Pro vás, co rádi čtete s písničkou, já osobně bych doporučovala Recovery - James Arthur, najdete jí v médiích, enjoy :)
,,Beru to‘‘ vydechl jsem. Možná dělám největší chybu života, nevím, teď na přemýšlení nebyl čas
,,To jsem rád, Luku‘‘ poznal jsem, že se usmál. Ten jeho zlomyslný smích vidím na každém rohu.
,,Co se po mě chce?‘‘ drze jsem se zeptal sedl si na nepohodlnou postel. Sledoval jsem jeden bod na šedé zdi a pomalu přejížděl očima mezi fotkami, některé byly čerstvé, pár jich už bylo starých.
,,Jedeš do Austrálie‘‘ odpověděl mi James a já zmrzl. Chtěl jsem zůstat tady, v Londýně, ale je tu jisté riziko, že se na mě přijde. Položil jsem mobil a hodil ho vedle sebe, hned po té jsem si položil hlavu do dlaní a přemýšlel. Je to něco, jako kdybych se upsal ďáblu.
Nechci opustit své rodné město, kde mám všechny vzpomínky, které jsem kdy zažil, ať jsou dobré, ve většině případech zlé, ale i tak se mi tu líbilo. Nejlepší pocit pro mě být si sednout k malému jezeru s křišťálovou vodou, které obklopovaly mohutné vrby, sem tam se zde objevila labuť. Na konci cesty, vedle které jezero bylo, stál velký bílý altánek. Chodíval jsem sem často, zbožňoval jsem to víc než svůj domov, než sám sebe. Stoupl jsem si a konečně vypadl z toho depresivního místa.
,,Měl jsem na vybranou, ale já si vybral špatně. Mohl jsem utéct, zmizet aniž by to někdo věděl, ale chtěl jsem zůstat silný, neutíkat před svými problémy. Kdybych mohl, vrátil bych čas. Život není svině, to já jsem si ho zkazil‘‘ šeptl jsem si sám pro sebe a dál pozoroval vodu, která odrážela můj obraz. Překvapovalo mě, jak moc jsem na povrchu vypadal klidně, i když uvnitř jsem umíral. Prázdnota, která ve mně panovala, mi zakazovala být šťastný. Nikdy jsem nepocítil lásku, radost, pouze nenávist a smutek. Někdo by řekl, že trpím depresí, ale já jsem pouze takový, jaký můžu být nejlépe. Vlnící se obraz na hladině vody, který zobrazoval můj obličej, jsem přerušil hodem obrovského kamene. ,,Jak se na sebe ještě vůbec můžeš podívat?‘‘ přecedil jsem mezi zuby sám na sebe a naštvaně odcházel. Černé oblečení, kapuce na hlavě dokonale tvořila kontrast s odpoledním slunečním světlem. Mé ruce v kapsách nahmataly mobil, který ukazoval čtyři hodiny po poledni. Procházel jsem se úzkými uličkami Londýna v domnění, že se mi uleví, i když někde hluboko jsem tušil, že nic nepomůže.
,,Mám o tebe starost‘‘ řekl James, když viděl stále můj nespokojený obličej. I když vypadal klidně, bez problémů a věčnou schopností neutrality vyzařovalo z něj cosi neznámého, tajemného. Svým výrazem jsem všude roznášel špatnou náladu a drzost v něm také nechyběla.
,,Odkdy se o mě zajímáte?‘‘ zeptal jsem se nepochopitelným hlasem, ale i přes to mě to udivovalo.
,,Podívej se na sebe, vypadáš, jako kdybys měl za chvíli umřít‘‘ uchechtl se nad svým přirovnáním a podal mi vodu, o kterou jsem ho neprosil, ale byl jsem rád za jeho pozornost. Byl jsem v šoku, že se ke mně chová takto. Nikdy takový nebyl, možná je to tím, že je rád když jsem vzal ten nový ,,případ‘‘.
,,Pověz mi, kdy jsi byl naposledy za něco rád?‘‘ opřel se o stůl a překřížil ruce na prsou. Zahleděl se přímo na mě, ale já uhnul pohledem.
„Štěstí je jenom sen, bolest je skutečná.“ Sykl jsem.
,,Né pokud jí nechceš zažít, Luku‘‘ postavil se na nohy a mě jeho odpověď zaskočila. Vždy jsem ho měl za neinteligentního, arogantního primitiva. To stále, ale nic nemění na tom, že ho nemám rád a s mým názorem, že je svině, to nehnulo. Chce si udržet lidi, co pro něj pracují a dělá to sakra dobře.
,,Můžeme se vrátit zpátky k případu prosím?‘‘ upil jsem si vody a cítil, jak mi projela celým tělem. Dlouho jsem nejedl a nepil, neměl jsem čas a ani chuť, proto každou kapku, či sousto jsem si užíval a cítil.
,,Erica McCan, žije v Austrálii a je jí 17, brzy 18. Potřebuju o ní vědět všechno, co dělá, s kým se stýká, její oblíbené věci, koníčky, členy rodiny. Tvůj parťák zjistil její bydliště, to ti stačí‘‘ hodil ke mně desky, tentokrát již byly konečně doplněné s instrukcemi. Otevřel jsem je a zase viděl tu fotku, která mi zůstala v hlavě.
,,Vždyť je ještě nezletilá! Co s ní proboha chcete dělat? Co děláte s ostatními lidmi?‘‘ udiveně jsem se na něho podíval a zakroutil hlavou. Pořád, i když marně jsem se doopravdy snažil z něj vymámit, co bude dělat s nevinnými lidmi.
,,Nikdy nevíš, zda jsou nevinní‘‘ mrknul na mě a já začínal přemýšlet, jestli mé sledování ostatních lidí nemělo nějaký důvod, ale nechápal jsem, co udělali špatně, protože když jsem je sledoval, věřte mi, že jsem s nimi trávil celý jejich čas, i když o mě nevěděli, nedělali nic špatného. ,,A navíc, když tě teď vidím, neunesl by jsi ani první větu vysvětlování, co nastane potom‘‘ naschvál mi chtěl pomotat hlavu, protože podle jeho úšklebku bylo poznat, že rád viděl můj výraz údivu a nechápavosti. Poznal jsem lidi podle výrazu a činů. To byla jedna z mála věcí, co jsem měl na sobě rád.
,,Kdy odjíždím?‘‘ zeptal jsem se mačkajíc desky.
,,Zítra‘‘
Ahojky, takže mám tu nový díl. Teď už budu díly přidávat častěji, protože jsem musela dohnat školu. Dále kdo ještě nečte, může si přečíst The only reason ode mě, je to povídka s Michaelem. Dále chci poděkovat za krásné komentáře a vote. Jak se Vám líbila část? napište mi prosím názor do komentáře a popřípadě zanechte vote J mám vás ráda a děkuju!:)
-Mějte se krásně!
ČTEŠ
Observe // l.h - NA CHVÍLI POZASTAVENO
Random,,Můžeš mít vztah k práci, ale ne k osobě, na kterou práci vykonáváš'' ,,Ale já jsem se zamiloval''
