// Z Šikany V Lásku//

*(*9*)*

Už jsem byl na hřišti půl hodiny. Konečně jsem dokázal udržet balanc tak abych neslítl, když jedu.

Renji si skákal nějaké otočky a prostě mu to šlo. Sam mi na začátku pomáhal, ale nakonec se na mě vykašlal a jezdil si jak chtěl. Řekl mi "Až se naučíš rovnováhu, tak pak sjeť kopeček dolů."

Pomalu jsem se odpichoval ke sjezdu dolů. Nebyla to taková šlupa, spíše to by nejmenší kopeček tady.

Připravil jsem se a zhluboka dýchal. Nakonec jsem se odrazil a sjel to. Bohužel jsem nevydržel stát na prkně, tak jsem aspoň seskočil.

Jak to říct... Prostě jsem levej. Skoušel jsem to ještě párkrát a nakonec se mi to povedlo. Renji ke mně přijel. "Dobře ty..." Řekl jen a zase odjel.

Super teď vím že mě všichni sledují. Už zapadalo slunce. Renji a jeho parta se sešli u našeho auta. Přijel jsem k nim.

"Tak jo za deset minut." Řekl Renji a nastoupil do auta. Na nic jsem nečekal a hned jsem nastoupil za ním. Černé auto se rozjelo. "Takže teď jedeme na ty závody?" Zeptal jsem se.

"Jo... Za dvacet minut začíná." Odpověděl mi Renji a hlavu si opřel o okno. "Jak to tam vypadá?" Byl jsem zvědaví.

"Jako ta dráha?" Jen jsem kývl hlavou. "Na začátku se jede skálama a zatáčkama, pak se vjíždí na kamennou cestu a končí to ve staré továrně... Cesta je dlouhá asi tři kyláky." Jen jsem na něj vykuleně hleděl.

"Kolikrát si vyhrál?" Tak jo jsem velice zvědaví. "Nikdy jsem zatím neprohrál." Řekl jen. "A ten Dabby je taky legenda?" Renji jen kývl na souhlas.

"A kolik je legend?" Asi ho už seru... "Deset... A už mlč." Tak jo to je poprvé kdo mi řekl ať mlčím. Asi je nervózní, protože jsem tolik nemluvil... Asi...

Auto se zastavilo a Renji vystoupil a já také. Všude bylo spoustu aut a motorek, ale žádný člověk. Renji se vydal do lesa, který se všude rozplíval.

Byla tma a Renji si ani nesvítil. Šel předemnou a viděl jsem jen jeho obrys. Nakonec jsme vešli na cestu, kde bylo světlo a plno lidí.

Když spatřili Renjiho tak mu uhly z cesty a jásali nadšením. Popravdě jsem se měl zeptat kolikátá legenda je. Šel jsem za Renjim jako pejsek.

Zastavil se u startu kde ho čekala naše parta. Pozdravili se. "To zvládneš... Jednou jsi ho už porazil." Povzbuzoval ho Henry. Z davu vyšel tmavovlasý kluk asi ve stejném věku. "Připraven na porážku?" Zeptal se... Dabby.

Renji se jen usmál. "Nápodobně..." Chvíli trvalo než to začalo. Ale nakonec se na semaforu objevil odpočet. Dvacet sekund do startu.

Těch dvacet sekund uběhlo rychle a už se měnili barvy na semaforu. Červená... Červená... Oranžová... Zelená... A zvuk, který potvrdil start.

Dabby se rozjel a Renji stál na místě... Proč sakra nejede?! Počkal pár sekund. Koukl se na tabuli, která ukazovala Dabbyho a Renjiho.

Nakonec se Renji rozjel šílenou rychlostí v před a hned Dabbyho předjel. Renji střihal zatáčky a skákal otočky. Byl to dokonalí pohled. Všichni jásali.

"Benji pojď..." Ozval se Jefry a chytil mě za paži a někam táhl. Nastoupili jsme do našeho auta a někam jeli.

Časem jsem zjistil že jedeme do cíle. Zastavili jsme u továrny a rychle vběhli dovnitř. Všichni tam jásali. Wery na nás mával ať jdeme za ním.

"Snad to vyhraje." Řekl jsem. Dustin se na mě podíval. "Renjiho nikdo nikdy neporazil není se čeho bát." Jen jsem kývl že chápu.

Kouknul jsem se na velkou obrazovku, která ukazovala Renjiho jak vjel do továrny. Továrna byla posprejovaná a hrála zde tichá hudba.

Renji sjíždel dolů po tyčích a bůh ví čím ještě. Najednou jsem spatřil v davu Erena a jeho partu.

