// Z Šikany V Lásku//

*(*10*)*

Druhý den jsem se probudil v Renjiho posteli. Pomalu jsem se posadil a promnul si oči.

Renji ještě spal čelem ke mně. Vlasy měl rozcuchané a zakrývali mu oči. Byl odkrytý, takže mu šlo dobře vidět břicho.

Měl hodně svalů. Opatrně jsem na ně sáhl a pohladil ho po bříšku.

Renji hned otevřel oči a chytil mi ruku. Rozespale se na mě podíval. Když zjistil že jsem to já, tak mou ruku pustil.

"Máš rád mé bříško?" Zeptal se potichu. "Hmm" Zabručel jsem. Renji si mě najednou k sobě stáhl.

Vykulil jsem oči. Renji mě objal celým tělem až jsem se nemohl hnout.

"Renji... Nemohu se pohnout..." Řeknu tiše a snažím se od něj dostat. "To je záměr." Usmál se a víc si mě k sobě natiskl.

Už se nebráním a ruce mu nechám na hrudi a hlavu mu zabořím do krku. Začne mě hladit po zádech a po vlasech.

Zavřu oči a vnímám jeho doteky. Najednou mi zamručí do ucha. Odtáhnu se abych mu viděl do očí.

Má je zavřené, ale pomalu je otevře a zahledí se do těch mích. "Proč máš tak nádherné oči?" Zeptal se a odstranil mi pramínky vlasů z očí.

Pousměji se. "Ty je máš lepší." Zauvažuji a zase se pokusím oddtáhnout.

"O co se furt snažíš?" Zeptal se Renji. "Vstát." Odpovím.

Renji se uchechtl a najednou si mě přirazil prudce k němu až jsme se málem dotkli rty.

Renji na chvíli povolil, tak jsem toho využil a vyskočil z postele. Ještě než jsem odešel, tak vypláznu jazyk a odejdu se převléct do svého pokoje.

Hodím na sebe normální oblečení, takže bílá mikina a černé kalhoty. V koupelně si upravím vlasy a potřebu.

Pak se rozejdu do jídelny kde už je připravená velká snídaně. Nikdo zde nebyl, tak jsem se posadil ke stolu a nalil si horkou čokoládu.

Po chvíli se přivalil Renji a posadil se vedle mě. Protáhl se a vzal si rohlík se salámem.

Já popíjím čokoládu a sleduji ho. "Co budeme dělat?" Zeptal jsem se.

Renji se zakousl do rohlíku a podíval se na mě. Chvíli přežvykoval a pak promluvil.

"Půjdeme tě trénovat na páteční závod." Ušklíbl se a znovu kousl do rohlíku.

A jo vlastně... Málem jsem zapomněl.

Po snídani jsme vyrazili ven. Vyšli jsme ze zahrady na cestu. "To půjdeme pěšky?" Zeptám se.

"Je to jen kousek... Půjdeme na můj plac. Kde jsem se taky učil." Usmál se Renji a vyšel k lesu, který tu byl.

Nakonec jsme opravdu došli na skate place. Byl tu beton a skokánky, zábradlí a prostě vše na skate.

"Tak šup rozjezdi se." Řekl a už skočil na skate a jezdil si. Pozoroval jsem jeho ladné pohyby, jeho balanc.

Taky jsem stoupl na skate a odpíchl se od země.

Trénoval jsem s Renjim docela dlouho. Učil mě postupně... Jak držet rovnováhu a jak stát na prkně. Potom mi předváděl skoky a otočky.

Zkoušel jsem ho napodobit, ale pokaždé jsem skončil na zemi. Domů na oběd jsem se vracel s modřinami a škrábanci.

"Co jste dělali že je Benjamin, tak zřízenej?" Ozval se starosta sedící u stolu.

"Trénuje na skatu..." Usmál se Renji a bouchl mě do ramene. "Sss" To bolí.
"Sorrko." Zasmál se.

Po obědě jsme zase skončili na skatu v lese.

