// Z Šikany V Lásku//

*(*4*)*

Další den se plahočím do školy. Už jdu po schodech ke vchodu školy. Ale hned prvního koho uvidím u vchodu je Renji a jeho parta.

"No konečně jsi přešel. Čekáme na tebe." Usmál se Renji a chytil mě kolem ramen a zavedl mě k ostatním.

"Pozdravte našeho nového člena sekty." Postavil mě k nim a pustil mě. "Benjamin Handrey... Řekl jsem to správně že jo?" Usmál se na mě Renji. Kývl jsem hlavou že ano.

"Fajn... Tenhle debílek je Dustin." Představil mi tmavovlasého kluka. "Čus." Pozdravil mě Dustin. "To je Jefry..." Renji ukázal na zrzavého kluka, nebo červeno vlasého...nevím... "Zdarec." Mávl na mě Jefry.

"Sam a Wery." Ukázal na dva kluky. "Ahoj" Řekli zborově. "A tento je Henry." Ukázal na kluka vzadu. Jen na mě kývl jako pozdrav.

"Fajn o velké přestávce sraz u kantýny jako vždy. Našel jsem skvělou oběť, která mi vyhlásila válku... Dostane co proto... U kantýny vám řeknu podrobnosti. Tak můžete jít." Řekl Renji jako šéf Mafie. Všichni jsme ho poslechli a vešli do školy.

U skříňky jsem se přezul a šel do třídy chemie. Jako vždy zapadnu do zadní lavice a vyndám učení. Sedl jsem si do lavice a nandal sluchátka.

Začal jsem přemýšlet nad novými přáteli. Celkově jsem si nemohl furt dopustit že to jsou mí kamarádi. Nikdy jsem kamarády neměl a nevím jaký to je. Ale jak se znám, tak mi to přátelství s nimi nevydrží.

Předemně si sedla Karolin se svou kámoškou. Třída už se začala plnit. Najednou se ke mně Karolin otočila a zamávala mi před obličejem. Tímto znakem jsem pochopil že mi chce něco říct. Sundal jsem si teda sluchátka.

"Víš viděla jsem tě před školou s Renjim a jeho partou... Neudělali ti něco? Víš jak ti včera u kantýny vyhrožoval, tak... Bála jsem se o tebe." Její slova mě zahřála u srdce. "Nic v pohodě." Řekl jsem klidně.

Všiml jsem si jak se začervenala a prohlédla si mě. Její pohled spadl na mé obvázané ruce. "Co se ti stalo? To ti udělal on že jo?" Zeptala se náhle.

"Ne jen jsem se pořezal." Řekl jsem klidně. "Změnil ses za ten den. Více mluvíš." Usmála se na mě Karolin. "Odpovídat je slušnost." Usmál jsem se. Ona vykulila oči. Lekl jsem se co se děje. "To je poprvé co tě vidím se usmát." Řekla nadšeně.

"Jo a ještě něco... Včera jsem viděla tebe a Renjiho partu jak na tebe útočí a Renji potom za tebou vběhl do autobusu. Popravdě jsem myslela že tě dneska ve škole neuvidím..." Chvíli byla potichu a pak se zvedla a šla ke mně. Sedla si vedle mé do lavice a přišoupla se blíže ke mně.

"Vzal tě do té skrýše?" Zeptala se mě potichu. Kývl jsem na souhlas. "A udělal ti tohle viď." Ukázala mi značku na jejím zápěstí. Byla to šesticípá hvězda. "Proto máš ten obvaz. Počkat... Nemáš tak náhodou dva? Ukaž." Řekla a popadla mi ruce.

Vytřeštila oči, když zjistila že mám obvázané obě ruce. "Ty patříš teď k nim? Zdálo se mi že jsi se změnil." Řekla smutně. Nic jsem ji na to neřekl. Pustila mé ruce a šla si sednout zpět k sobě.

"Víš já za to nemůžu... On si mě vybral. Řekl mi že jsem pro něj jako... Anděl." Řekl jsem skoro u ní aby to slyšela jen ona. Karolin sebou úplně cukla a otočila se. "Co ti vůbec dělal?" Začala se ptát, ale to ji vyrušil zvonek na hodinu.

