Pro: medailonek
Jungkook's pov:
"Hyung? Jsi doma? Potřeboval bych za tebou přijít," volal jsem svému kamarádovi od dětství Namjoonovi.Chtěl jsem se mu přiznat se svými city, které jsem tak dlouho dusil v sobě, ale neměl jsem odvahu. Namjoon mě bral jen jako mladšího bráchu.
"Jsem doma, kdykoliv přijď," usmál se do telefonu a já zavěsil. Povzdechl jsem si. Teď jen vymyslet jak to udělat. Musel jsem přijít s nějakým plánem.
Rozzářily se mi oči, když jsem na něco přišel! Zvedl jsem se z postele, na které jsem do teď seděl a hodil na sebe jiné oblečení, než jsem měl do teď na sobě. Tepláky jsem vyměnil za černé upnuté kalhoty a vzal si k nim bílé volné tričko.
Do kapsy od kalhot jsem vložil telefon, do další peněženku a následně si vzal klíče od auta.
Nasedl jsem do svého auta a dojel k Namjoonovi domů. Jemně jsem zaklepal a čekal, než mi otevře. O chvíli později mi otevřel můj roztomilý a nemotorný hyung. Vrhl jsem se mu kolem krku a přátelsky ho objal.
"Dáš si něco, Koo?" Zeptal se a já přikývl.
"Dal bych si kávu, prosím," oznámil jsem.
"Hned to bude, zatím se posaď do obýváku a můžeš mi pomoct vyhrát ten level, kterej mi nejde," zasmál se a já přikývl.
Sundal jsem si boty a vešel do obývacího pokoje. Sedl jsem si na prostornou sedačku a vzal do ruky ovladač. Ihned jsem pochopil strategii hry a začal vyhrávat.
"Nevím, jak to děláš, že jsi tak dobrý ve všem," zasmál se. Jen jsem neurčitě pokrčil rameny a dal sledoval hru. Položil hrnek na konferenční stolek přede mnou. Stopl jsem na chvíli hru, abych se napil a potom pokračoval.
"O čem jsi chtěl mluvit, Jungkookie?" Zeptal se.
"Potřebuju vědět, co platí na Hobi-hyunga," zeptal jsem se a já slyšel, jak hodně polkl.
"Mám ho strašně rád, a chtěl bych ho pozvat na rande," řekl jsem tónem, jako kdyby to byla běžná věc.
"Aha. No, to nevím, ale prostě se ho zeptej," řekl a v jeho hlase bylo slyšet zklamání.
"Děkuji, jsi nejlepší, hyung," řekl jsem šťastně.
"To je dobrý, já už si to převezmu, Koo. Myslím, že bys měl jít," zašeptal. Překvapeně jsem se na něj otočil a uviděl slzy v jeho očích.
"Hyung! Co se děje?!" Začal jsem panikařit a nevěděl, co dělat. Tohle jsem nechtěl. Odložil jsem ovladač na stolek a přitáhl si Joonie-hyunga do náruče.
"Ty to nechápeš, viď?" Zeptal se. Zavrtěl jsem hlavou v nesouhlas.
"Miluji tě, Koo. Už strašně dlouho, ale nikdy jsem neměl odvahu ti to říct. Bál jsem se, že mě odmítneš." Popotáhl.
"Hyungie, omlouvám se. Sakra, tohle jsem nedomyslel. Taky jsem nevěděl, jak ti to říct, proto jsem si vymyslel to s tím Hoseokem, omlouvám se." Řekl jsem a na chvilku se od něj odtáhl. Palcem jsem mu setřel slzy a věnoval mu jemný polibek na čelo.
"Proč jsi nikdy nic neřekl?" Zeptal se a podíval se mi do očí.
"Bál jsem se, že to nebudeš cítit stejně," přiznal jsem.
"Koo. Pojď sem. Jsi pro mě to nejlepší, co se mi kdy mohlo stát. Omlouvám se, jestli jsem ti nedával svou lásku dostatečně najevo," usmál se. Naklonil jsem se k jeho rtům a čekal. Neváhal a smahal i tu malou mezírku mezi námi. Naše rty se dotkly a já si ty jeho plné rty nemohl vynachválit. Byly tak jemné.
"Tak tedy. Budeš můj přítel? Oficiálně?" Zeptal se. Přikývl jsem.
"Teď můžeš pokračovat v hraní," zasmál se a já ho hravě praštil do ramene.
Byl jsem rád, že můj plán vyšel, ale zároveň jsem nechtěl Namjoona rozplakat.
___________________________________
Dobrou. ❤️
ČTEŠ
BTS oneshots 2 (boyxboy)
FanficVracím se zpět s oneshoty na přání! Objednávky na oneshoty přijímám do zpráv nebo do úvodu této knihy. Vše, co k vašemu oneshotu budu potřebovat se dozvíte v již zmiňovaném úvodu. ❤️