Milostný trojuhelník

15. Z jiného pohledu

***Pohled Pietra***

Odešla. Miloval jsem jí a ona mi odešla. Mohla zůstat a vyřešilo by se to.. sakra kdybych šel s ní! Ale nemohl jsem, protože jsem musel jít uklidňovat tam ty blbce. Co to do nich vjelo? Tohle by nikdy neřekli.. vždyť ji měli rádi... stál jsem na té chodbě a díval se na místo kde odběhla. Připadal jsem si prázdný, jako kdyby mi odešla polovina mě. Sakra, ta malá potvůrka se mi dostala pod kůži! Pousmál jsem se nad vzpomínkama a nad naší.. no.. radši budu ticho.. vrátil jsem se do obýváku a tam všichni seděli a mlčky propalovali zem.

,,Jste šťastní? Dosáhli jste toho, čeho jste chtěli?! Odešla! Odešla kvůli Vám! Jak jste to mohli říct?! Vž-" chtěl jsem pokračovat, ale Nat mě přerušila.

,,Pietro, jsou nalití nebudou si to pamatovat, dej jim to sežrat zítra" ušklíbla se.

,,Máš pravdu.. Já- Já.. půjdem ji hledat že ano?" sakra jsem se o ní bál, vždyť to byla moje princezna. Jak rád bych s ní teď lehl do postele, objímal ji co nejpevněji a říkat jí, jak moc ji miluju. Ano jsem měkký, ale pro ní a Wan jsem měl prostě slabost. 

,,Samozřejmě, ale teď se jdi prospat" pohladila mě po rameni Nat.

Šel jsem se převlíct a už jsem si chtěl lehnout do postele, ale pak jsem se šel nakonec kouknout do pokoje, který patřil Devin, jestli se tam náhodou neschovává. Přišel jsem, ale ona nikde. Kouknul jsem se po pokoji a hned se mi vybavily vzpomínky s ní. Když jsme spolu usínali, mazlili se nebo... no, prostě jsme se milovali. Zavřel jsem dveře od jejího pokoje a šel si lehnout do její postele. Když jsem dopadl na postel, něco mě píchlo do zad, a tak jsem se podíval, co to je. Papír. Rozsvítil jsem malou lampičku na nočním stolku. Když jsem viděl co je na papíře, začali mě štípat oči od slz. Byli jsme tam my. Avengers. Nahoře ještě bylo napsané "Family Forever" A srdce. Odložil jsem papír, a zabořil hlavu do polštářů. Stékaly mi slzy a já se cítil jako malý citlivý kluk. 

Najednou jsem zpozoroval světlo v pokoji, ale neotáčel jsem hlavu. Najednou jsem už to světlo neviděl, ale cítil jsem jak se vedle mě prohla postel a někdo mi položil ruku na záda. Začala mě jemně hladit, a já měl pocit, jakoby mě hladila ona. Ale poznal jsem že to není ona.

,,Pietro neboj se my jí najdem." Řekla moje o 12 minut mladší sestra, ale já nereagoval.

Až po chvíli jsem se ozval ,,Proč to řekli? Co jim je? Vždyť ji měli rádi" zeptal jsem se, a co nejvíc jsem se snažil neznít zlomeně. 

,,Nevím Pietro, taky se na to sama sebe ptám. Možná to způsobil alkohol" odpověděla mi.

Najednou jsem dostal nápad a otočil se na ní. ,,Wando? Myslíš že by jsi ji dokázala najít skrz schopnost?" zeptal jsem se.

,,Mohla bych to zkusit, ale nic neslibuju. Každopádně to necháme na zítra. Teď už jsem vyčerpaná, takže by byla malá šance, že bych ji našla. Dobrou noc Pietro" řekla a objala mě. Objal jsem jí zpátky a pak odešla. Já jsem si přitáhl deku k sobě a snažil se usnout. Asi další 3 hodiny jsem přemýšlel nad ní, a vzpomínal na naše společné chvíle. Když řekla že mě miluje, byl jsem ten nejšťastnější kluk na světě. Tak rychle se mi dostala pod kůži, jako nikdo. S těmihle myšlenky jsem usnul. 

