Observe // l.h - NA CHVÍLI POZASTAVENO

13 // dinner

,,Pojď se mnou na večeři'' vydechl jsem nervózně. Upřímně? Cítil jsem kámen na srdci a pot na čele. Na druhé straně se ozvalo ticho. Nevěděl jsem, co se děje. Ruce se mi rozklepaly, div mi nespadl mobil. Slyšel jsem nádech na druhé straně a zbystřil.

,,Moc ráda'' řekla nadšeně a já se usmál. Nevím, jestli to byl úsměv zlomyslný a nebo šťastný. Spadl mi kámen ze srdce. ,,V kolik?'' dodala mile a netrpělivě čekala na odpověď. Něco uvnitř mi říkalo, že to očekávala. Cítil jsem její úsměv a její dech. Každá sekunda myšlení na ní mě hřála u srdce. Nikdy jsem toto nepocítil, líbilo se mi to, ale zároveň děsilo.

,,V sedm na náměstí'' dodal jsem naposledy a hovor položil. Rukama jsem nervózně zajel do vlasů, přistoupil ke skříni, před kterou jsem strávil hrozně dlouho. Nakonec jsem vybral starý oblek, který jsem si pořídil na svatbu matky s jejím přítelem, který ji brzy opustil. Doteď tomu nerozumím. Byla z toho zlomená, brečela každý den a snažila se, abych jí neviděl takovou. Nechtěla, abych měl bolesti z jejího smutku a já byl tak dobrým hercem, že jsme to zakrýval, i když hluboko vevnitř jsem umíral. Vidět nejdražší osobu světa brečet, je jako vidina, že se vám hroutí svět.

Vlasy jsem si decentně upravil v zrcadle a umyl si obličej. Připadal jsem si konečně, jako člověk. Mé pocity nevedly do špatného konce, ale spíše jsem se těšil, i když jsem se začal bát. Sedl jsem si na postel a hlavu složil do dlaní. Hrál jsem si se svými studenými prsty a pokusil se je zahřát o teplý hrnek čaje. Sledoval jsem každý pohyb vln na moři, ležícího přede mnou a nechával se unášet šuměním moře a myšlenkami vedoucích k ní.

Pamatuji si první chvíli, když jsem jí zahlédl. Ty krásné oči mi zůstaly v hlavě a při každém mrknutí se mi před očima zjevil obraz jejího obličeje. Nedokázal jsem pochopit ten způsob, jakým se na mě dívá. Byl jsem tak unešený jí samotnou a zapomněl na všechny problémy. Podíval jsem se na hodinky a zjistil, že mi zbývá pouze pár minut. Vzal jsem si sebou tašku, do které jsem s těžkým srdcem naložil foťák a diktafon. Naposledy jsem se nadechl a vykročil pravou nohou ze dveří.

Bloudil jsem ulicemi. Pomalu začaly být temné a čím dál tím více tajemné. Ruce se mi začali v kapse od bundy potit. Každý krok blíže ve mně vzbuzoval zvláštní pocit. Chladný vítr kolem mě hučel a na oblohu se vyhouply první hvězdy. Překvapilo mě, že jedna z nich svítila tak moc, že prozářila snad celou oblohu. Všechno začalo být skoro do černa a mě to něco připomínalo. Jako kdyby i v tom nejtemnějším místě by se dalo najít hodně zajímavého, něco jako malinký plamínek naděje, který to všechno udělá lepší a krásnější. Tím všechno myslím můj život, kterého jsem si doteď vážil míň, než smrti a ani nevím proč.

Hluk aut a světla billboardů se začaly zvyšovat a já pociťoval, že jsem kousek od města. Zrychlil jsem a došel na náměstí. Můj první pohled padl na ní. Její malá postava, jako kdyby se doslova tyčila krásou uprostřed placu. Měla na sobě elegantní, po kolena dlouhé bílé šaty s malinkou vlečkou ke kotníkům. Celý pas jí zdobil stříbřnozlatý pásek. Vlasy měla rozpuštěné a nakulmované. Její krásné oči jí zdobila tenká linka a jemně nanesená řasenka. Vypadala úchvatně. Když mě spatřila, její krásný úsměv, jakoby mi navždy uvízl v hlavě.

