Možná znáš ten pocit, když chceš prostě utéct,
úzkost tě sžírá a ty nevíš proč,
víra v rána mizí, sny jsou tvá zlatá klec,
potom jsem ti cizí, nechám slzy roztéct
se po mém obličeji. Skoč! Tak skoč
do propasti, co se v mé duši rozkládá
od porozumění až k nezájmu
a dává mi ten pocit, že už nezvládám
jít dál s hlavou vzpřímenou, a že převládá
na mých rtech snůška slov, co zasáhnou
dříve než ta, co bych ti radši chtěla říct,
musím se zklidnit, zase vychladnout,
pokud chci znova popsat stručně stovky míst,
pokud chci procitnout a prostě ti jen říct,
kam bych se s tebou chtěla podívat,
až opustíme svůj svět a půjdeme jíst
jablka ze seschlého stromu poznání...
ČTEŠ
Pro snící, opilé a ohořelé - sbírka básní
PoésieTohle je sbírka "rádoby temných" básniček, které jsem psala, když jsem se prala se svým strachem před lidmi. Jsem introvert. O něco menší než před pár lety. Tady ale dokážu mluvit. Nevadí mi, když tohle někdo bude číst. Doufám, že se Vám budou líbit...
