Milostný trojuhelník

13. Pravda kterou jsem nechtěla slyšet

*O měsíc později*
Měsíc uplynul jako voda. Stále jsem s Pietrem a s Buckym, ale s Buckym je poslední dobou něco špatně. Dřív mi házel zamilované pohledy, pořád mi něco šeptal, ale teď se spíš bavíme jen jako kamarádi. I když pomalu si začínám uvědomovat že to mám tak taky.. asi bych si s ním měla promluvit. Ještě jsme spolu nespali, to jsme stihli jenom s Pietrem, a já byla nejšťastnější holka pod sluncem, když jsem byla s ním.

Jednoho dne jsem jen tak ležela na posteli a přemýšlela nad Buckym. Došlo mi že jsem vždy měla o kousek radši Pietra. Už od začátku mě k němu něco táhlo. Nad vzpomínkami s ním jsem se musela pousmát.

Po asi hodinovém přemýšlením jsem se rozhodla, a šla jsem říct Buckymu jak to je. Respektive že ho vnímám jen jako nejlepšího kamaráda. Konečně jsem vstala z postele a šla k jeho pokoji. Byla jsem u dveří a pořád jsem se rozmýšlela, jestli to udělat a nebo ne. Nakonec jsem sebrala odvahu a zaklepala na dveře. Nic. Bylo to zvláštní, protože uvnitř jsem slyšela zvuky. Otevřela jsem dveře a to co jsem viděla mi vyrazilo dech.

Na posteli ležel Bucky se Stevem a líbali se jak draví. Stála jsem ve dveřích s vykulenými oči a koukala se na ně. Když mě Bucky uviděl ztuhnul a přestal spolupracovat se Stevem. Upřímně byli roztomilí..

Steve se trochu od něj odtáhl a pousmál se. ,,Co je?" zeptal se ho a po chvíli se otočil tam kam se Bucky celou dobu koukal. Když mě uviděl tak se zasekl uprostřed pohybu.

Všichni jsme se na sebe koukali jak idioti a nikdo nic neřekl. Nakonec to byl Bucky kdo prolomil ticho. ,,Já- já ti to vysvětlím" vykoktal ze sebe a já se usmála.

,,Není co, nevadí mi to. Tak nějak jsem ti chtěla oznámit, že tě beru spíš jako nejlepšího kamaráda než jako přítele..." on se jen pousmál a Steve z něho slezl ,,Jak dlouho?" zeptala jsem se, ale nemyslela jsem to zle.

,,Týden.. ale prosím neříkej to nikomu.. jediný kdo o nás ví je Nat a teď už i ty" řekl a vylezl z postele. Přešla jsem k němu s objala ho. ,,Ty mě neodsoudíš?" zeptal se nechápavě a já se odsunula, ale pořád v objetí a zamračila jsem se na něho.

,,Proč si myslíš že bych tě měla odsoudit, jen kvůli tvé orientaci? Vím že jsi hodný, milý a vtipný když se ti chce, takže je mi úplně jedno s kým jsi. Mám tě ráda a jsi můj nejlepší kamarád.. a navíc jste spolu rozkošní" řekla jsem a uchechtla se společně se Stevem. Bucky mě ještě jednou objal, a já byla ráda že se to vyřešilo.

,,I když.. mohl jsi mi to říct rovnou a ne se trápit" řekla jsem když jsme si povídali jak to všechno vzniklo.

,,Nevěděl jsem jak to přesně je.. a hlavně jsem ti nechtěl ublížit" já se jen usmála a objala ho.

,,Takže všechno dobrý? Můžeme být jak dřív kamarádi?" zeptala jsem se a on se usmál a přikývl. Ještě asi hodinu jsme si povídali a pak jsem je nechala samotné a já šla otravovat ostatní.

Šla jsem se projít po Toweru a koukala jsem se koho bych mohla otravovat, protože to mě fakt bavilo. Všichni už ze mě byli na nervy, ale já pořád pokračovala. No jo jsem trochu hajzl. Nakonec jsem se dostala do dílny a byla jsem šťastná že tam zrovna je moje kořist a vylepšuje svoje obleky. Tony. Jak ten mě nenáviděl.

,,Nazdár Toňásku" jop takhle jsem mu začala říkat, protože to nemá rád.. byl ke mě zády a když jsem ho pozdravila zasekl se v půlce pohybu, a hned na to se prudce otočil. Byl zamračený a já pochodovala po dílně, usmívala jsem se a na všechno jsem šahala.

,,Může být aspoň jeden den kdy mě nebudeš otravovat?! A taky bych si vyprosil aby jsi mi neříkala TOŇÁSKU!" při oslovení "Toňásku" začal řvát a já jsem měla co dělat abych nevybuchla smíchy.