Nakonec Renji dojel do cíle jako první a elegantně se zastavil. Všichni jásali a obklopovaliho. Raději jsem se z toho davu dostal ke zdi a opřel se o ní.

"Helemese... Renjiho poskok." Ozval se Eren naproti mě. Proč sakra poskok? Asi nic lepšího nevymyslel.

"Vyzívám tě na závod... Příští týden v pátek." Řekl Eren. "Neumím na tom." Řekl jsem jen. "Tvoje prohra." Řekl jen a přiblížil se blíže ke mně.

"Vsadíme se... Když prohraješ... Přidáš se k nám a když vyhraješ, tak vaší partu necháme na pokoji." Byl vážně blízko u mě. Dýchal mi na rty. Nevěděl jsem co mám dělat. "Fajn." Řekl jsem jen.

Eren se do široka usmál a oddálil se. "Hodný kluk." Rozcuchal mi vlasy. Ruka se mu zastavila v mích vlasech. "Tak jemné." Řekl jen a pohladil je.

"Co to děláš! Ruce pryč!" Poznal jsem hlas Renjiho. Eren mi ještě jako na schvál pohladil tvář. Renji ho odstrčil. "Nešahej na něj!" Zařval ještě.

Teď se mi šíleně rozbušelo srdce. "Uvidíme se příští týden." Řekl jen Eren a odešel. Renji se na něj koukal jako kočka na myš.

"Co ti chtěl?" Zeptal se nakonec Renji. "Vyzval mě na závod." Řekl jsem jen.

"O co jste se vsadili?" Vyzvídal Renji. "Když prohraju budu s nima a když vyhrají nechají nás." Renji vykulil oči.

"Tak to ne! Rychle to zruš!" Sklopil jsem hlavu. "Už jsem to přijal." Renji vypadal naštvaně, ale asi mu došlo že za to nemůžu. Chytil mě za zápěstí a táhl pryč do auta.

Ve svém pokoji jsem si prohlížel skate od Renjiho. Měl bych mu ho vrátit. Sice jsem byl už v pyžamu, který se skládalo z bílého dlouhého trička a slipů.

Vyšel jsem na chodbu a v ruce držel jeho skate. Zaťukal jsem mu na dveře a opatrně vešel. Renji seděl na posteli jen ve slipech. Asi taky připravený spát.

Podíval se na mě. "Nesu ti tvůj skate." Řekl jsem jen. "Nech si ho... Budeš ho potřebovat." Odpověděl a zvedl se z postele. Přišel ke mně a zavřel dveře.

Ze zadu mě objal. Stál jsem jako opařený. Srdce se mi znovu rozbušelo. Cítil jsem jak si ke mně čuchá. "R-Renji co to děláš?" Zeptal jsem se opatrně.

"Mazlím se s mím plyšákem." Zašeptal mi do ucha. "Spi dnes se mnou." Řekl najednou. Ucítil jsem motýlky v břiše. Renji nečekal na mou odpověď a schodil mě na postel.

On se ocitl nademnou. Koukal se mi do očí. Viděl jsem v nich touhu a ještě něco dalšího co nedokážu pojmenovat. Potom se na mě sesunul a objal mě.

Ležel jsem na zádech a Renji měl jednu nohu a jednu ruku přesemně. Hlavu měl u té mé. Stačilo mou hlavou jen otočit a už by jsme se dotýkali nosy.

Najednou jsem ucítil něco tvrdého na mém stehně. Nemusel jsem se ani dívat a hned jsem poznal co to je. Dělal jsem radši jako že nic, ale najednou se o mě Renji otřel.

Za chvíli budu mít problém i já... Počkat třeba je opravdu gay. Nebo na obě pohlaví co já vim. Renji se začal více otírat... Prosím dost.

"Renji... P-prosím... Přestaň." Zašeptal jsem tiše. Renji na chvilku opravdu přestal...

Ale najednou se něco dotklo mého kamaráda. Vzdychl jsem. Zaregistroval jsem Renjiho ruku. "R-Renji." Vzdychl jsem jeho jméno.

To už Renji asi nevydržel a jeho ruka sklouzla pod moje slipy. Cítil jsem že jsem tvrdý. Najednou mi s ním začal pohybovat. Zaklonil jsem hlavu a vzdychl.

Renji mi oblízl vystrčený krk. Vzydchal jsem tiše, ale neustále. Bylo to příjemné. "Líbí?" Zeptal se náhle... Cítil jsem jak rudnu...

Příště pokračování...

Na obrázku Eren...