Transformers Prime (The Prequel): Tehdy na Cybertronu

Kapitola 25: Armáda

Rain zůstala jen stát jak přikovaná. Disk teď křečovitě držela v rukou a snažila se zastavit slzy, které se jí tlačily do optik. V tu chvíli, co se ze tmy za Maskou vynořil Crux se zcela chladným výrazem, jako kdyby jí někdo hodil do vody. Přestala vnímat vše kolem, přestala vnímat Megatronovu ruku, které se tak pevně držela, dokonce už pro ní neexistoval ani Maska... Soustředila se jen na Cruxovy rudé optiky. Na ty, do kterých se tehdy tak bláhově zamilovala a myslela si, že ji opravdu miluje i on. Byla ale očivině zaslepená... A Crux si s ní jen hrál.

Jedna slza jí unikla zpod očního víčka, když promluvil on. ,,Dávám ti poslední šanci, Rain..." mluvil chladně a odměřeně, ale jeho optiky se dívaly Rain přímo do jiskry. ,,Poslední šanci a píležitost varovat toho vašeho Prima. Pověz mu, že jeho zkorumpovaná a vůči všem problémům laxní a zdrženlivá vláda se chýlí ke konci... A ať se připraví na to, že to já i mí lidé hodláme dát najevo. Velmi nerad ti to říkám, Raini... Ale budeš si muset vybrat stranu. Buď já, nebo Iacon. Vol moudře... Mrtvou bych tě viděl velmi nerad."

A s těmihle slovy se záznam na disku vypnul. A Rain nechala svou ruku s ním klesnout dolů.

,,Raini? Zlato, jsi v pohodě?" ozval se Megatron, když viděl, jak jí po tváři tečou slzy, které ona ani nevnímala. Rain jeho hlas zase vtrhl zpátky do reality. Rychle si začala otírat tváře.

,,Jo, jsem v pohodě," zalhlala, ,,jenom jsem si... Vzpomněla na Steela." Doufala, že jí tahle lež projde. O ní a o Cruxovi - respektive o tom, co se mezi nimi stalo před třemi cykly (od té doby se viděli jen párkrát a ve velmi formálním prostředí) - nevěděl nikdo. A tak to hodlala udržet.

Megatron si ji k sobě přitáhl za pas a chtěl ji obejmout i druhou rukou, ale ona jen zakroutila hlavou. Už byla zase plně při smyslech a na slzy teď neměla ani pomyšlení. To, co teď cítila, byl čistý hněv a potřeba té tři cykly staré záhadě přijít na kloub pořádně. Ohlédla se na Hallruna.

,,Kdy to přišlo?" nadhodila svou otázku, které se Hallrun hned chytil.

,,Asi před deseti nanokliky. Šel jsem tě hned hledat," odpověděl jí a vzal si od ní disk zpátky. ,,Myslel jsem, že by to chtělo názor našeho detektiva, než se to předá Optimovi."

To se do konverzace vložil Megatron. ,,Tohle nebude jen tak nějaká prázdná výhružka..." pronesl, ,,ty Crux nedělá. Musíme dát vědět Optimovi hned." Popadl Rain za ruku a naznačil Hallrunovi, aby šel s nimi. A rázným krokem se vypravil do Optimových komnat.

Měl strach. Optimova vláda se mu nemusela úplně líbit a velmi rád by vzal věci do vlastních rukou... Ale pořád to byl jeho bratr. A jemu na něm pořád velmi záleželo.

Přívěsek z malých plátků kovu seskládaných do tvaru růžičky se mu houpal na krku s každým krokem, který udělal. Na půli cesty se rozloučil s Rain, která se vydala zpět s Hallrunem, aby ten vzkaz mohli lépe analyzovat. Ale on si to pochodoval až k Optimovu soukromému pokoji.

Stráže v zářivě naleštěné modrobílé zbroji ho pustili dovnitř hned. A on uvnitř našel přesně to, co čekal. Optimus ještě ležel v posteli a spal. Zvláštní na to, kolik bylo hodin. Megatron věděl, jaké má Optimus problémy se spaním, proto mu přišlo nevhodné ho budit. Ale tohle bylo nad výsost důležité.

,,Vstáváme, brácha," řekl svému bratrovi, který byl zachumlaný do temně rudé deky.

Jakmile Optimus uslyšel Megatronův hlas, pootevřel optiky. Paprsky Hadeanu mu začaly hned svítit do tváře a on se jen schoval pod deku víc. Nevrle zamručel. Poprvé za dlouhou dobu spal opravdu tvrdě a pořádně a horší probuzení si momentálně snad nemohl představit. Megatron ale jeho nepohodlí zjevně nevěnoval žádnou pozornost.