BTS oneshots 2 (boyxboy)

Mp3 [NamJin]

Namjoon's pov: 

Seděl jsem v autobuse plném lidí. V uších sluchátka, nevnímajíc okolí. Sledoval jsem projíždějící auta, procházející lidi a mnoho dalšího. 

Pro sebe jsem se musel usmát. Ti lidé, kteří spěchali do práce nebo do školy, určitě museli mít lepší život než já. Záviděl jsem jim. 

Najednou jsem ucítil pohyb vedle sebe. 

Podíval jsem se na kluka, který vypadal o něco starší než já. 

Jen se na mě usmál, ale dál seděl. A já se znovu zahleděl ven z okýnka. O několik minut později jsem vystupoval. Pustil mě a já se uklonil. Ani jsem si nevšiml, že jsem si vyndal sluchátka z uší, a mp3 jsem u sebe nikde neměl. 

V duchu jsem zaklel, když jsem viděl projíždět autobus a toho cizince, jak drží můj mp3 přehrávač v ruce. 

Musel jsem pokračovat dál. 

V práci, v knihovně, kde jsem pracoval, to bez mého přístroje neutíkalo. Ani telefon mě nedokázal natolik zabavit, abych neusínal nudou. 

Když jsem se pozdějším autobusem vracel zpátky, všiml jsem si toho cizince, který sedí vzadu a v uších má moje sluchátka. Asi byl zvědavý, co za hudbu přesně poslouchám. 

Nepozorovaně jsem si sedl k němu. Podíval se na mě překvapeným pohledem a usmál se. 

Vyndal si sluchátka z uší a podal mi můj přístroj. 

"Tohle nejspíš patří vám," řekl jemným hlasem. Jako anděl. Můj anděl. 

"Děkuji, netušil jsem, že na sebe opět narazíme," odvětil jsem. 

"Ani já ne. Náhoda nebo osud?" Povytáhl obočí. 

"Asi obojí. Jsem Namjoon. Kim Namjoon." 

"Seokjin. Kim Seokjin." 

Takhle začal náš příběh. Díky zapomenutému mp3 přehrávači a autobusu číslo 25. 

_________________________________________________________

Kraťoulinký příběh. :) Snad se líbil. 

Stále NEPŘIJÍMÁM žádosti o oneshoty. Nezlobte se. :)