Každý den do večera jsem se učil jak jezdit a skákat... Den ode dne jsem byl lepší a lepší.

Jde vidět že Renji nechce abych se k nim přidal. K Erenovi a jeho partě.

Kolem poledne se vždy Renji někam zdejchnul, tak jsem byl na skatu sám.

Ujišťoval mě že sem nikdo nechodí... Že to je jen jeho místo.

Jezdím si po place sem a tam a někdy sjedu nějaký ten kopeček a skočím přes skokánek.

Po škole vždy chodím sem a Renji přichází až když zapadá slunce.

Na mém těle už se nenachází odřeniny ani modřiny. Jako kdyby se to vyléčilo během chvilky.

Najednou zaslechnu šustění větví z lesa. Zastavím se a koukám se tím směrem. Nejspíš to bude nějaký pták nebo ještěrka.

Znovu jsem se rozjel a skočil skokánek. Pak jsem sjel ke shodům, který byli u zábradlí.

Posadil jsem se na jeden schod a zaklonil hlavu. Sledoval jsem modré nebe a mraky plující na něm.

Jak jsem se mohl dostat ze sirotčince do velké vily se starostou a nejvíce sexy klukem.

Najednou mi problesklo hlavou co jsme spolu dělali. Moje tváře nabrali červenou barvu. Hlavu jsem si vložil do dlaní.

Najednou další šustění. Otočím se tím směrem. Vidím jen keře a stromy.

Opřu se o schod a mé nohy si popojíždí se skatem sem a tam. Měl bych už jít. Renji nepřichází a už mě tu nebaví sedět a ani jezdit.

Najednou zaslechnu smích. Počkat on tu fakt někdo je...

Rychle jsem se postavil a koukal se tím směrem. "Kdo je tam?" Zeptám se, protože podle smíchu nepoznám kdo se tam skrývá.

Někdo se snažil vyhrabat z keře a dostat se na plac. To ne...

"Co tu chceš?" Zeptám se vážným hlasem.

"Jen jsem se přišel podívat jak trénuješ." Usmál se Eren a rozešel se ke mně. Začal jsem pomalu couvat.

"Jdi pryč." Řeknu klidně, i když klidný vůbec nejsem a nejraději bych zdrhnul.

"Proč bych měl chodit pryč?" Zašklebí se a furt si to jde ke mně. "Neříkej mi že se mě bojíš..." Uchechtl se.

"Proč bych se tě měl bát?" Zastavím se a sleduji ho jak se neustále přibližuje.

Nic neřek jen jde dál ke mně a nakonec se i přede mnou zastaví. Už natahuje ruku že se mě dotkne, ale uhnul jsem že jsem udělal krok dozadu.

Eren se ušklíbl a prohrábl si své vlasy. Proč mám špatný pocit.

"Takže žiješ s Renjim... To už jste milenci?" Rozesmál se. "Už tě aspoň pořádně vošukal?" Nepřestával se smát.

Je mi teď špatně. Nic mu na to neřeknu.

"Mlčení beru jako souhlas." Usmál se.

"Mysli si co chceš." Zkřížil jsem ruce na prsou a zamračil se.

"Vypadni!" Zařval zničeho nic známí hlas. "Vypadni od něj!" Renji se zde objevil a odstrčil ho daleko ode mě.

Renji si mě přitiskl k sobě. "Neříkej mi že ses zamiloval..." Zasmál se Eren a utřel si krev z nosu.

"Vypadni jinak to ještě schytáš..." Řekl už klidně. Renjiho ofina zakrývala oči.

Eren už raději nic neřek a už si to otočil na odchod.

Renji mě furt držel u sebe jako by mě nechtěl ztratit. Sednul si se mnou na schod a začal mě hladit ve vlasech.

Už začíná být klidnější. Nevěděl jsem že ho dokážu až tak uklidnit. Najednou si zabořil obličej do mích vlasů. A čuchal.

Tak to je dost divný, ale nechal jsem ho ať si dělá co chce.

Na obrázku Benjamin...