🌿Brother?🌿 welcome to Hell.

Co jsem to provedla?

„Máš už vybaleno?“ zeptala jsem se Teresi, která za celou dobu nic moc neřekla.
„Jo, už jo,“ řekla a prázdný batoh hodila do rohu místnosti.
„Co se stalo?“ zeptala jsem se jí a rukou ukázala, aby si sedla. Teresa si přisedla a opřela si hlavu o moje rameno.
„Něco semnou provedli. Říkala jsem to i Thomasovi a ten se na mě naštval. Pracovali jsme pro ZLOSIN, protože jsme si mysleli, že najdeme lék. Myslím, že bychom se měli vrátit,“ řekla a podívala se mi do očí. To co jsem teď slyšela od moji nejlepší kamarádky mě zabolelo.
„Cože? Ava mi nabídla práci tak jsem ji přijmula jen proto, abych vás dostala ven a ty teď řekneš, že se máme vrátit? Lhali nám do očí. S Arisem a Thomasem jsme našli těla. Nešli spočítat. Něco z nich vysávali. Mučí je chápeš? Oni na ty testy nechodí takže neví jak to bolí,“ řekla jsem a zavrtěla hlavou.
„Promiň,“ omluvila se a sklopila zrak k zemi.
„Uvidíš, že jsme udělali dobře, že jsme utekli,“ řekla jsem a pohladila ji po rameni.
„Co jste dělali cestou sem nebo co se stalo?“ zeptala jsem se a usmála. Snažila jsem se změnit naší konverzaci o ZLOSINu a zeptat se co dělali a tak. Nakonec jsme se zase začly bavit o klucích.

Někdo zaklepal na dveře a hned vešel.
„Co tu děláte?“ zeptal se Thomas a opřel se o futra.
„Nevzpomínám si že bychom tě pozvali do našeho dívčího drbání,“ řekla jsem a usmála se na něj.
„Nepotrebuji pozvání tak o čem se tady bavíte?“ zeptal se.
„Popravdě o klucích,“ řeknu a podívám se s úsměvem na Teresu.
„Určitě se bavíte nejvíc o mně,“ řekl a hrdě se usmál.
„No to určitě,“ řekla jsem s Teresou naráz a obě se zasmály.
„Agh...už můžete jít do sprchy,“ řekl a odešel.
„Běž první,“ řekla jsem Teresi a zvedla se z postele. Teresa zmizela ve dveřích a já přešla k zamlženému oknu. Rukou jsem ho očistila a podívala se z něj. Blesky stále udeřovali a hromy šly pořád slyšet. Div ještě nevypadla elektřina. Opřela jsem se o parapet a zamyslela se. Co má ZLOSIN v plánu, že nás chce zpět? Když jsme byly v placu Albymu sérum pomohlo tak proč ho ještě zkoumají? Prostě každý by daroval krev a udělalo by se další sérum. Ale co to plácám, kdyby to bylo možné udělali by to. Zas tak blbý nejsou. Zadíval jsem se na černou oblohu.

„Můžeš jít,“ řekla Teresa, která právě došla. S úsměvem jsem kývla a rozešla se ke koupelně. Kluci se předemnou o něčem dohadovali. Nechala jsem to být a vešla jsem do koupelny. Zavřela jsem a zamkla. Nalevo bylo umyvadlo a naproti mě vana. Popadla jsem špunt dala ho do vany a pustila vodu. Ještě jsem se jednou rozhlédla a potom ze sebe začla sundávat oblečení. Vana už byla tak do půlky naplněná. Vlezla jsem si do ní a sklopila zrak k mé ještě neošetřené ruce. Pomalu jsem ji dala do vody.
„Au,“ sikla jsem a ruku vyndala. Když jsem si ji prohlídla uviděla jsem v ní kousek střepu.
„Sakra!“ šeptla jsem ruku svěsila ven z vany.

Pod umyvadlem byla menší skříňka. Pomalu jsem ji otevřela a uviděla nějaké potřebné věci jako šampóny, vatové tyčinky a také žiletky. Jednu jsem vzala a prohlídka si ji. Trochu mě zastuděla v prstech. Na to, že ji už někdo asi použil se krásně blištila a já v ní viděla svůj odraz. Podívala jsem se na své levé zápěstí a přiložila k němu žiletku. Zatla jsem zuby a přejela si po zápěstí. Nebolelo to. Jen to štípalo. Po zápěstí jsem si přejela ještě tak čtyřikrát dokud jsem si neuvědomila co dělám. Odhodila jsem zakrvácenou žiletku a podívala se na zápěstí. Bylo celé červené.
„Brooke? Co tam tak dlouho děláš?“ ozval se dívčí hlas. Reflexem jsem dala ruku do vody. Trošku jsem zaúpěla.
„Už půjdu,“ řekla jsem a sesunula se víc do vody. Po asi 5minutovém čumění se na kohoutek jsem si do vody lehla. Celá jsem byla pod vodou kromě mého obličeje a kolen. Zavřela jsem oči. Najednou jsem uslyšela tlumené klepání na dveře. Vystřelila jsem do sedu a málem si vypichla oko o kohoutek.
„Brooke si vpořádku?“ zase dívčí hlas.
„Už jdu,“ odpověděla jsem.
„To si říkala před 20min.“
„Vážně už du,“ řekla jsem a vytáhla štupl z vany. Rozhlédla jsem se po něčem do čeho se mohu utřít. Na menším košíku byl položený šedý ručník. Vzala jsem ho a obmotala si ho kolem sebe. Vysušila jsem si vlasy a oblékla si zpátky své oblečení. Kalhoty, košili a boty. Vestu jsem vzala do ruky a vyšla.
„No konečně,“ řekla Brenda, která stála u okna a dívala se z něj.
„Jo, promiň,“ omluvila jsem se.
„Pojď, všichni na tebe čekáme,“ řekla a rozešla se ke schodům. Šla jsem hned za ní.

