12. týden 15. – 21. březen 2021
Popis postavy (300/Er)
Zlaté slunce laskající bledé tváře černovlasého mladíka se vyhouplo nad obzor. Zvedl se, pozoruje své zelené království a pomalým krokem odcházel k lesu. Cestou přemýšlel o svém životě.
Proč zvolil samotu? Proč se vyhýbal lidem?
Tichý, uzavřený introvert, který jen nemnoha lidem otevřel své srdce i dveře chaloupky. Nebýval kdysi takový...
Nakolik člověka může ovlivnit dávná minulost?
Zklamání nahromaděné v duši, kterou mu roztříštila láska, jež nebyla příliš opětována.
Jeho důvěra podlomená podlým zákeřným člověkem, strádala a nemohouc se vyléčit, stáhla se do malé ulity, vystavěla zdi a jen zřídka, s velkou nejistotou pootevírala vrátka příchozím.
Jednou však vtrhl, bez zaklepání, do jeho světa hnědovlasý mladík, který byl na první pohled až příliš podobný jeho noční můře.
Lidskost a svědomí mu však nedovolilo jej vyhodit zpět do světa za hradbami. Minulost se však na něm stále podepisovala – nedůvěřoval.
Tento mladík jej pomalu a trpělivě učil znovu nalézt důvěru a víru v lidskost. S ním našel ztracené sebevědomí a začal chápat, že svět není jen černobílý.
On mu ukazoval to, o co celou dobu přicházel. Směsice malých drobností, které do něj vkládal, se pomalu rozhořela v drobný plamínek jistoty, již černovlasý tak postrádal.
Dlouhá cesta k poznání, že lidé nejsou jen zlí, že mu neublíží, byla dlážděna ostrými kameny, hnědovlasý se však nevzdal a trpělivě mu ty největší kameny z cesty odklízel.
Černovlasý dlouho tuto snahu neviděl, zaslepen dlouhodobou samotou, jež ho zbavila schopnosti chápat, že ne všechny duše mu chtějí ublížit.
Podvědomě se vzpíral a odmítal uvěřit, že by jej mohla dostihnout láska. Neústupnost hnědovláska však byla pevná a jeho snahy vylomit všechny zámky v černovláskově srdci byly nakonec úspěšné.
Vzniknuvší láska vrátila černovláska do života a ač se nevzdal své krásné samoty, žil v ní spolu se svým andělem, který dokázal to, co málokdo dokáže. Milovat – bez zábran, bez výčitek.