Ráno jsem se probudil a vzpomněl si na včerejšek. Ohlédl jsem se kolem sebe, jestli to nebyl jen sen a ona celou dobu leží v mém náručí. Samozřejmě to sen nebyl. Když jsem se ohlížel viděl jsem na stole fotku v rámečku. Přišel jsem blíž a tam jsem viděl nás dva.  Byla to fotka jak jsme spolu leželi v posteli. Já měl ruce a nohy obmotané kolem ní a hlavu zabořenou mezi ňadry. Ona mě hladila ve vlasech já pomalu usínal. Musel jsem se usmát nad tou vzpomínkou. Měla pootevřený šuplík, a tak jsem si všimnul, že měla těch fotek snad sto. Byly tam různé fotky. Když jsme spolu vařili, blbli v bazénu, líbali a nebo prostě normální fotky. Taky tam měla nějaké s ostatníma, ale byly tam převážně naše.

Fotky jsem nechal být a přišel jsem dolů do obýváku. Na sedačce byli Wanda, Nat a Steve. Všichni se tvářili zamyšleně.

,,Čau, máte nějaké zprávy?" první věc co mě zajímala, jestli se našla nebo aspoň něco.

,,Ohledně Devine ne, ale přišli jsme na něco zvláštního" řekl Steve a já je pobídl hlavou aby něco řekli a sedl jsem si k nim.

,,Asi to nebylo úplně alkoholem" řekla jen tak Wan.

,,Chceš mi říct, že ji neměli vůbec rádi nebo co?" nemůže to prostě rovnou vysvětlit?

,,Ne, chci říct, že by měli být už střízliví, ale furt se chovají divně. Dokonce i na nás" Odpověděla mi a já to stále nechápal.

,,Tak se jim podívej do hlavy ne?" To to nemohla zkusit už předtím? 

,,To jsem už zkusila.." 

A dost. 

,,Dobře, ale můžeš to sakra zrychlit? Ztratila se mi přítelkyně a rád bych s ní ještě byl!" 

,,Pietro, všem nám chybí, nejsi jediný, a kdyby jsi mě to nechal doříct už by jsi věděl, že jsem se do jejích hlavy nedostala!" Opss.. Možná jsem měl být ticho, jelikož se z jejích rukou začaly tvořit červené koule. Hned jsem ji vtáhl do objetí a uklidnil ji, protože fakt nechci, aby mě tady jen, tak zabila.

,,Klid..... ale příště už na mě neřvi... víš že jsem o 12 minut starší..." ušklíbl jsem se a Wanda mi dala ránu do ramene. Já se za to rameno chytl a dělal jsem, jak mě to strašně bolí. Wanda se jen uchechtla  a já přestal.

,,No dobře, takže... jakto, že jsi se nedostala do jejích hlav?" Zeptal jsem se. Vždyť to dělala normálně, tak co se stalo?

,,No to právě musíme zjistit" Řekla Natasha a já se na ní koukl nechápavým pohledem.

,,Takžee?" Už to sakra někdo řekněte

,,Takže potřebujem Bannera" odpověděl mi Steve. Ach děkuju Steve, jsi můj zachránce!

,,Tak na co čekáme, jdeme za Bannerem ne?" Všichni si vyměnili pohledy a pak jsme se zvedli a šli za Bannerem do laboratoře.

,,Nazdar Bruci" Usmál jsem se na něj. Říkáte si proč mám tak dobrou náladu? Skrývám smutek za úsměv. Jenom Wanda mě viděla brečet.. Nemám to rád když mě někdo vidí zlomeného.. Připadám si strašně měkký.

,,Ahoj, co se děje?" Zarazil se když nás viděl.

,,Dokážeš udělat nějaké testy?" zeptal jsem se. Řekni že jo, řekni že jo!¨

,,No záleží na co" sundal si brýle.

,,No, takhle, Wanda se nemůže dostat Clintovi, Barnesovi a Starkovi do hlavy.. proč?"

,,Nejsi vyčerpaná?" zeptal se a Wanda jen zakroutila hlavou.

,,Ach... Neviděli jste někdy někoho, kdo umí něco podobného, nebo stejného jako Wanda?" 

Vyměnili jsme si pohledy a všichni jsme záporně zakroutili hlavou. 

,,Dobrá, ale mám špatnou zprávu" odmlčel se ,,Někdo je ovládl"

—————————————————––
1144 slov

Nazdárek!
Tak co? Líbí se? Byla bych moc ráda, kdyby jste napsali, jestli Vás to baví, nebo ne. Tak se mějte a ahooj!