Milostný trojuhelník

14. Kde to sakra jsem?!

Ráno jsem se vzbudila v nějaké posteli, ale nebyla moje. Nikdy jsem v tomhle pokoji nebyla. Pokoj byl poměrně velký slazený do zelené a černé barvy. Ležela jsem v manželské posteli. Zapřela jsem se lokty a rozkoukala jsem se po pokoji. V pokoji byla již zmíněná manželská postel, stůl se židlí, knihovnička, skříň, dveře na balkón a další dvoje dveře. Podívala jsem se co mám na sobě a na štěstí mám to co včera. Vstala jsem z postele a šla jsem se podívat na stůl, jestli tam není nějaký vzkaz. Nic.

Podívala jsem se do skříně, která byla vybavená šaty. Jedny byly zelené, načechrané a dlouhé až ke kotníkům s  rukávy do poloviny ramena. (Snad víte co myslím :D)

Další tam byly červené se zlatými potisky, které byly kratší, asi po kolena. S rukávy do půl paže a s jemným výstřihem.

Poslední tam byly modré šatičky. Byly asi do půl stehen s poměrně velkým výstřihem a na raminkách. Nakonec jsem si vzala ty zelené, které byli také s jemným výstřihem.

Převlíkla jsem se a podívala se do knihovničky. Vytáhla jsem si jednu knihu, která mě zaujala podle obalu, ale když jsem ji otevřela, nebyla to angličtina, byly to nějaké klikyháky. Nechala jsem to být a vzala jsem si do rukou další knihy, jestli jsou všechny napsané tím divným písmem a nebo normální angličtinou.

Byly všechny tím divným písmem. Když jsem se koukala na jednu knížku, tak někdo otevřel dveře. Stál tam asi o 2 hlavy větší.. muž? Kluk? Ehm.. dejme tomu že "týpek" Měl havranní vlasy po ramena, zelený oblek a krásné modré oči.. Sakra vzpamatuj se Devine! Když mě uviděl ušklíbl se, a mohla jsem vidět jeho bílé rovné zuby. Jen tak jsem tam stála a koukala jsem se na něho. Mám stát nebo co mám dělat? Pomyslela jsem si.
Naštěstí udělal rozhodnutí za mě.

,,Takže už jsi vzhůru, myslel jsem že se už nevzbudíš” usmál se a já se na něho pořád koukala, jako na idiota. ,,Tuhle knížku mi četla matka před spaním” ukázal na knížku v ruce a já se na ní podívala a pak zpět na něho. Když začal mluvit o jeho matce posmutněl. Sakra někoho mi strašně připomínal a já nevěděla koho. Civěla jsem na něj a on na mě.

,,Co na mě tak civíš? Já vím že jsem pohledný, ale nemusíš na mě zírat tak dlouho hm?” ušklíbl se, ale já nic neudělala. Vsadila bych se že jsem ani nemrkala. Byla jsem ztuhnutá. Nevěděla jsem kdo to je, jestli mi může ublížit, a nebo cokoliv jiného.

,,Ach.. Midgarďané..” povzdychl si. Midgarďané? To říká jen... Thor! Takže tohle je..

,,T-ty jsi L-Loki že? Thorův bratr” vymáčkla jsem ze sebe. Při oslovení "bratr" se mu obličej nechutí zkroutil.

,,Nevlastní bratr!” zvýšil hlas. ,,Ale ano jsem. A ty jsi?” zeptal se a přiblížil se. On se přiblížil o krok, já o krok couvla.

,,Co ti je do toho?” skoro jsem až prskla.

,,Midgarďané a jejich nevychovanost... Ach že jsem vůbec čekal něco jiného.. však já tě naučím slušnému chování” při poslední větě se perverzně ušklíbl a přiblížil se. Já jsem couvla co nejdál, ale to se mi moc nepovedlo, jelikož jsem narazila do zdi. Ohlédla jsem se a on se pomalu přibližoval víc a víc.

,,Co po mně chceš?!” zvýšila jsem hlas a snažila se vypadat nevystrašeně, i když jsem uvnitř panikařila.

,,Ale ale.. ty se mě bojíš maličká?” uchechtl se a v ten moment nás dělilo ani ne 5 centimetrů.

,,Nebojím” řekla jsem skrze zaťaté zuby a on se jen zasmál.

,,No tak maličká, jsem Bůh lží, opravdu si myslíš že to nepoznám, když mi budeš lhát?” chytil mě dvěma prsty za bradu.

,,Co-po-mně-chceš?!” zvýšila jsem hlas a on se jen zasmál.

,,Dá se říct že tebe maličká” ušklíbl se. ,,Víš potřebuju královnu, která bude vládnout po mém boku, a která mi dá potomky” asi jsem právě umřela. Fuj!

,,Na to zapomeň! Já mám Pietra a v životě bych ho nenechala!” byla jsem opravdu naštvaná, ale po tom co řekl mě vystřídal smutek.

