Transformers Prime (The Prequel): Tehdy na Cybertronu

Kapitola 23: Případ uzavřen

Rain se probudila až pozdě ráno. Tiskla se ke Cruxovi celou noc, takže jí bylo krásně teplo a spokojeně. Ležela mu hlavou na hrudi a vnímala jeho tichý dech, když spal. Ani to zraněné rameno ji nebolelo. Objímala si ho volnou rukou kolem krku a spokojeně vrněla, když zjistila, že on ještě pořád spí. Párkrát se na něj podívala. Byl takhle hrozně roztomilý. Ústa měl pootevřená a čas od času něco zamumlal, čemuž se Rain pokaždé usmála.

Probudil se asi až po půl nanokliku po Rain. Něco ospale zamručel a rukou, kterou Rain neobjímal, si promnul optiky. Zívl.

hned ho políbila na tvář. ,,Dobré ráno," usmála se na něj a on jí ten úsměv opětoval.

,,Dobré ráno..." zamumlal. Byl sice vzhůru, ale vstávat očividně ještě nehodlal. Přetočil si Rain pod sebe a objal ji kolem pasu. Lehl si jí hlavou na hruď a zase jenom zamručel. Zavřel optiky.

Rain se nad tím usmála a dala mu pusu na čelo. Objala si ho kolem krku. ,,Co ty, ospalče? Chceš ještě spát?" zeptala se ho potichu. Crux pokrčil rameny.

,,Nevím..." zamručel, ,,Neměl bych, no... Ale odsud se mi nechce..." Zavrtal si hlavu do Raininy hrudi. Uslyšela jeho tichý povzdech, takže ho pohladila po zátylku a trochu starostlivě se na něj podívala. Neukazoval jí svou tvář, ale ona přesto mohla poznat, jak se tváří. Jen ustaraně naklonila hlavu na stranu.

,,Cruxi, copak se děje?" zeptala se potichu a pokusila si nadzvednout jeho tvář, ale on si ji zase schoval do její hrudi s tichým zakňučením. ,,Notak... Copak je?" zašeptala tichounce.

Crux si ji objal pevněji a políbil ji na krk, kam se znovu zavrtal. ,,Chtěl bych... Chtěl bych abys tu zůstala..." zašeptal sklesle. Rain si ho k sobě hned přitiskla a pohladila ho po zádech.

,,Zlato... Ty víš, že nemůžu..." zakňučela potichu, ,,strašně moc bych chtěla... Ale já musím do Iaconu za Megatronem, to ty víš. Chtějí ho zabít a já musím přijít na to, kdo za tím stojí." Nadzvedla si jeho tvář a přitiskla si jeho čelo k tomu svému. ,,Taky se mi bude stýskat..."

Crux potichu zakňučel a políbil ji na rty. ,,Slib mi, že se mi někdy vrátíš..." špitl s prosbou v hlase a podíval se do jejích optik. Ty jeho se zaleskly a Rain ho pohladila rukama po tváři.

,,Určitě se ti vrátím, Cruxi, slibuju," usmála se na něj a přitáhla si ho do dlouhého a láskyplného polibku. Opětoval jí ho, ovinul jí ruce kolem pasu a přetočil se na záda, takže Rain skončila na něm. Neodtahovala se od něj, nechtěla, aby tohle skončilo. Nechtěla od něj jít pryč a tam venku předstírat, že se v noci nic nestalo. Chtěla zůstat s ním... Ale věděla, že nemůže. Nemohla Megatronovi podkopnout nohy ještě víc. Co optiky nevidí, to jiskru nebolí... Ne...?

Až teď jí pořádně dohnaly pochybnosti a pocit viny. Ale nedávala to nijak najevo, nechtěla, aby se cítil špatně i Crux. Jen jí začalo být tak... Zvláštně trapně. I tak mu ale ty polibky oplácela, jako by její tělo odmítalo se od něj odtrhnout. Bylo jí s ním dobře... Ale pomalu jí začal fungovat rozum. Ten, který včera vypla.

Když se od sebe s Cruxem odtáhli, zadívala se mu do jeho rudých optik. Vzala si jeho tvář do dlaní a usmála se na něj. Zase se v nich skoro ztratila. Nikdy žádné krásnější neviděla... A věděla, že už ani neuvidí...

,,Budu... Budu muset jít..." zašeptala po chvíli, kdy tam jen tak leželi a dívali se na sebe. Bylo to, jako kdyby ani neovládala své rty. Prostě to... Řekla.

Crux se na ni podíval, jako by ho svými slovy vytrhla z tranzu. Jenom si povzdychl a pustil ji. ,,Jo, já vím..." hlesl a nechal ji slézt vedle na postel a posadit se. On sám zůstal ležet. Rain se k němu ještě sehnula a věnovala mu krátkou pusu na čelo, aby mu aspoň trochu zvedla náladu.