Brother's Best Friend [VMin]

794 37 6
                                    

Warning!! Násilí, sprostá slova, gays

Taehyung's pov:
Prosím, už přestaň. Bolí to.

Hyung, proč jsi nás opustil? Vrať se. Nevydržím to tu s ním dlouho. Omlouvám se, že nejsem dost dobrý, aby ses vrátil.

Všechny tyhle myšlenky mi běhaly hlavou, když jsem se snažil vyhnout dalšímu mlácení od mého otce. Byl jsem zamčený v pokoji. Bušil mi na dveře a já se bál, že je každou chvíli vyrazí.

"Otevři ty dveře, zkurvenej spratku! Nemysli si, že si těma pitomejma dvěma pomůžeš! Měl jsi chcípnout s tvojí matkou!" Zakřičel na mě a já se oklepal. Bál jsem se.

Namjoon-hyung, můj starší bratr, se stal slavným rapperem a leaderem nejznámější korejské skupiny BTS. Miloval jsem jejich písničky, párkrát jsem se s nimi setkal, když nás Joonie přijel navštívit. Ale nikdy se mi nepovedlo se mu dovolat. Chápal jsem, že toho má hodně. Ale potřeboval jsem ho. V tuhle chvíli nejvíc.

Vzlykl jsem do polštáře a znovu zkusil vytočit číslo na svého bratra, ovšem bez úspěchu. Hlasová schránka.

Věděl jsem, kde je jejich dorm. Věděl jsem, jak se tam z Daegu dostat. Ale neměl jsem odvahu.

"Do prdele! Musím do práce, ale jestli nebude otevřeno, až se vrátím, vyrazím ty dveře a opravdu tě zabiju!" Zakřičel a znovu bouchl do dveří. Oklepal jsem se.

Sám nevím, jak dlouho jsem na té zemi seděl.

Když jsem uslyšel bouchnutí vchodových dveří, zvedl jsem se ze studené země a začal si do malého batohu balit pár svých důležitých věcí.

Ještě jsem zkontroloval, jestli mám všechno a jestli je vzduch čistý. Poté jsem se vykradl ven a na vlakovou stanici, která od mého domu nebyla zas tak daleko.

Bylo jedenáct večer, když jsem dorazil do Seoulu. Hlavního města.

O hodinu později v autobuse, ve kterém jsem jel jen já sám a řidič, jsem vystupoval na zastávce kousek od dormu, který obývali BTS.

V domě se svítilo. Nejspíš se vrátili z tréninku nebo pařili.

Ulevilo se mi, když jsem tušil, že už jsem v bezpečí. Daleko od svého otce.

Rozklepanou rukou jsem zazvonil. Chvilku se nic nedělo, když se najednou otevřely dveře. Stál tam Jimin. Utřel jsem si slzy, které mi tekly po tvářích.

"Tae?" Promluvil. Přikývl jsem.

"Panebože, co se stalo? Co tu děláš takhle pozdě? Pojď dovnitř, řeknu to Namjoonovi." Vyjekl a utekl do domu. Vešel jsem do předsíně a odložil batoh na zem, než jsem za sebou zavřel dveře.

"Taehyungu, co tu proboha děláš takhle pozdě? Před chvílí mi volal otec, jestli jsi náhodou nejel sem a že tě mám ihned poslat zpátky. Takže se ani nezouvej, jedeš domů." Promluvil přísným hlasem.

"H-hyung, pro-prosím, neposílej m-mě zpátky. Znovu mě z-zmlátí, nedělej to, p-prosím," žadonil jsem a zalykal se slzami.

"Jestli jste se jenom pohádali a říkáš to jenom tak, okamžitě se otočíš a odjedeš zpátky!" Zakřičel.

"Jsi stejnej jako on! Od smrti mámy se změnil! Každej den se ožere a zmlátí mě! Chtěl jsem jen najít útěchu v mém starším bratru! Myslel jsem, že mě před ním ochráníš!" Vykřičel jsem na něj všechno. Cloumal mnou vztek, strach a smutek.

"Namjoone, běž do obýváku. Za chvíli přijdeme." Promluvil jemný hlas. Zvedl jsem pohled. Uviděl jsem Jina, který stojí s rukama vbok v předsíni a hází na Namjoona přísný pohled.

BTS oneshots 2 (boyxboy)Kde žijí příběhy. Začni objevovat