,,Jo? A proč jsi teda utekla do parku? Předpokládám že jsi běhat nešla, a pokud jo, tak běháš jako magor” uchechtne se.

,,Neměla jsem na vybranou..” rvalo mi ti srdce, když jsem si vzpomněla na jeho bolestivou tvář.

,,No tak Devine, copak to semnou nechceš zkusit? Až to zkusíš zapomeneš na něj uvidíš”

Už teď jsem věděla že tu zkejsnu a nedostanu se pryč, protože všichni mi dali jasně najevo že mě nemaj rádi. Kromě 4 lidí. Ale proč by mě hledali? A kdyby hledali našli by mě?

,,S tebou bych se nikdy dobrovolně nevyspala!” o-ou. Surově mě chytl za krk a přitiskl mě ke zdi co nejvíc to šlo, a sám se ke mně sklonil.

,,Tak poslouchej ty jedna malá Midgarďanko! Ty budeš dělat co říkám je ti to jasný?! Jsem tvůj král a ty mě budeš poslouchat! Vezmu si tě kdy budu jen chtít!” chtěla jsem něco odvětit, ale to už se přisáknul na mé rty a začal mě surově líbat. Snažila jsem se ho odtrhnout, ale byl moc silný.

,,Teďka si bude Král hrát” ušklíbl se a hodil mě na postel. Snažila jsem se bránit a utéct, ale on mě přitiskl, vyčaroval pouta a připoutal mě k posteli. ,,Ale ale, copak? Nemůžeš se pohnout?” uchechtl se a já mu plivla do tváře. On si tvář jen utřel, a v očích jsem mohla vidět zlost.

Přitiskl se na mě. ,,Tak a dost! Teď si tě tady vezmu, bez jakýhokoliv slitování!” a jak řekl tak udělal.

Doslova ze mě serval oblečení, že jsem byla jen ve spodním prádle. Začala jsem brečet. Nechtěla jsem to. Svlékl se taky a měl jenom boxerky. Začal mě líbat na krku a dělat cucfleky. Strhl ze mě podprsenku a hned začal jazykem opracovávat moje ňadra. Bylo mi to sakra nepříjemné, ale nemohla jsem nic dělat, protože mě pevně držel.

Když ho to po chvíli přestalo bavit, sundal mi i kalhotky, na nic nečekal a verval do mě 2 prsty. Rychle s nimi jezdil dovnitř a ven. Po chvíli přidal další prst a já se kousala do rtů, abych nesténala, a neudělala mu tu radost. Nesténala bych slastí, ale přímo bolestí. On měl tak hrubé ruce, a vůbec nedbal na to, jestli mě to bolí nebo ne. Přesný opak Pietra. Ze začátku byl něžný, ale samozřejmě potom když jsem si zvykla začal být..no.. jak bych to řekla.. hrubý? Divoký? Ale tak dobře divoký. Samozřejmě Loki byl moc hrubý a mě to hodně bolelo. Poté prsty vytáhnul a místo toho zapojil jazyk. Bylo mi to proti srsti a já se modlila ke všem Bohům, aby si pro mě Pietro přišel.

,,Och Bože, nevěděl jsem že tak dobře chutnáš” řekl když se odtáhl a hned na to do mě vrazil jeho chloubu. To už jsem nedokázala a nahlas jsem vykřikla. ,,Ano Maličká, jen sténej!” poručil mi a já se co nejvíc snažila nesténat. Chtěla jsem mít u sebe Pietra. Začal do mě tvrdě a rychle přirážet. Cítila jsem jak mi teče krev ze rtu, ale já se nepřestávala kousat.

Ano dosáhla jsem orgasmu, ale opravdu jsem nechtěla. On nakonec taky dosáhl svého orgasmu a udělal se do mě. ,,Bože, ty jsi fakt... Dobrá!” řekl když se na mě povalil a já ho odstrčila.

,,Ale Maličká, dosáhla jsi orgasmu, nedělej že se ti to nelíbilo” ušklíbl se na mě.

,,Za tu dobu s Pietrem bych byla už několikrát!” vyprskla jsem na něj a on mě chytl za krk.

,,Ještě jednou vyslovíš to jméno a vyšukám z tebe duši!” řekl a hladově mě začal líbat, samozřejmě jsem nespolupracovala. ,,Uvidíš že jednoho dne ti nebude zbývat, a nebudeš chtít nic jiného než spolupracovat” řekl a odešel, a já jsem začala brečet a přemýšlet nad Pietrem jak moc mi chyběl, jak mi chyběly jeho dotyky, polibky a naše mazlení se při filmu. Byl jako můj velký plyšák -kterého jsem vlastně měla, jelikož mi ho dal k narozeninám-Taky jsem pořád nedostala z hlavy co řekl Tony, Clint, Sam a Bucky.