Když jsme sešli schody, vešli jsme nenápadně do jedné místnosti kde už čekali Placeři s Jorgem. Přes malý gaučík jsem si přehodila vestu a přišla k velkému kulatému stolu kolem kterého stály. Stoupla jsem si vedle Newta a Brenda vedle mě.
„Takže...jaký je váš plán?“ zeptal se Jorge.
„Chceme najít Pravou ruku protože válčí proti ZLOSINu,“ řekl Thomas.
„Tak to se ženete za přízrakem,“ odpoví Jorge a opře se o stůl.
„Nemůže to být přízrak. Slyšely jsme, že už zničily dvě základny ZLOSINu. Kdo by to jinak byl?“ zeptala jsem se.
„To nevím jen vím, že by je už dávno našly.“
„Vy taky nejste daleko od ZLOSINu a taky vás nenašly,“ řekla jsem naštvaně a rukama se opřela o stůl.
„Nevím jestli ví, že tu sme, ale nikdo z nás není ze ZLOSINu jako vy takže nás ani hledat nemusí!“ řekne a to mě ještě víc namíchne.
„Pane bože! Teď tu máte partu teenagerů, kteří přišly ze ZLOSINu takže nás budou hledat, když máme štěnice a tím najdou také vás!“ zařvala jsem a bouchla do stolu.
„Au,“ siknu a podívám se na pořezanou ruku.
„Ty ses řezala?“ zeptal se Newt vedle mě a chytne mě za ruku.
„Ne,“ odseknu a vytrhnu ji z jeho sevření.
„Proč mi lžeš?“ zeptal se zamračeně.
„Nelžu!“ řekla jsem a taky se zamračila.
„Lžeš! Proč -,“ nedořekl větu, protože mu právě jedna odemě přiletěla. Otočila jsem se a vyletěla z místnosti. Vyběhla jsem schody a za sebou uslyšela Placery volající mé jméno. Rychlím krokem jsem došla ke dveřím do pokoje a praštila s nimi. Když jsem je chtěla zamknout nebyl tam klíč.
„Sakra!“ zaklela jsem a rozhlédla se kolem sebe. Blbější nápad mě napadnout nemohl, ale vlezla jsem si do skříně. Dupot bot se blížil a já na poslední chvíli stačila dovřít dveře od skříně.
„Není tu.“
„Nešla třeba ven?“
„Bežte ji najít!“ řekl dívčí hlas a dupot se začal vzdalovat. Dveře od skříně se otevřeli.
„Tys mu teda natřela, musím uznat,“ sklonila se ke mně Brenda.
„J-já jsem nechtěla,“ řekla jsem a lítostně se na ni podívala.
„Zasloužil si to blbec jeden,“ řekla a podala mi ruku. S mírným úsměvem jsem ji přijmula.
„Pojď ošetřím ti ji,“ řekla a ukázala na mou ruku. Vylezla jsem ze skříně a obě jsme se rozešli pryč.

„Sedni si,“ řekla když jsme došli k menšímu stolku s lampou daleko od ostatních. Sedla jsem si na židli a vyhrnula si rukávy.
„Proč sis to udělala?“ zeptala se když mi začala dezinfikovat pořezanou ruku.
„Já sama nevím,“ řekla jsem a sledovala co mi dělá. Jen mi to obvázala.
„Máš ještě něco?“ zeptala se. Kývla jsem a dala na stůl pravý loket který jsem měla celý pořezaný od pádu na to auto.
„Holka ty tam máš i kousek střepu,“ řekla když si to prohlídla.
„Já vím,“ řekla jsem a trochu se usmála.
„Trochu to štípne,“ řekla a pinzetou mi začala vytahovat střep. Měla jsem zatlé zuby, protože to fakt štípalo.
„Hotovo! Ještě ti to vydezinfikuji a obvážu,“ řekla Brenda a usmála se. Úsměv jsem ji oplatila.
„Nejsi jak tam ta. Mám pocit, že má něco v plánu a to se mi nelíbí. Ty mi přijdeš jako sympatická, odvážná a milá dívka,“ řekla a zazubyla se.
„Někdy i zlá,“ doplnila jsem ji a zasmál se.
„Už je tak půlnoc. Měla by si jít spát,“ kývnu a stoupnu si.
„Děkuju,“ jen kývne a já s úsměvem odcházím na pokoj. Když jsem vyšla schody viděla jsem ho u okna. Nevšímala jsem si ho a prostě šla do pokoje. Cítila jsem, že se na mě dívá. Před dveřmi od pokoje jsem se zastavila a otočila se na něj. Díval se na mě. Mírně jsem se usmála a vešla do pokoje.

„Tys mu teda dala. Měla si vidět jak čuměl,“ řekla Teresa a zasmála se.
„Co jsem to provedla,“ řekla jsem a sedla si na postel.
„Buď v klidu. On se ti omluví,“ řekne a pohladí mě po rameni.
„Možná,“ šeptnu.
Lehla jsem si vedle Teresi a do chvíle usla.