(500 slov)
Když před rokem a kousek moje kamarádka Isla (řečená Islana) přišla s nápadem na Výzvu drabble, byla jsem nadšená. V té době jsem dělala kratší či delší výzvy téměř od kohokoli, na koho jsem narazila, a tak bylo pochopitelné, že tohoto jsem musela zákonitě jít. Každý týden pár slov, to přece zvládnu levou zadní.
Musím uznat, že to byla vážně jízda. Mnohokrát se mi do toho nechtělo, mnohokrát byla témata mimo mou komfortní zónu, ale protože jsem se zapřisáhla, že tohle zkrátka dokážu, a to hlavně pro sebe, chtěla jsem si dokázat, že zvládnu dlouhodobě a pravidelně psát i to, co zrovna není můj šálek čaje. Musím přiznat, že jsme měli docela volnou ruku, a proto jsem to kolikrát ošidila a téma si trošičku upravila tak, aby se mi lépe psalo a vylezlo ze mě něco aspoň trochu čitelného.
Byly však týdny, kdy mě témata ponoukala něco sdělit, aby lidé pochopili mé myšlení a třeba někdy pomohla s pochopením fungování tohoto složitého světa, jindy to bylo jen prosté sdělení lásky a milování a velmi často jen tlachání.
Nebyla to však jen dřina. Byli tady další lidé, kteří také psali a popichování během týdne, jestli už má nepsané drabble bývalo mnohdy vtipné.
Celá tato výzva byla opravdu výzva v tom vydržet. Celý rok, nezastavit se a musím pogratulovat všem asi pěti lidem, kteří to dokázali také.
Musím přiznat, že už listopadu jsem se modlila, ať už je konec roku a já se konečně zbavím každotýdenních okov toho, že musím něco sesmolit, teď to přišlo a já mám dojem, že teď v tomto posledním shrnutí už píšu jen kraviny, přičemž jsem si někdy v lednu slíbila, že to poslední bude nejvíc našlapaný text. Nebude, ale stále mám tendence se plácat po rameni, že jsem jedna z těch vyvolených, kteří to dokázali.
Nejspíš nedokážu vybrat téma, které bylo nejlepší, nebo naopak nejhorší, všechna byla super, ačkoliv jsem kolikrát brblala i do společného chatu.
Přestože se opravdu těším, až knihu uzamknu jako DOKONČENÉ, vím, že mi ten každotýdenní stres bude tak trochu chybět a nepochybuju, že v lednu možná ještě i v únoru budu na konci týdne podvědomě stresovat, že – TO – ještě nemám napsané. A zapřísáhla jsem se, že už nikdy do takové oprátky hlavu nestrčím. A vlastně už teď vím, že jsou to planá slova. Bude mi to chybět a hned jak René Nekuda, nebo kdokoliv jiný s nějakým typem výzvy přijde, s radostí se přihlásím. Jen ne hned, a ne tak dlouhodobě.
Na závěr chci poděkovat hlavně tvůrkyni, že s námi celý rok byla, ač toho moc nenapsala, ale vymyslet 53 témat je taky umění. Děkuji, Islo, za úžasný rok plný kreativního psaní a třeba někdy se zase potkáme u něčeho tak šíleného jako byla tato psaní jízda.
V závěru bych Vám všem chtěla popřát hodně zdraví, štěstí a lásky, spoustu úspěchů jak v běžném životě tak i těch psacích. Hodně knih, které budou stát za to přečíst a celkovou spokojenost v Novém roce 2022.
Děkuji Vám všem, co tuto knihu četli.
