Transformers Prime (The Prequel): Tehdy na Cybertronu

Kapitola 13: První Cruxova nabídka

Jakmile Rain zalezla do postele v pokoji, který jí byl přidělen, čekala, že usne rychle. Ale ne. Něco jí to znemožňovalo, nebyla schopná zavřít optiky. Dlouhou dobu tam jen ležela a zírala do stropu. Její vlastní myšlenky jí nedaly spát. Pořád měla v hlavě jen jednu věc... Jen jeden obraz. A to jí děsilo. Nemohla to dostat z hlavy, nedokázala přemýšlet nad něčím jiným.

Nemohl jí ujít ten způsob, kterým se na ni Crux díval. Jak s ní mluvil... A jak se na ni usmíval. Ignorovala by to, bylo by jí to jedno... Ale tohle nešlo. Leželo jí to někde tam vzadu v hlavě a pořád se jí to vracelo. Cítila se za to hrozně. Tohle přece nešlo. Byla to Megatronova sparkmate, milovala jeho... Tak proč se nemohla zbavit vzpomínky na ty rubínové optiky? Ty jiskřičky v nich, pokaždé, když se na ni podíval... Nedokázala na ně přestat myslet. A měla z toho strach.

Trvalo jí, než vážně usnula. A ani ve snu ji nepustila ta děsivá, ale zároveň zvláštně krásná představa. V tom snu spolu stáli na stejném místě jako po příletu, ale byli si blíž. Cruxovy rudé optiky zas jiskřily štěstím a Rain si opírala hlavu o jeho rameno. Byli spolu... A bylo jim dobře. Když Rain ráno vzbudilo zaklepání na dveře, hned vyletěla do sedu. Doufala, že to není právě Crux... Ale obávala se zbytečně. Jakmile příchozího pozvala dál, ve škvíře mezi dveřmi a stěnou se objevila Starscreamova hlava.

,,Dobré ráno přeji," usmál se na ni, ,,připravená zase dát všem do nosu svou dedukční schopností?" Zasmál se a vešel dovnitř. Rain si protáhla ruce a ospale zamručela. Plácla sebou zpátky na až podezřele pohodlnou postel. Nechtělo se jí vstávat. Starscream se nad tím uchechtl a sedl si do vedle ní. ,,Copak? Vzbudil jsem tě z nějakého hezkého snu?"

Rain zrudly tváře, ale jen zakroutila hlavou. ,,Ne," zalhala a usmála se, ,,jen se mi nechce z postele, je to tu hrozně pohodlné." Zabalila se do deky a nevrle zamručela. Na malou chvíli si schovala hlavu do polštáře. Potom se ale zvedla, protáhla se a zívla si. ,,Kolik je hodin?" zeptala se pak.

Starscream pokrčil rameny. ,,To nevím, ale už je dost pozdě," usmál se, ,,měli bychom jít. Crux se po tobě už sháněl..."

Rain trochu nadskočila při zmínce toho jména. ,,C... co? Crux?" vykoktala trochu nervózně, ale pak jen zatřásla hlavou a odkašlala si. ,,Ehm... Jistě... Řekni mu, že jsem hned u něj..." Shodila nohy z postele a zvedla se, což udělal i Scream.

,,Dobře," řekl a došel ke dveřím. Než však odešel, ještě se zastavil a na Rain se otočil. ,,Jo... Raini, dej si na něj pozor... Jen říkám. Nelíbí se mi, jak se po tobě kouká." Rain zrudla ještě trochu, ale přikývla. Scream si ji ještě změřil trochu podezřívavým pohledem, ale zřejmě se to rozhodl neřešit, protože jen pokrčil rameny a zavřel dveře.

...

Rain byla za chvíli na nohou a venku z pokoje. Všechny místnosti, které jim byly přiděleny, byly v takovém zvláštním areálu. Bylo to několik pater naskládaných na sebe kolem čtvercové zahrady s fontánou uprostřed. Slunce na zahradu dopadalo a zalévalo ji příjemným světlem a teplem. Jeho svit se odrážel ve vodě ve fontáně, která byla průzračně čistá. Vzduch tu byl mnohem čerstvější a příjemnější než ve městě. Celkově tu bylo mnohem lépe. Rain se zhluboka nadechla a došla ke schodům na druhé straně otevřené chodby. Všimla si, že dole už na ni čeká Crux, což ji hodně překvapilo. Nakonec se ale sebrala a sešla dolů k němu.

