27. 9 – 3. 10. 2021
Horor (200/Ich)
Utíkám, co mi nohy stačí, ač jsem už unavený k smrti. Vím, že kdybych zastavil, nemusel bych přežít. Nohy těžknou stále víc, ostatně byly jako z olova už ve chvíli, kdy jsem byl nucen se rozeběhnout. Srdce mi bilo jako splašené a mysl přemítala, jak je možné, že jsem se do takové šlamastyky dostal. Ale jsem tady, v zapovězené říši, uprostřed neproniknutelného hvozdu a honí mě... příšera... Nejsem si jistý, jestli je to upír nebo vlkodlak, na takovéto fantazie jsem byl vždycky dost ubohý. Je to však jedno. To, co mě dohání, je příšerné!
Cítím jeho dech na mé šíji a vím, že mě dohnalo. Koneckonců, co jsem čekal, bylo to docela jasné, jen já se svou naivitou jsem doufal, že se to nestane tak brzy. Potřeboval jsem víc času, a hlavně víc síly. Ta ale rychle ubývala. Už nebylo, kde ji brát. Stromky, okolo kterých jsem klusal ještě před chvílí, se najednou změnily ve vysoký les a mou tvář ozdobily vrásky a vous, šedý jako podzimní nebe. Zrak se mi mlžil a já věděl, že brzy přijde konec. Zastavím a spočinu, abych si užil poslední chvíle, už můžu, vím, že stáří už mě doběhlo a tak nebylo kam spěchat.