Ještě na mě chvíli koukala. "Nic mi neudělal, protože mě nechtěl poškodit... Nebo jak to řekl." Odpověděl jsem ji na rychlo. Nestihla mi, ale odpovědět, protože do třídy přišla učitelka.

Po hodině jsme se přemístili do jiné učebny a vzal si peníze do kantýny. Tašku jsem si dal ke své zadní lavici a šel ze třídy. Šel jsem po chodbě, ale najednou mě někdo chytil za zápěstí. Sikl jsem bolestí, protože tam mám od včera zranění.

Otočil jsem se na dotyčnou osobu. Byla to Karolin. "Děje se něco?" Zeptal jsem se. "Ještě jsem se chtěla zeptat... Kdo byl tvá oběť." Jak o tom ví? No to je jedno. "Proč se ptáš?" Zeptal jsem se. "Protože teď patříš k nim... Musel jsi mít oběť." Je zkušená, asi, určitě.

"Nevím neznám ji... Nějaká černovlasá holka s mikádem a zelenýma očima." Odpověděl jsem. Konečně mě pustila. "Už musím. Mám hlad." Pousmál jsem se a šel ke kantýně.

Už tam na mě čekali za rohem. "No konečně kde si se coural?" Pousmál se Renji a pobídl nás že jdeme směr kantýna. Jako včera se mu všichni vyhýbali a šli jsem dopředu. Všichni na nás zděšeně zírali. Nějaké holky si něco šeptaly a při tom koukali na mě.

Všichni jsme si řekli co si dáme. A Renji vše zaplatil. Hodil mi dva sendviče a zbytek rozdělil klukům. Potom jsme jen odcházeli někam do zadní části školy. Fakt jsem se divil, když to Renji vše zaplatil. Šel jsem za nimi úplně vzadu.

Šli do sklepa školy kde byli křesla a gauč. Všichni si tam nějak nalezli a já stal jako sloup. Renji se na mě otočil a potom i všichni. Renjiho úsměvem se nakazili úplně všichni. "Sedni si sem." Poklepal na jeho křeslo na opěrku na ruku.

Rozešel jsem se k němu a sedl si tam. Moje levá noha se dotýkala jeho pravé nohy. Renji to neřešil. Všichni na mě házeli pohledem říkající 'jak si to mohl dovolit' Najednou mnou projela husina. Všichni si mezi sebou nějak bavili.

To bych nebyl já kdybych je neignoroval. Myšlením jsem byl úplně mimo a jen bez duše kousal do sendviče. Všichni se najednou začali smát. To mě dost probralo.

"Co je?" Řekl jsem sklesle. "Máš se ještě co učit. Za pár dní z tebe bude extravert a vysmátý klučinaaa." Rozesmál se Renji a všichni s ním.

Po pár minutách jsme už museli jít do tříd. Cestou jsme se postupně rozdělovali. Cestou šel vedle mě poslední Henry. "Víš..." Začal. "Nevím jestli se mi to jen zdá, ale připadá mi že se k tobě Renji chová vážně jinak než k nám."

"Jak to myslíš?" Zeptal jsem se nechápavě. "Hrozně moc tě šetří. Kdo ti obvázal ty ruce?" Začal se ptát Henry. "Renji." Odpověděl jsem.

"Ani jednoho z nás takhle neošetřil. A co oběť?.. Co jsi ji udělal?" Koukal jsem na něj a pak na cestu. "Jen jsem ji pětkrát řízl skalpelem." Odpevěděl jsem. "Nic víc?"

"Nic víc..." Potvrdil jsem. "Nás donutil aby jsme ji trápili dokud nebude řvát že chce umřít. Odcházeli jsme od krve a oběť vždy zdrhla na ulici a pak se objevila v nemocnici." Vykulil jsem na něj oči. "Nevím co se s Renjim stalo." Pokrčil rameny Henry a nakonec jsme se rozloučili a já zapadl do třídy. Nakonec zazvonilo. Celá třída se na mě koukala jako na vraha.

Mám pocit že nejspíše zjistili, že jsem si už našel kamarády. Hihi...

Na obrázku Henry...