Transformers Prime (The Prequel): Tehdy na Cybertronu

Kapitola 30: Začátek konce

Začínalo se stmívat. Hadean už zapadl za obzor a na obloze se začaly objevovat první hvězdy. Optimus seděl na lavičce v jedné z mnoha zahrad paláce a díval se na tři malé děti, jak si spolu hrají. Arcee seděla vedle něj a držela ho za ruku. Ve tváři jí pohrával pobavený úsměv, kdykoliv se podívala na smějící se děti. Honily se a snažili se chytit jeden druhého. Místy to vypadalo opravdu komicky. Jim jednou zakopl a skončil na Infy. Místo toho, aby se ale zvedl a omluvil se, si z ní udělal postel. A Rawenovi přišlo nefér, že když se může po Infy válet Jim, proč by se po nich nemohl válet i on? Tak tam skončili jako valná hromada, všichni vytlemení jak hvězdičky.

Když už ale byla opravdu tma a zima, Optimus se zvedl z lavičky. ,,Děti, neměli byste zájem... O příběh?" řekl naoko tajemně a Arcee se tomu zasmála. Jim, Infy i Rawen hned zvedly hlavy a všeho nechali.

,,Ano!" vykřikli téměř ve stejnou dobu. Zvedli se a hned doběhli k Optimovi. Infy ho chytila kolem nohy.

,,Jaký příběh, tati?" zeptala se ho. Optimus si ji vzal na ruce a posadil si ji na ramena.

,,Pojďte na to dovnitř, ať nám nenastydnete," navrhla Arcee, která chytla za ruce Jima a Rawena. Oba byli narozdíl od Infy dost vysocí. Rawen měl být po kom, Ultra Magnus byl jeden z těch nejvyšších mechů které kdy viděla. Co jí ale nešlo do hlavy, bylo, proč je Jim téměř ve stejném věku vysoký jako on. Ratchet nebyl Primus ví jaký čahoun a Sarri jakbysmet. Věděla jen, že Sarriin otec byl vysoký, padla na něj řeč, když se spolu posledně bavili. Jmenoval se... Morgan, nebo nějak tak, Arcee nikdy neměla pamatováka na jména. Když jí Sarri ukazovala jeho holografický obraz, došlo jí, jak je mu Jim podobný. Možná měl Jim svou výšku po něm.

Došli dovnitř zrovna, když venku začínalo sněžit. Arcee se ještě ohlédla, a usmála se nad tím pohledem. Zima byla tady. Od té doby, co se vrátil Cybertronu život, se období léta a zimy střídaly zas pravidelně, jak tomu bylo před válkou. Když tehdy Cybertron zemřel, z planety se stala pustina oddaná napospas silám přírody a náladovému Hadeanu. Bylo strašné tu žít.

Teď už ale bylo vše tak, jak má. A ona doufala, že to tak už zůstane.

Kluci si vylezli na postel v Infyině pokoji a malá Infy se zavrtala mezi ně. Optimus si jim sedl naproti a Arcee se usmála. Políbila Optima na čelo. ,,Budu dole," oznámila, ,,abyste měli klid."

Optimus si ji přitáhl do krátkého polibku a usmál se na ni zpět. ,,Jen běž... Přijdu za tebou, zlato," zašeptal a pak ji pustil.

Když odešla a zavřela za sebou dveře, Optimus se otočil zpět na děti. ,,No... tak co byste chtěli slyšet?" zeptal se jich. Jimovi se hned rozzářila očička.

,,A co takhle to, jak začala válka?" zeptal se. ,,Táta s mámou o tom teď hodně mluví. Ale mně nikdy nic neřeknou."

Optimus se na něj chvíli díval. Tohle nebyl úplně příběh, který by chtěl vyprávět. Ale usoudil, že už je přeci jen čas, aby i oni měli ponětí, co se tehdy stalo. Co on věděl... Třeba je to odradí od jakýchkoliv konfliktů. Povzdychl si. ,,No... Tak dobře," usmál se a uvelebil se na posteli. Viděl, jak se Infy snaží mazlit s Jimem a Rawenem zároveň a tak se rozhodl trochu změnit polohu. Dal si polštář za hlavu a opřel se zády o stěnu. ,,Pojďte ke mně," naznačil jim a děti si k němu hned všechny vlezly. To už Infy vypadala spokojeně.

,,Víte... To, že válka nastane, bylo jasné už od začátku," začal, ,,jen nikdo netušil, že to bude takové peklo..."

...

Megatron si oblékal svůj černý plášť s fiaolými cípy, který hned druhý den po návštěvě v Kaonu dostal od Cruxe darem. Měl ho nosit, když se setkával se stoupenci Odboje v Iaconu. Tohle už byla jejich třetí schůzka. Normálně se konaly pravidelně, každých pět decikliků. Tahle byla ale mimořádná, proto se museli všichni sejít hned. O dva decikliky dřív.