Transformers Prime (The Prequel): Tehdy na Cybertronu

Kapitola 24: Vzpomínáme

Ten, kdo vydržel poslouchat až do konce, byl Rawen. Infy usnula asi v polovině příběhu a momentálně se Optimovi choulila na hrudi jako malý Predacon. Mruněla a občas si něco zamumlala pro sebe. Rawen byl ale narozdíl od ní na sto procent vzhůru a hltal každé Optimovo slovo. Když Optimus skončil, zůstal na něj jen civět.

,,Maska musel být dost velký šmejd," pronesl pak, ,,setkal ses s ním někdy, strejdo?"

Optimus se usmál a zakroutil hlavou. ,,Naštěstí nikdy ne osobně... I když bych si někdy přál, aby se to stalo." Lehce si povzdychl a položil malou Infy vedle sebe na postel. Přetáhl přes ní deku a políbil ji na čelo. ,,Měl bys už jít taky spát, Rawe," řekl ještě a hodlal se zvednout.

Rawen se ale pořád tvářil velmi zaujatě a vypadal, jako by jeho výzvu ani neslyšel. ,,Proč byses s ním chtěl setkat?" zeptal se. A v ten moment mu zjevně něco došlo. ,,To on jí zabil... Že jo?"

Optimus na něj zůstal chvíli zírat. Ale potom sklopil pohled. ,,Ano," řekl jen bez jakéhokoliv náznaku emoce v hlase, ,,on ji zabil..."

Rawen se v tu chvíli zvedl z postele, protože viděl, jak se Optimovi zkřivila tvář lítostí. Tak dlouho to bylo a jemu pořád den co den moc chyběla. Rawen k němu došel a objal ho. ,,Kdybych jí znal, určitě by se mi po ní taky moc stýskalo," řekl, když si ho k sobě Optimus vzal na ruce.

,,Rawe, smrt a ztráty patří k životu," řekl mu Optimus a položil ho zpět na postel. ,,A můžeš si být jistý, že kdyby tě znala ona, líbil byses jí." Ještě na něj mrkl jednou optikou. Popřáli si dobrou noc, Rawen se přitulil k Infy... A pak Optimus odešel.

Když sešel dolů, přivítala ho Arcee s vřelým úsměvem na tváři. Objala si ho kolem krku a věnovala mu krátký polibek na rty. ,,Už spí?" zeptala se. On jen přikývl.

,,Infy už spí... Rawen usíná," odpověděl a pokusil se jí ten úsměv opětovat. ,,Sentinel už odešel?" zeptal se.

,,Šel s Magnusem a Saber..." řekla Arcee, ale potom se zatvářila tak podezřívavě. ,,Děje se něco, zlato?"

Optimus jen zakroutil hlavou. ,,To nic, Arcee. Jen vzpomínám..." povzdychl si, ,,chybí mi oba dva. Megatron by byl rád, kdyby tohle viděl... A Rain taky."

Arcee si vzala jeho tvář do dlaní. ,,Já vím, že by byli," usmála se a přitiskla si čelo na to jeho. ,,Byli by na tebe hrdí... A jednou budou hrdí i na Infy."

Optimus měl odjakžva problém s tím sám sebe docenit. Ale když to slyšel od ní, nedovolil si jí odporovat. Hned ji vzal do náruče a odnesl ji do ložnice, kde za nimi bez jediného slova zavřel dveře. Neměli na sebe čas takovou dobu... A on jí to hodlal vynahradit za každou cenu.

...

Ratchet seděl u okna svého domu a díval se na hvězdami posetou nafialovělou oblohu. Jednou rukou si podpíral hlavu a přemýšlel. Den zpátky měl zas jednou čas se bavit s Optimem a jejich konverzace se svezla do míst, o kterých nikdy nečekal, že na ně přijde řeč. Bavili se o období před válkou. O Cruxovi, o Megatronovi... O Rain. Popravdě si na ně už velmi dlouho nevzpomněl, což byl pro něj celkem zázrak. O to ale vzpomínky na ně nebolely méně. Vždycky špatně nesl, když mu pacient zemřel pod rukama... A u Rain s Megatronem to nebylo jinak. Veděl, že to nebyla jeho vina, ale i tak se za to cítil špatně. Měl pocit, že kdyby tehdy přišel o trochu dřív a Rain mohl zachránit... Zachránil by tím i Megatrona, který zemřel o deset let po ní.

Věděl, jak hrozných deset let to pro něj muselo být. Věděl, že smrt pro něj byla osvobozením a že teď už jsou určitě spolu a šťastní. Do Prajiskry ale neviděl a tak mohl jen doufat, že to, v co věří, je pravda.