Navlékám běloučké zoubečky na šňůru,
na šňůru z vlasů havraních,
žílu si ustřihnu, konce pospojuju,
s kamínkem ze žluče prsten Ti daruju,
s pláčem dám Ti ho na pomník.
Kostěnou korunku natírám na rudo,
se štětcem z řas ji ozdobím,
někdo mě občas mylně nazývá zrůdou,
když takhle zdobím tvou chladnou desku chudou,
nežiji, ubývám - to vím.
Dvě ruce uřízlé, dvě nohy jsou tuhé,
vyrytá jména překryjí,
na hrobu leží květiny z očních bulev
a z věnce končetin všem andělům je zle,
kráčím za tebou - nežiji...
ČTEŠ
Pro snící, opilé a ohořelé - sbírka básní
Thơ caTohle je sbírka "rádoby temných" básniček, které jsem psala, když jsem se prala se svým strachem před lidmi. Jsem introvert. O něco menší než před pár lety. Tady ale dokážu mluvit. Nevadí mi, když tohle někdo bude číst. Doufám, že se Vám budou líbit...
