26. - 1. 8. 2021
Život na divokém západě (300/Er)
Unavený kovboj se sesunul z koně, aby ho mohl nechat napást a sám se posadil u vyhaslého ohně, u něhož bylo naskládáno dříví, které tady nechal nějaký dobrák před ním.
Rozdělal oheň, neboť se již slunce chýlilo k obzoru a věděl, že jen plameny ohně jej ochrání před divokou zvěří.
Opekl si zajíce, jehož chytil do oka a spokojeně ulehl, dívaje se do skomírajících plamenů.
Ještě naposledy přiložil a usnul.
Druhý den se vydal do vesnice, kde se měl v saloonu sejít se svým dlouholetým přítelem.
Při příchodu sundal klobouk a ruku podvědomě přiložil na opasek, v němž se skvěl kolt. U prvního stolu ho sjel svým ostrým pohledem chlap, jehož hvězda na košili všem připomínala, že šerif tohoto městečka je on.
„Ahoj Jime!" zahalekal kovboj a poplácal šerifa po širokých zádech.
„Zdravím Matte, kde ses taková léta toulal? Rád tě vidím, pojď, sedni si k nám," řekl modrooký správce zákona a v očích se mu zajiskřilo, když zachytil drobný nenápadný úsměv přisednuvšího.
Nikdo jiný si nevšiml pohledů a letmých doteků, které mezi těmito dvěma muži probíhaly, ale oni sami věděli, že náklonost, která se zrodila před lety, když ještě jako velmi mladí hlídali krávy, nevymizela.
Nebylo možné ji však dát najevo, bylo nepřípustné milovat osobu stejného pohlaví, a tak se tenkrát jejich cesty musely rozejít.
Nyní po letech však věděli, že i když se o to oba snažili, srdce nebylo možné obelstít.
K večeru se šerif omluvil, že má ještě nějakou práci a po chvíli se zvedl i Matt. Dobře věděl, kam jít.
Netrvalo dlouho a dvě mužná opálená těla propletená v sobě oddechovala po aktu, který jim byl na dlouhá léta odepřen. Doba svazku nepřála a lidé by jejich lásku nepochopili, přesto však byli vděční, že je opět osud svedl a oni si mohli ukradnout jednu krátkou chvíli.
