Observe // l.h - NA CHVÍLI POZASTAVENO

14 // in the rain..

Písničku pro tuto část jsem vybrala Mirrors od Justina Timberlakea. Je v nédiích :)

,,Máš krásné oči, Luku,  takové… vyjímečné‘‘ podotkla a následně se krásně usmála. Úsměv jsem jí oplatil, ale potom zakroutil hlavou.

,,Ve skutečnosti to je místo, kde se schovávají démoni‘‘ uchechtl jsem se a mírně si skousl spodní ret. Pohled na oblohu byl krásný, hvězdy, tyčící se hrdě na nebi, tvořily jediné světlo v okolí. Uličky začaly být temné, strašidelné. Chlad kolem nás stejně neporušil ten klid a pozitivitu, kterou jsme si udržovaly. Všechno bylo tak… tak…. Krásné.

,,Nejsi takový, jaký se zdáš‘‘ řekla milým, zamyšleným hlasem, který byl neskutečně roztomilý. Podíval jsem se na ní. Koutky měla mírně zvednuté a rty dokonale plné, všechno to dohromady tvořilo něco úžasného, nevysvětlitelného. Její úsměv.

,,Hmm. A jaký se zdám být?‘‘ pobídl jsem jí se zvědavostí a trochu jsme se odsunul. Lampa kolem nás blikala, potom následně zhasla. Na chvíli přerušila náš oční kontakt a podívala se za sebe. Když se na mě zase koukla, cítil jsem něco příjemného u srdce.

,,Drzý, stále pesimistický a neustále nespokojený. Tvé rysy v obličeji jsou ostré a dokonalé. Teď celý záříš, ale když jsi sám, vypadáš, jako kdyby tě něco trápilo. Ale tvé myšlení… neskutečné… Ten pohled na svět a způsob mluvy tě dělají výjimečným. Svojí pravou stránku schováváš někde uvnitř a je výzva, na ní přijít. Něco se v minulosti stalo a tvůj první dojem je jenom zástěrka za tím, co cítíš‘‘ obcházela okolo mě. To, co mi řekla mi uvízlo v hlavě. Nejvíc mě, ale uvnitř zamrzelo, že odhalilo mou pravou stránku, ale myslí si, že jsem jiný. Nevím proč, ale nechtěl jsem jí zklamat. Mezi námi zavládlo ticho. Oba dva jsme se snažili přemýšlet a vsadím se, že oba jsme mysleli na to samé. Na mě. Naše kroky doprovázel štěkot psů a hučení chladnějšího větru. Oba dva jsme se zastavili a otočili se naproti sobě. Její mírný dech se mi odrážel od kůže.

,,Máš vůbec ponětí, kde jsme?‘‘ zasmála se, ale v jejich očích byl poznat strach. Vystrašeně se rozhlížela okolo a okem prozkoumávala ty nejtemnější části dlouhé ulice. Cítila jsem, jak se jí zrychluje dech a začíná se klepat. Přistoupil jsem blíž.

,,Ne… Bojíš se snad?‘‘ nadzvedl jsem obočí a podíval se směrem, kam koukala ona. Její strach byl stejný, jako moje plachost. Na první pohled nic nepoznáte, ale vaše oči vás prozradí.

,,S tebou? Ne‘‘ pokrčila ramena a sedla si na obrubník. Ticho mezi námi přerušil dlouhý hrom a následné bušení kapek do země. Oblohu rozdělil na milión kousků fialovo bílý blesk a v jeho světle se třpytil déšť, jako diamanty. Nikdy jsem neviděl bouřku tak zblízka, byla přímo nad námi. Podíval jsem se nenápadně na Eriku. S údivem, ale zároveň nervozitou se koukala, jak se nebe postupně prosvicuje.

,,Nádhera‘‘ vydechla údivem, jakmile se bouřka vzdalovala.

,,Zblízka jsou věci vždy krásnější‘‘ zvedli jsme se a odcházeli. Chvíli jsme bloudili ulicemi. Přišli jsme před její dům. Nastala trapná chvíle, kdy nikdo nevěděl, co říct.

,,Moc jsem si to s tebou užila‘‘ upravila si své mokré vlasy za ucho a setřela si kapky deště z tváře.

,,To jsem rád‘‘ usmál jsem se na ní a zadíval se jí do očí. Nikdo z nás nevěděl co dělat, ale oba jsme mysleli na společnou věc. Nervózně jsem přešlapoval z místa na místo. Cítil jsem nepříjemný pocit v žaludku a mé pocity se v hlavě honily neskutečnou rychlostí.

,,Je ideální chvíle‘‘ podotkla a pokrčila rameny. Srdce se mi rozbušilo. Vyndal jsem ruce z kapes a prohrál si vlasy, které mi neustále padaly do čela.

,,Jako z nějakého filmu‘‘ doplnil jsem jí a přistoupil o krok blíž, ona to opakovala. Pomalu jsme se přibližovali, až jsem slyšel tlukot jejího srdce. Nakonec ten, kdo uzavřel prostor mezi našemi rty, byla ona. Chytla mě za tváře a udělala první pohyb. Začal jsem spolupracovat. Cítil jsem, jak se mi zrychlil tep a uvolnil žaludek. Cítil jsem něco dokonalého, nepopsatelného. Hřálo mi u srdce. Nevědomky jsem si jí přitáhl za pas blíž a ona mi zajela rukama do vlasů. Bylo mi krásně, uvolnil jsem se a zapomněl úplně na všechno. Jediná myšlenka v mé hlavě zůstala na její dokonalé rty, které byly plné blaha a chovaly se, jako kdybych byl poslední vzduch na zemi. Když jsem cítil, jak mi dochází dech, odtáhl jsem se. Oba dva jsme byli lehce zadýchaní a udivení, že se to stalo, tak brzy.

,,Sbohem‘‘ otočila se a já pouze sledoval, jak odchází pryč. Její postava se zmenšovala a potom následně mizela ve vchodových dveřích. Pořád jsem se pitomě usmíval a vzpamatovával jsem se z toho, co se stalo. Měl jsem najednou tolik energie a nadšení, že bych jej mohl rozdávat. Neváhal jsem a zavolal si taxíka, protože jsem byl promočený. Ale víte co? Ten zničený oblek za to stál. Celou cestu jsem pozoroval, jak se bouřka vzdaluje od Sydney a mizí daleko za mořem.

Dojel jsem domů a lehl si na postel. Celý svět se mi točil okolo hlavy a já byl šťastný. Jediné, co se mi vybavovalo z dnešního večera, byla vůně jejího dechu a chuť jejich vášnivých rtů. Při každém mrknutí se mi v temnu zjevil její obličej a krásné, zářivě smaragdové oči.

Neváhal jsem ani minutu a mohl jsem na dobro říct, že jsem se zamiloval.

AHOJKY. Hlásím se s novým dílem, tak doufám, že se vám líbí. Co na něj říkáte? Prosím moc napište mi to dolů do komentáře a prosím dodejte, co bych měla zlepšit, abych se mohla posunout dál. Moc vám chci poděkovat, že to čtete a za počet reads a vote, neskutečný. Myslíte si, že to Erica cítí stejně? Budou spolu chodit? Budu ráda když mi dolů odpovíte na všechny mé otázky.

Mám Vás ráda a mějte se krásně <3