,,Dobré ráno," usmál se na ni Crux a jí nemohl ujít ta další jiskřička v jeho optikách, což zase vyčarovalo malý úsměv v Rainině tváři. Crux vysmekl malou úklonu, ale Rain se jen potichu zasmála a zakroutila hlavou.

,,Přestaň s tímhle, nejsem někdo úctyhodný," řekla mu s úsměvem a Crux se tedy napřímil. ,,Dobré ráno," usmála se na něj Rain, ,,chtěl jsi se mnou mluvit?"

Crux přikývl a rozešel se směrem ven na dvůr. Rain ho hned dohnala. V denním světle teď vypadal snad ještě lépe než včera. Chvíli z něj nedokázala spustit optiky. Všímala si veškerých detailů jeho těla, což muselo působit trochu vadně. Crux si jejího zírání pravděpodobně všiml, ale jen se na ni usmál.

,,Ano, chtěl..." řekl jí. ,,Neruším snad, že ne?" Rain však rychle zakroutila hlavou.

,,Ovšem, že ne," odpověděla mu, ,,musela bych vstávat tak jako tak. Mám dnes dost práce. Takže... O čem jsi se mnou chtěl mluvit?" Crux si trochu nejistě promnul temeno. Rain by řekla, že mu na malý moment zčervenaly tváře, ale to se jí pravděpodobně jen zdálo.

,,Vlastně o ničem... Chtěl jsem se tě jen zeptat..." zněl trochu nervózně, což Rain poněkud vyvedlo z míry. Čekala však, co z Cruxe vypadne. Nic neříkala. ,,Dnes večer jsou dole na náměstí oslavy dvoustého výročí konce první Války... A mě napadlo, jestli bys tam nechtěla jít jako... Můj doprovod...?"

Rain se zastavila a zůstala na něj jen zírat jako na svatý obrázek. Nedokázala ze sebe nic vydat, natož mu souvisle odpovědět. Nervózně si promnula zápěstí a nejistě zakoktala. ,,T... Tvůj doprovod...?"

Crux přikývl a otočil se čelem k ní. Sám vypadal trochu nervózně. Tohle se Rain nelíbilo ani trochu... Ale musela uznat, že na tom přeci jen něco bylo. Na něm... Na něm na celém. ,,Nechci tě rozptylovat od práce, jen mi to přišlo jako dobrý nápad," pokračoval Crux. Rain něco nesrozumitelně zablekotala. Nepřestávala se na něj dívat, nedokázala se od něj pohledem odtrhnout. Čím to sakra jen bylo? Proč se takhle cítila zrovna v Cruxově přítomnosti? Nedokázala tomu přijít na kloub.

,,A... Kvůli tomu... Jsi za mnou přišel...?" vypravila ze sebe překvapeně. Crux jen přikývl. ,,Ale... Proč zrovna já?"

,,Jestli nechceš, stačí říct," vyhrkl Crux rychle, ale Rain jen zakroutila hlavou.

,,Ne, ne, o to nejde," ujistila ho kvapem. ,,jen mě to překvapilo, to je... Celé..." pousmála se na něj a trochu se uklidnila. Crux jí ten úsměv opětoval. Zase se mu zajiskřilo v optikách a Rain se nad tím potichu uchechtla. ,,Půjdu... Ráda," vyšlo jí pak z úst, aniž by to vlastně pořádně plánovala říct. Nelíbilo se jí, jak ztrácela kontrolu nad tím, co říká, když byla s ním... Ale nedokázala si pomoct. Nemohla ho odmítnout. A co by se vlastně mohlo stát? Půjde tam s ním jako s přítelem, jen jako jeho doprovod. Proč je tak strašně na nervy?

,,Tak... Uvidíme se tedy večer?" zeptal se. Rain mu na to pokývala hlavou.

,,Myslím, že dneska se uvidíme ještě mnohokrát... Jen formálně," usmála se Rain. Crux se na ni usmál úplně stejně a zase ji něžně vzal za prsty pravé ruky. Uklonil se a pozvedl si její ruku k ústům. Něžně ji políbil na hřbet a zvedl k ní rudé optiky, které teď tak zvláštně svítily. I Rain se uklonila. ,,Ale jinak ano... Sejdeme se tu večer."

Crux pustil její ruku a napřímil se. ,,Tak dobře," řekl jí, ještě jednou po ní blýskl optikami a pak se otočil a odešel.