28.6 – 4.7. 2021
Kdybych byl drak, co by byl můj poklad? (200/Ich)
Sluneční paprsky dopadají na mé mohutné tělo, šupiny odrážejí neústupné slunce a házejí na skalní převis malá prasátka. Jsem unavená, ale šťastná. Hlídám poklad, ten nejvzácnější, který mi byl dopřán.
Strach o to, co se skrývá v temné jeskyni mi nedovoluje tvrdě usnout, tak jen mžourám do sluníčka a jednou za čas se spokojeně protáhnu.
Tento poklad je vlastně tak běžný, že by většina tvorů jen pokrčila rameny a víc se nestarala. Ale pro každého z nás, je jedno jsi-li člověk, drak nebo jiný živý tvor na této planetě je to největší poklad jaký lze získat.
Odfrkla jsem trochu páry z nozder, když jsem v dálce zahlédla supy. Kroužili v patřičné vzdálenosti, ale já jsem nic nechtěla nechávat náhodě. Ti můj poklad nedostanou! Ani supi, ani nikdo jiný, který si snad někde brousí drápy.
Dómem jeskyně se ozvalo křupnutí. Zbystřila jsem a panenky se mi rozšířily. Další a další praskání mě ubezpečilo, že nyní už si neodpočinu vůbec.
Kolébavou chůzi jsem vstoupila do jeskyně, kde se na mě už dívaly dva páry zelených očí.
Ta největší cennost, který jakýkoliv živý tvor může mít, jsou jeho děti. Važme si jich a chraňme je jako ten nejvzácnější poklad, protože oni jím jsou.
