V světelné křeči svíjí se nebe,
hromy jsou bleskům nohsledy,
chtějí strach vzbudit, to se jim vede,
mnozí z diváků ptají se sebe,
kdy zahřmí naposledy.
Já stojím uprostřed představení,
stíny mi kreslí na tváři,
jsem ten nejvěrnější divák dění,
toužebně hledím na záři.
Na bosých nohách šimrá mě tráva,
vlhká je od slz útoků,
zuřivě padají na zem, hlava
těžkne mi od mokrých vlasů, tmavá
mračna tulí se v šoku... k sobě.
ČTEŠ
Pro snící, opilé a ohořelé - sbírka básní
PoesíaTohle je sbírka "rádoby temných" básniček, které jsem psala, když jsem se prala se svým strachem před lidmi. Jsem introvert. O něco menší než před pár lety. Tady ale dokážu mluvit. Nevadí mi, když tohle někdo bude číst. Doufám, že se Vám budou líbit...
