Nech myšlenky rozházené,
bude to bolet, nic s tím však nezmůžeš,
v břichu ostří zaražené,
a úvahy zavražděné
ležím tu nahá, kreslíš mi do kůže.
Pozoruju napjatě ostří nože,
které tu není, nechtěně
zas přemýšlím nad divnými věcmi.
Vážně to zkouším omezit, věř mi...
Kreslíš mi do kůže a já možná spím
s pocitem, že jsem v bezpečí.
Peřina hozená v rohu a stopy
na mém krku značí, že se utopím
v tvých dotecích. Už nebrečím
nad hloupostmi, jako to bylo předtím,
všechno je mi jedno, jen pro teď, já vím,
nic dobrého to nesvědčí.
Nech myšlenky dál klidně spát,
jsem vzhůru, nejde mi však jasně myslet.
Už se to stalo tolikrát,
že je hloupé se toho bát.
Dívám se ti do očí, skousnu si ret.
Uhnu pohledem. Doufám, že to nebylo naposled.
ČTEŠ
Pro snící, opilé a ohořelé - sbírka básní
PoesíaTohle je sbírka "rádoby temných" básniček, které jsem psala, když jsem se prala se svým strachem před lidmi. Jsem introvert. O něco menší než před pár lety. Tady ale dokážu mluvit. Nevadí mi, když tohle někdo bude číst. Doufám, že se Vám budou líbit...
