Přemýšlím o cviku, jakým je věta,
mám dárek, snad Ti pak budu blíž,
srdce si pro tebe vyškubnu z těla,
dám Ti ho na dlani, co budeš dělat?
Vezmeš ho, rozdrtíš, zahodíš.
Do očních důlků růži Ti zasadím,
bude kvést, dokud nezemřeš,
namísto vlasů budeš mít kapradí,
nebude to bolet, tak netrap se tím,
každý den spatříš růžový keř.
Růži mám v očích, trny mne bodají,
na zemi srdce zničené,
věty jsem ztratila, nechci je najít,
ruku mám ze dřeva a krev je na ní,
kapradí šimrá mne na čele.
Konečně vypadám dopěle?
ČTEŠ
Pro snící, opilé a ohořelé - sbírka básní
PoetryTohle je sbírka "rádoby temných" básniček, které jsem psala, když jsem se prala se svým strachem před lidmi. Jsem introvert. O něco menší než před pár lety. Tady ale dokážu mluvit. Nevadí mi, když tohle někdo bude číst. Doufám, že se Vám budou líbit...
