// Z Šikany V Lásku//

*(*2*)*

Seděl jsem v lavici a čekal až skončí poslední hodina. Naštěstí než jsem se vzpamatoval, tak už zvonilo na ohlášení konce. Všichni se zvedli až na mě.

Protože jsem vždy čekal až se tu uvolní místo, abych taky mohl vyjít ze třídy. Nakonec jsem se zvedl tašku přehodil přes jedno rameno a kráčel ke skříňkám.

Odemkl jsem skříňku a přezul si boty. Nakonec jsem ji zamkl a odešel ze školy. Z tašky jsem si vytáhl sendvič, jako oběd. Rozbalil si ho a zakousl se do něj.

Měl jsem namířeno na zastávku, kam by měl přijet autobus. Jako vždy jsem měl sluchátka a nevnímal okolí. Ale i přes tu písničku jsem zaslechl mé jméno.

Pro jistotu jsem to ignoroval a šel dál k zastávce. Najednou mi cestu zastoupili kluci. Snědl jsem poslední kousek sendviče a obal hodil do koše vedle mě. A chtěl se zase rozejít. Ale ti kluci mě strčili a já musel udělat pár kroků zpět abych nespadl na chodník.

Někdo mi strhl sluchátko z ucha a do něj mi ten dotyčný pošeptal "Říkal jsem ti ať počkáš po škole." Poznal jsem že to je Renji. Nenápadně jsem si suše polkl a po mém celém těle se objevila husina.

Nakonec mi strhl i to druhé sluchátko. "Chyťte ho a svažte mu ruce a zakryjte oči." Řekl. Ale když se ti kluci předemnou začali hrabat v taškách, pro lano a šátek, tak jsem se rozutekl na zastávku. Zrovna tam zastavil autobus a já do něj vtrhl jako první.

Nakonec jsem si v klidu sedl do zadu k oknu. Šíleně mi tlouklo srdce, že jsem měl pocit že mi vyskočí z hrudi.

Zahlédl jsem jak si Renji nastoupil do autobusu. No a je to v číči.

S úsměvem se vydal ke mně. Sedl si vedle mě a s úsměvem do široka na mě hleděl. Bohužel všichni se přesunuli dopředu autobusu, protože všichni moc dobře věděli co Renji je zač.

Seděl jsem úplně v křeči. Bál jsem se i dýchat. Přestavte si že kluk, kterého se všichni bojí a mají ho za psychopata, tak sedí vedle mě. Naštěstí nic nedělal, zatím.

"Myslel sis že mi utečeš? Nějak se ti to nepovedlo. Až ti řeknu tak vystoupíš se mnou jasné?" Řekl skoro šeptem. Jen jsem kývl. Ale to se mu jaksi nelíbilo a drkl do mě tolik až jsem naletěl na sklo.

"Slovy mi odpověz." Kouknul se na mě zabijáckým výrazem. Že jsem si myslel že mě pohledem propálí skrz na skrz. "Ano" Renji se na mě spokojeně usmál a natáhl ruku k mim vlasům.

Jeho ruka se zabořila v mích vlasech. "Až moc jemné." Zašeptal a za vlasy mi zatahal směrem k němu. Moje hlava se ocitla u jeho hrudě. "Mám sto chutí ti tu hlavu urvat." Řekl a nakonec mě pustil a silně odstrčil.

"Jdeme dělej." Řekl když se autobus zastavil. Šel jsem poslušně před nim. A ze schodů z autobusu mě doslova vykopl ven. Spadl jsem na chodník. A on si vítězně seskočil k mé hlavě.

"Nejraději bych ti tu hlavu teď a tady rozšlapal." Začal se smát jak magor. Rychle jsem se sebral a vstal na nohy.

Potom mě Renji začal někam strkat. "Dělej pohni, jinak dostaneš ještě větší trest než mám v plánu." Nakonec jsem tedy šel, tam kam mě vedl.

Sluchátka jsem si zandal do kapsy od mikiny aby se mi neklouzali po chodníku. Najednou do mě zase strčil. "Slyšel jsem že nemáš žádné kamarády a že jsi největší ignorant na škole." Začal.

"Hmm." Odpověděl jsem. "Prej si s nikým nepromluvil ani pořádnou větu. Že ti to dělá největší problém." Zachichotal se.

"Rodiče tě bijí nebo ignorují? Či oboje?" Renji se furt vyptával. "Proč tě to zajímá?"