17. Ovládnutí?!

301 13 2
                                    

//Pietro//

,,Dobrá, ale mám špatnou zprávu" odmlčel se ,,Někdo je ovládl"

,,Jak jako "Někdo je ovládl"?"  Zeptal jsem se.

,,Neviděli jste u někoho modré oči?" zeptal se Bruce všech a já se snažil si na něco vzpomenout.

,,Já viděla jen záblesk modré v duhovce, ale myslela jsem, že se mi to jen zdá" vytrhla mě Wan z tranzu.

,,No, úplně se ti to nezdálo.. máte tušení, kde je Thor?" to je jako Thor ovládl nebo co?

,,Myslím že je s Jane" prohlásil Rogers

,,A kdy se má vrátit?" 

,,Tak to opravdu nevím, ale myslím, že by mohla Wanda zkusit pomocí telepatie ho najít" řekl starouš. 

,,Mohla bych to zkusit, ale nic neslibuji" prohlédla si nás všechny

,,Tak až budeš připravená, tak se do toho můžem pustit" Řekl Bruce a po té už jsme odešli.

//Devine//

Další dva dny uběhli a my se s Lokim trošku sblížili. Neříkám že jsme totální kamarádi, kteří si dají navazující věty do bia na Instagramu, ale chová se ke mně poměrně dobře, pokud pominu jeho výbuchy.. no, taky na něj někdy nejsem úplně milá, ale já si to můžu dovolit! Právě ležíme v trávě a utápíme se ve svých vlastních myšlenkách. ,,Loki?"

,,Hm?"

,,Budu- budu se moct ještě někdy vrátit na Zemi?" Stočím pohled na něj a on udělá to samé s zamračeným výrazem.

,,Proč se ptáš?" No proč asi? Proto abych si dala pizzu asi ne.. i když..

,,Já jen.. někdo mi chybí.." dostanu nakonec ze sebe

,,Pokud dobře vím pár lidí tě tam úplně nechce.. a tady jsi jen vítána má královno"

,,Nejsem tvá královna" zamračím se ,,A vůbec, jak to víš?" na chvíli mírně vykulí oči, jako kdyby nevěděl co říct.

,,Jednu noc jsi strašně brečela ze spaní a když jsem přišel, pohlédl jsem ti do snu a viděl vzpomínku" Vážně? Že si nepamatuju, že by se mi o nich zdálo.. no, nedivím se, vždyť já si nepamatuju ani co jsem dneska dělala

,,Aha.. no, dobře... takže- takže mě tam nevezmeš?" on se opět zamračil. Nedělej to budeš mít vrásky a dermatologové tě budou nenávidět..

,,Je to tam pro tebe nebezpečné!" vyštěkl. 

,,A tady to je pro mě bezpečné?" pozvedla jsem jedno obočí.

,,Určitě víc než na Zemi,  a už se neptej, na Zemi tě nepustím" 

,,Ale-"

,,Řekl jsem, ABY JSI SE UŽ NEPTALA!" zvýšil hlas. Takže zase bude tichá domáctnost.. fakt super.

//Loki//

Ta malá Midgarďanka mě fakt začíná štvát.. už abych dokončil svůj plán hned, jestli mě takhle bude pořád otravovat, bude mi jedno, že si žádné city ke mně nenašla.  Ale ještě jí musím předat schopnosti.. pak bude mocná, my budeme mocní... Možná že bych si s ní pak mohl ještě užít.. přeci jenom .. je sakra hezká, a kdyby spolupracovala v posteli... musím na to přestat myslet, nebo mi ještě ztvrdne.

//Devine//

Fakt by mě zajímalo, proč mě tady drží... nikdy mi vlastně neřekl důvod, jen že mu dám potomky.. no to určitě.. Nevím, jestli tady chci být navždy.. Chybí mi strašně Pietro, Wan, Nat i Stevie... dokonce i Clint, Bucky, Sam a Tony, i když řekli, to co řekli... Chtěla bych se jim omluvit, ale.. za co? Co jsem udělala špatně? Že jsem je měla ráda? Že jsem jim věřila? To jsem, tak špatná? Nevím, jak se mi to povedlo, ale usnula jsem. Když jsem se probudila cítila jsem, jak mě nesou dvě paže, a následně mě položili do něčeho měkkého. Otočila jsem se na bok a ucítila jsem, jak se postel vedle mě prohýbá. Nejspíš ty samé ruce se obtočili kolem mého pasu a přitáhli si mě k sobě. Byla jsem moc unavená na to, abych se vyvlíkla a tak jsem propadla do říši snů.

První co jsem viděla, když jsem se vzbudila, byla něčí hruď. Podívala jsem se opatrně na vlastníka té hrudi, a byl to Mrazík. Když spal byl opravdu klidný. Hned se mi připomněla vzpomínka, jak jsem ležela takhle s Pietrem a vždy jsem se na něj dívala, jak spí, a nebo on na mě. Cítila jsem slzu, jak mi stéká z oka, při vzpomínce na Pietra. Pak tekla další, další a další. Mezitím co já jsem brečela Mrazík se stihl vzbudit. Nejdřív se usmál a pak se hned zamračil.

,,Stalo se něco?" zeptal se a přitáhl si mě k sobě blíž. Kdo mu to dovolil?

,,Vzpomínky" řekla jsem prostě.

,,Mám ti je vymazat?" Tak je to idiot nebo jo?!

,,Cože?! Ne! Proč by jsi to dělal?!" Odtáhla jsem se od něj a vstala jsem z postele.

,,Aby jsi se netrápila" Nic. Žádná lítost v očích.. že by něco zamýšlel?

,,Takže já kvůli tobě mám jenom vzpomínky, jelikož jsi mě unesl, a ty mi chceš vymazat to poslední co mám?!" Zařvala jsem na něj. To snad nemůže myslet vážně!

,,Uklidni se! Chci ti vymazat vzpomínky, aby jsi se na ně nepamatovala, tudiž proti nim budeš moct bojovat bez jakýhokoliv slitování" když to dořekl zarazil se a já vykulila oči.

,,C- cože chceš udělat?!" Zeptala jsem se tiše

,,Ach, vypadá to, že to budu muset provést dřív, než jsem chtěl" začal se ke mně přibližovat

,,C- co chceš udělat?! Nepřibližuj se ke mně!" začala jsem řvát a couvat, mezitím co si on vyčaroval nějaké zlaté kopí. Narazila jsem do zdi a on se ušklíbl, a ukázal svoje bílé zuby. Snažila jsem se ho odehnat, ale on přiložil své kopí na můj hrudník a já se ocitla v temnotě. Po asi 5 minutách jsem se probudila na posteli, ale cítila jsem, že se nemůžu ovládat. Chápete to ne? Normálně jsem vnímala, ale když došlo na mluvení, nebo na jakýkoliv pohyb, nemohla jsem udělat nic.

,,Ahoj lásko, pamatuješ si na mě?" zeptal se ten divný kluk s černými vlasy. Nesouhlasně jsem zakývala hlavou.  ,,Dobrá, a pamatuješ si aspoň na něco?" znovu se zeptal a já znovu nesouhlasně zakývala hlavou. ,,Tak já ti všechno vysvětlím dobře? Nemusíš se mě bát" zazubil se a přišel ke mně.........

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

980 slov 

Nazdárek! Dneska tady máme zase další kapitolu. Tak co? Mysleli jste si, že je Loki hodný? Ale no tak... vždyť je to Loki :D Doufám, že se kapitolka líbila a zatím čusky!












































































Milostný trojuhelníkKde žijí příběhy. Začni objevovat