,,S-Sluší ti to'' vykoktal jsem bez jakéhokoliv pozdravu a mé srdce se rozbušilo. Jako by mi v břiše létali malí motýli a svými křídly mi třeli o kůži, až to tak příjemně lechtalo. Začervenala se a sklopila hlavu na své boty. Lodičky. Drtil jsem si spodní ret, tím jsem se pokoušel zahnat tu nervozitu, která mě doslova ubíjela. Dech se mi zrychloval a ruce zahřívaly.

,,Děkuju, tobě taky'' upravila mi lehce límec a následně mírně zvedla koutky. ,,Kam jdeme?'' zeptala se natěšeně, až mě to udělalo šťastným. Nikdy jsem nepocítil nic takového, že by někdo byl doslova nadšený z mé společnosti. Divný, ale zároveň tak krásný pocit. Začal jsem zpochybňovat mé dosavadní mínění. Život může být krásný, pokud máte někoho, který vás donutí si to aspoň myslet. Prstem jsem ukázal do jedné velké restaurace. Nadšením přikývla a vykročila, jako první.

Usedli jsme ke stolu, obklopovaly nás umělé zlaté květy a světýlka spletená tak, aby vzbuzovaly dojem širého nebe. Na konci místnosti byla kapela, brnkající veselé písničky na dřevěné kytary. Nevyjadřoval jsem se k tomu, že se mi nelíbily, možná to bylo tím, že jsem je nikdy nehrál a ani neměl důvod.

,,Řekni mi něco o sobě'' pobídl jsem jí po chvilce nepříjemného ticha. Sáhl jsem do tašky a potuchu zmáčkl spouštěcí tlačítko diktafonu. Váhal jsem. Můj obličej se změnil spíše na smutný a já cítil nevysvětlitelné slzy v mých očích, které jsme zatlačil.

,,Jak bych začala... Jmenuji se...'' začala mluvit a já trpělivě poslouchal. Zajímal mě celý její život, její příběh, ona sama. Bez ohledu na práci. Úplně na vše jsem zapomněl. Unášela mě její dokonalost, její životní příběh. Každá její oblíbená věc se mi zdála neznámá a nebo pro mě naprosto nepřípustná, ale i tak jsme cítil, že je naprosto úžasný a bezchybný člověk. každé její slovo, každá její záliba mě k ní přitahovala víc a víc. Nevnímal jsem nic okolo, pouze její hlas a tvář.

Po večeři, kterou jsme celou jenom prokecali a smáli se, jsme s tou nejlepší náladou odcházeli. Bloudili jsme ulicemi a procházeli se v nočním děním Sydney. S každým krokem jsem ale cítil, že za chvíli to všechno skončí, ta nejkrásnější chvíle v mém dosavadním životě bude pryč. Má hlava se začala naplňovat negativními myšlenkami, že už mě nikdy nebude chtít vidět, protože poznala, jaký jsem. Zastavili jsme se uprostřed ulice, kam ani pouliční světlo z lamp nedosáhlo, i tak měla zřetelný výhled do mých očí.

,,Máš krásné oči, Luku, takové... vyjímečné'' podotkla a následně se krásně usmála. Úsměv jsem jí oplatil, ale potom zakroutil hlavou.

,,Ve skutečnosti to je místo, kde se schovávají démoni''

AHOJKY! Tak další díl je tu a je i trochu delší. Jak se vám líbil? Co si o něm myslíte?

Vím, že většina z vás je zrdcena z odchodu Zayna z 1D, i pro mě to by šok, i když nejsem jejich fanynka, hlavně si prosím nic nedělejte a vydržte to <3 <3 všechny fandomy tu jsou pro vás <3 Chci vám poděkovat za počet reads a za votes, budu ráda když je znovu zanecháte i společně s komentářem a názorem. Už jenom pátek a bude konečně víkend. Mějte se moc krásně a mějte úžasný zbytek dne. Mám vás ráda <3