjevil Janson.
„Máme všechny?“ zeptal se nějakého muže.
„Měli by sme,“ odpověděl.
„Kde je Thomas?“ zeptal se. Doufám, že se někde schoval nebo, že šel s Brendou a Jorgem.
„Přímo tady!“ uslyšela jsem za sebou hlas mého pitomého bratra. Kčertu! Proč nešel s nima?
Najednou do mě narazil.
„Promiň,“omluvil se.
„Neomlouvej se,“ řekla jsem a podívala se na muže před námi. Najednou mě někdo dal hlavu dolů a odhrnul mi vlasy. Zase to teplo na krku.
„A10!“ řekl nějaký mužský hlas a hned to samé udělal Thomasovi.
„A2!“ řekl a přešel k Jasonovi.
„Výborně!“ řekl a usmál se tak, že se mi chtělo zvracet.
„Proč si neutekl?“ zeptala jsem se Thomase.
„Už mě nebaví utíkat,“ řekl a jeho tón hlasu mě znepokojil.
No co mě znepokojilo víc je Berg, který se vznášel nad námi a následně přistál.
No to co čekalo ve vnitř mě nenapadlo. Z Bergu vyšla Ava Paigeová. Přistoupila k Jasonovi, ale jejich rozhovor jsem bohužel neslyšela.

„No ták naložte je! Pohyb!“ zavelil Jason a vojáci braly každého kdo jim přišel pod ruku. Někdo mě vytáhl z řady a postavil na nohy.
„Ahoj Brooke,“ řekla Ava, „myslela jsem si, že se ti dá věřit. Očividně jsem se zmýlila,“ řekla a podívala se pryč. To co mi zastavilo dech právě přišlo.
Z davu vyšla Teresa.
„Je dobře, že si vpořádku,“ řekla Ava a pohladila ji po rameni. To ona je zavolala! Moje nejlepší kamarádka nás zradila! Vařila se ve mě voda. Zajímavé, že se mi z uší nekouřilo.
„Tereso?“ prohlédla jsem jí do očí, že kdyby můj pohled zabíjel už by byla na zemi.
„Omlouvám se, ale neměla jsem na výběr,“ řekla. Myslím, že jí to vůbec nebylo líto.
„Co jsme ji vrátili paměť jsme jen čekali kdy nás zavolá. Byla to jen otázka času,“ řekl Jason a zasmál se.
„Ahoj Marry,“ řekla Ava a prohlédla za mě. Stála tam doktorka. Měla špinavý obličej jak od hlíny tak od krve. Prohodily nějaká slova a najednou se ozval výstřel. Doktorka se chytla za břicho a spadla na kolena. Spadla mi brada a když jsem chtěla zjistit kdo vystřelil pohled mi sklouzl na Jasona držícího zbraň. Ten hajzl!
Vince se k ní okamžitě sklonil a začal volat její jméno. Už se neprobrala.

Thomas vykročil k Avě.
„Naberte je!“ zavelil Janson a když jeden z vojáků šel pro Thomase odstrčil ho a z kapsy vytáhl po domácku vyrobenou výbušninu. Všichni vojáci na něj začli mířit.
„Nestřílet! Nestřílet!“ zařval Janson.
„Thomasi co to děláš?“ zeptala se Ava vystrašeně.
„Odstupte! Nemám jinou možnost!“ řekl a držel její ovladač v ruce. Kdykoliv by ho zmáčknul všichni by jsme zemřeli.
„Thomasi nedělej to!“ přesvědčovala ho Ava.
„Thomasi! Domluvili jsme se, že nikomu neublížíš!“ řekla Teresa s brekem. On o tom věděl nebo co?
„A proč bych ti teď měl věřit,“ řekl a kývl k ní hlavou. Nasunula jsem se blíž k němu.
„Teresa má pravdu! Byla to její jediná podmínka!“ řekl Janson.
„Držte huby!“ zařval Thomas. Možná jsem zešílela, ale rozešla jsem se a chytla ho za rámě.

Co to děláš?

„Jsem v tom s tebou,“ řekla jsem a mírně se usmála. Najednou se vedle mě objevil Newt a další Placeři.
„Jsme v tom s tebou,“ řekli ještě jednou.
„Thomasi nedělej to!“ řekla Ava.
„Jinak to nejde,“ řekl Thomas a křečovitě zavřel oči. Zavřela jsem je též a začala počítat do pěti. No dopočítala jsem se, ale nic se nestalo. Uslyšela jsem zvuk troubení. Nějaké auto jsem vjelo a řídil ho Jorge.

Všichni jsme se rozběhli pryč. Vojáci začli znovu střílet a Ava s Teresou a spolkem běžela do Bergu. Najednou mířilo na Thomase tak pět vojáků.

Thomasi, ta bomba!

Thomas k nim hodil bombu a ta upoutala jejich pozornost.
„Běžte! schovejte se!“ zařval a zmáčknul ovladač k výbušnině. Ta hned vybuchla. Thomas se svalil na zem a když se pokusil zvednout někdo ho převalil na záda. Jason.
„Stráta času,“ řekl a namířil na něj zbraň.
Rozhlédla jsem se kolem a uviděla kvér. Popadla jsem ho a namířila na Jasona. Najednou se svalil na zem.
„Cože?“ nechápala jsem, protože jsem ještě nevystřelila. Pak jsem zahlédla Brendu s pistolí. Usmála jsem se na ni a běžela pomoct Thomasovi na nohy.
„Díky,“ poděkoval.
„To Brenda,“ řekla jsem a pak ji taky zahlédl.

Rozběhla jsem se k hromádce pušek a jednu si vzala. U mé hlavy proletěla kulka. Rychle jsem zareagovala a schovala se za krabici. Nabila jsem zbraň a vykoukla. Vystřelila jsem a sledovala vojákovo tělo jak se kácí k zemi. Jeho pistol si vzal Asiat a začal střílet po ostatních. Vyběhla jsem z poza krabice a běžela k autu, kterým přijel Jorge.
„Minho pojď!“ zakřičela jsem na něj přes vystřeli. Běžela jsem jak mi nohy stačili a přeskočila půlmetrovou krabici za niž jsem se schovala. Hned vedle byla další krabice kde byl skrčený Pánvička, Thomas a Newt.
„Minho!“ zařvala jsem na Asiata běžícího k nám, ale najednou se svalil na kapotu auta. Někdo ho střelil a dal mu šok.
„Minho!“ zařvala jsem naposledy, ale to ho už braly dva vojáci a vedli k lodi.
S Thomasem jsme vyběhli oba naráz a srazili se. To mě, ale nezastavilo a běžela jsem Asiatovi na pomoc a zamnou hned Thomas. Někdo mě, ale chytil za boky.
„Newte, pusť mě! Minho!“ zařvala jsem, ale to se už Berg začal pomalu zavírat. Naposledy jsem se střetla pohledem s Teresou a poslala ji ten nejvražednější pohled, který jsem uměla. Jen mě se slzami v očích pozorovala.
„Brooke, musíme jít,“ řekl Newt vzal mi zbraň a odhodil ji.
„Newte, to nejde!“ zařvala jsem. Berg už dávno zmizela a já tam jen tak bezradně stála a Newt mě držel kolem pasu. Jak komické to muselo být. Newt mě pustil, protože věděl, že nemám už kam běžet.
„Pojď, najdeme ho,“ řekl a vzal mě kolem ramen. Sám se ještě párkrát otočil směrem kama Berg odletěl.