BTS oneshots 2 (boyxboy)

Little Dancer [JiKook]

Jungkook's pov:
"I'm about to raise the roof!" Ozývalo se místností. Poklepával jsem si nohou do rytmu, zatímco jsem sledoval své nejlepší tanečníky, kteří do toho dávali všechno.

Mé oči zabloudily na menší postavu tanečníka, který mi od prvního dne učaroval.

"Stop!" Zakřičel jsem, když jsem si všiml chyby jednoho z nich.

"Vidím, že vám všem dělá tahle část problém, takže ještě jednou ukážu. Potom jestli někdo udělá chybu, zůstane tu se mnou ještě dlouho, dokud se to nenaučí." Řekl jsem přísně a ukázal jim, jak si tu část představuji.

O půl hodiny později ji tak nějak zvládali všichni.

"Fajn, konec. Běžte domů a zítra ve stejný čas tady. Můžete odejít." Oznámil jsem a všichni odešli. Až na Jimina.

"Ty nepůjdeš domů?" Zeptal jsem se a zamračil se.

"Nemůžu domů," zašeptal a sklopil pohled.

"Pojď, sedni si. Děje se něco? Víš, že mi můžeš říct cokoliv a třeba ti i pomůžu. Potřebuju, aby jsi byl na tu soutěž v pořádku. Jak fyzicky, tak psychicky."

Na to jen přikývl a povzdechl si. Všiml jsem si, že se celý klepe a do očí se mu nahrnuly slzy.

"Jen... Mark se poslední dobou nechová úplně jako přítel. Každý den se vrací domů opilý a... Nezvládám to. Nemám ani možnost si s ním promluvit. Pořád je na mol nebo na mě křičí." Zalykal se slzami a mně ho bylo v tu chvíli líto.

"Mlátí tě?" Zamračil jsem se. Uviděl jsem, jak uhýbá očima někam do strany.

Vyhýbal se odpovědi a tudíž mi to bylo jasné.

"Víš, že to je pro tebe psychicky nezdravé? Chápu, že ho miluješ nebo se ho spíš bojíš opustit. Ale měl bys s tím něco dělat." Jednou rukou jsem ho pohladil po zádech.

"Já vím." Zašeptal.

"Pojď, mám volný pokoj. Můžu tě tam na nějakou dobu ubytovat, než si najdeš něco svého. Půjčím ti něco na spaní a uvařím večeři, hm?" Podíval jsem se na něj tázavým pohledem. Bylo vidět, že váhá, ale nakonec přikývl.

"Tak pojď," pomohl jsem mu na nohy a společně jsme odešli z taneční místnosti. Ujistil jsem se, že bylo zhasnuto a zamknuto.

Nastoupili jsme do mého Range Rovera a odjeli ke mně domů. Bydlel jsem sám. Rodiče mi pořídili tento malý domek, abych se začal starat sám o sebe. Sice jsem si vydělával učením tance, ale občas mi nějaké peníze posílali. Prý, kdybych je náhodou potřeboval. 

"Wow," vypadlo z Jimina hned, jak jsme vstoupili do předsíně. 

"Je to tu malé, ale útulné. Tamhle je obývák, kuchyň, první dveře vlevo můj pokoj, vedle pokoj pro hosty a koupelna. Snad se ti tu bude spát příjemně." Usmál jsem se na něj. Jemný úsměv mi opětoval. 

"Půjčím ti něco na sebe a mezitím se můžeš podívat na televizi, jestli něco nedávají, a já uvařím večeři." Pobídl jsem ho. U sebe v pokoji ve skříni jsem našel šedé tričko, tepláky a čisté boxerky. Tušil jsem, že mu to oblečení bude velké. 

"Děkuji," zašeptal. 

V kuchyni jsem si vyndal veškeré potraviny, které jsem potřeboval na přípravu obyčejných nudlí s kuřecím masem a zeleninou. Jednoduché, rychlé a hlavně dobré.