DEAR DIARY I MET A BOY

6. KAPITOLA

Asi jsem na té půdě usla, protože jsem se probudila a zářilo na mě světlo z půdního okna. Chvíli jsem se rozhlížela, abych se trochu zorientovala.

Konečně jsem se vzpamatovala a vzpomněla si co se vlastně stalo.

"co to kurva bylo...." promnula jsem si oči a zívla. Přešla jsem k těm vrátkům od půdy a dala k nim ucho. Žádné kroky, tak snad tam už není..

Opatrně jsem slezla a šla potichu do kuchyně... na hodinách jsem viděla 8:38. "shit zaspala jsem!" šeptla jsem. 

U nás doma někdo byl a já se strachovala, že přijdu pozdě do školy...

Dobřee Lino...

Už v domě nikdo nebyl, bylo hrobové ticho, ani máma na mě neřvala kde jsem a já se bála, že přišla zrovna, když tady byl ten týpek... 

Uff... uviděla jsem od ní na stole vzkaz:

Zlato promiň, že jsem nebyla doma,

dnes, ale taky nebudu je mi to líto.. v lednici máš těstoviny:) táta se zasekl na letišti.. nějaké bouřky či co.. přijede až zítra. Měj se hezky a napiš až budeš doma ze školy. Papa máma.

Typický... ale aspoň se snaží. Táta na mě kašle.. Jo holt rodinu si nevybíráme...

Šla jsem se rychle převléknout, abych už šla do tý posraný školy.. vzala jsem si ještě mobil se sluchátky, nazula boty a šla do toho vězení..

Pět zmeškaných hovoru od Harryho a asi 27 zpráv.. ne! 28... Teď mi napsal, že čeká u mojí školy..

Den probíhal tak divně a pomalu... ve škole jsem dala facku jedné krávě, která řekla, že se oblékám jak strašák.. co nosí ona.. Výstřih až na pupíku, růžová rtěnka kabelka od chanellu a podpatky jak jehly. Typická barbína no. Nebo spíš štětka..

Nechápu jí to, že se člověk obléká jinak tak je to hned špatně... 

Je to jen nějaká blbka, už jsem na ní nechtěla myslet.

Harry byl taky nějaký divný, ale asi to bylo tím že je nervózní z KONCERTU! OMG už pozítří jdeme na Louiho, yes!

Harryho pohled:

Dneska mi nebylo do řeči a Lina to poznala a asi desetkrát se mě zeptala jestli jsem v pohodě..

Nejsem.

Ale to jsem jí neřekl. Nechci, aby si dělala starosti, má jich chudák sama dost.

Taky se na mě divně dívala, když jsem si vzal dlouhou oversize mikinu. No chápu ji, nenosím mikiny většinou jen bundu bez mikiny a pod tím košili..

No a to co se se mnou teda děje..

Trochu nedávám školu.. Spolužáci se mi začali smát, že jsem gay.. , že poslouchám Louiho a tak..

Psychicky to nezvládám. Smějou se mi. Rádi si rýpnou i kvůli Lině, znají ji, jednou se mnou byla ve škole.. 

Kradu, sem tam někoho zraním a byl jsem v zasraném pasťáku, ale tohle je až moc.. zbil bych je, ale trochu jsem se změnil a už lidi jen tak nebiju.. i když tihle by si to zasloužili... to, ale trochu odbíhám.

Začal jsem se řezat...

Proč? Nezvládám svoje emoce a tohle je jako únik z bludiště.... i když jen chvilkový...

Včera jsem neodhadl řez a málem jsem vykrvácel, kdyby mě nenašla máma.

Je to, ale tak zkurveně dobrý pocit nemůžu si pomoct a v tu chvíli to ani nebolí.

Jizvy jsem si zavázal obvazem a vzal si právě tu oversize mikinu, aby mi to nebylo vidět.. Je sice táty stará z vejšky.., ale jak říkám já žádnou mikinu nemám.

Tak strašně to chci říct Lině, nejde to bude se o mě bát a bude mít starosti navíc. Ale stejně bych měl, je to jediná osoba která mi rozumí.

Když ona sama má panický záchvaty. To jsme teda dvojka hm? Jeden se řeže a druhá se klepe a má záchvaty. My jsme se hledali.. jsem za ní, ale neskutečně rád..

Nic jsem nevnímal, jen svoje myšlenky, proto jsem nezaregistroval, že už jsme před Lininým barákem a ona mi mává rukou před obličejem.

"halooo země volá Harriettu" pořád mávala a koukala se na mě ustaraným pohledem.

"hej neříkej mi Harrietta" zamračil jsem se, ale pak jsme oba vybuchli smíchy.

Když už jsme se přestali smát jak blbci otevřela dveře a vzala mě za zápěstí, abych jí následoval.

"au" syknul jsem bolestí.

"co je? zas tak velký stisk nemám" zasmála se. Snažil jsem se usmát, ale moc mi to nešlo.

"Harry?" řekla tiše.

Jen jsem sklopil pohled a nic neříkal. Moje boty na podpatku s hadím vzorem byli najednou tak zajímavé..

"Harry co se kurva děje?!" řekla už trochu víc nahlas, ale pořád ustaraně.

"nic" špitl jsem

"Harolde já poznám že lžeš!" v tu ránu mi vzala ruku a vyhrnula rukáv.

shit!

"sakra Hazz" řekla zlomeně..

Jen jsem na ní koukal a po tváři mi sjela neposedná slza.

Koukla se na mě a z očí se jí hrnuly potůčky slané vody.

"promiň" řekl jsem tiše.

"Hazz za co se omlouváš?" odvětila tiše

"přidělavám ti starosti"

"Harry ty hlupáčku" tiše se uchechtla a já sní.

"ty víš že mi můžeš říct všechno, ano princi?" řekla a palcem mi setřela slzu.

"Jo" usmál jsem se.

"pojď sem" řekla a roztáhla ruce.

Hned jsem se jí vrhl do náruče.

"tohle jsem potřeboval" uchechtl jsem se.

"kdykoliv" i když jsem jí neviděl do tváře vím, že se usmívala.

Po chvíli objímání jsme šli do vnitř.

"díky" řekl jsem.

"za co děkuješ" zasmála se.

"za to, že mi pomáháš a seš tu pro mě..."

"za to nemusíš děkovat" řekla s úsměvem a ještě jednou mě objala.

Dali jsme si jídlo které jsme si objednali a já Lině vyklopil vše co jsem ze sebe potřeboval dostat. Chvíli jsem jí plakal do trička, až ho měla úplně mokré, ale odvětila, že jí to nevadí. Řekla mi ať to vyklopím učiteli, že se tohle nemá tolerovat a prý pokud to budou dělat dál tak tam na ně vlítne. Za dlouhou dobu jsem se zase doopravdy smál.

Konečně  jsem ze sebe dostal emoce, jinak než žiletkou.

-----------------------------------------------------------

Hellou, hellou! Rozhodla jsem vám sem dát jeden díl ještě dnes:D

Pokud to někde nějak nesedí dějově hned mi to napište já to, kdyžtak opravím. 

Pardon za případné chyby.

Teď.. Byla bych ráda, kdyby jste mi do komentářů napsali jestli mám celou tuhle situaci s Harrym a jeho řezáním popsat ještě z Lininého pohledu, nebo se na to vykašlat a jít už psát o situaci na koncertě... Napište, nebo se ještě rozhodnu:)

SNAD SE DÍL LIBIIIL^^

happy days -L.<33