Čtyři šedé mrtvé stěny,
dřepím na židli jak věž,
cévy chladem kroutí se mi,
nohama houpu nad zemí,
nechci do nich dostat křeč.
Když své oči stočím vzhůru,
spatřím zlatou oblohu,
vypadá to, že mám smůlu,
nebe sesouvá se dolů,
čekám, nevěřím bohu.
Slétne ke mně holubice,
je bílá a nemá stín,
přiměje mě nahlas křičet,
když křídlem se dotkne líce,
když mě peřím pohladí,
při doteku krvácím...
ČTEŠ
Pro snící, opilé a ohořelé - sbírka básní
PuisiTohle je sbírka "rádoby temných" básniček, které jsem psala, když jsem se prala se svým strachem před lidmi. Jsem introvert. O něco menší než před pár lety. Tady ale dokážu mluvit. Nevadí mi, když tohle někdo bude číst. Doufám, že se Vám budou líbit...
