// Z Šikany V Lásku//

*(*6*)*

Šíleně mě bolela hlava a nedokázal jsem otevřít oči. Kolem sebe jsem cítil teplo a mněko postele. Snažil jsem se vzpomenout co jsem dělal před tím než jsem vytuhl.

Pomalu jsem si začal vzpomínat. Park, alkohol, pusa, Renji... Pusa s Renjim.

Rychle jsem otevřel oči a sedl si do sedu. Jak jsem se tak rozhlížel... Tohle není můj pokoj. Tenhle pokoj byl krásný. Měl velkej lustr s diamanty a zlato červený nábytek a já spal na posteli s nebesy. Tohle rozhodně není můj pokoj.

Odkryl jsem se a tak jsem zjistil že mám na sobě jen slipy. Zvedl jsem se z postele a šel k oknu, které bylo zakryto závěsem červeno zlaté barvy. Odtáhl jsem jej a naskytl se mi pohled ven.

Moc jsem toho neviděl, protože byla tma. Až teď jsem si všiml že na nočním stolku svítila lampička. Závěsem jsem zase zakryl okno a šel pomalu ke dveřím.

Popravdě bych si měl vzít něco na sebe než vyjdu z pokoje. Otevřel jsem skříň. Moc věcí tam nebylo. Jen legíny černé barvy a bílé tričko. Hned jsem si to na sebe oblékl. U postele byli pantofle černé barvy ty jsem si tedy nazul a opatrně vzal za kliku.

Pomalu jsem otevřel dveře a nakoukl do chodby. Vypadalo to jako chodba v luxusním hotelu. Opatrně jsem vyšel na tu chodbu a přivřel dveře abych se když tak vrátil do správných dveří.

Vydal jsem se na levou stranu, protože napravo byla tma. Šel jsem po červeném koberci a na zdech byli svíčky na elektřinu. Došel jsem až ke schodům co vedli dolů nebo nahoru.

Opřel jsem se o zábradlí a podíval se opatrně dolu. Dole byla velká místnost s vchodovými dveřmi. Všude se tam rozprostíral červený koberec. Se zlatým okrajem.

Najednou jsem zaslechl hlasy, ale nic jsem jim nerozuměl. Pomalu jsem se vydal dolů po schodech. Šel jsem pomalu směr ty hlasy, protože se mi zdálo že ten hlas patřil někomu koho znám.

Vešel jsem do obýváku, který byl fakt obří. Čtyři gauče a čtyři křesla. Velký krb ve kterém plápolal oheň. Znovu jsem slyšel hlasy. Vycházely z další místnosti.

Opatrně jsem tam nakoukl a málem mi spadli oči z důlků. Viděl jsem Renjiho a starostu města jak sedí u stolu a o něčem se baví. Renji vypadá znuděně že ho vůbec nezajímá co jeho otec říká.

Nakonec stichli a nic neříkali, byla chvilka ticha. "Benji pojď k nám." Ozval se starosta a Renji na mě hodil pohled. Opatrně jsem vešel se sklopenou hlavou k zemi. "Sedni si k nám." Řekl a já se posadil na volné místo vedle Renjiho.

Renji mě propaloval pohledem skrz na skrz až to bolelo. "Co tu dělám?" Zeptal jsem se opatrně. "Usnul si, tak jsem tě vzal k nám." Odpověděl Renji a furt mě pozoroval.

Starosta si popíjel čaj. "Tak děkuju... Už bych měl jít a nevadí že jsem si půjčil oblečení?" Zeptal jsem se.

"Nevadí, to tam bylo připravené pro tebe." Řekl starosta. "Tak já půjdu." Řekl jsem tiše a chtěl se zvednout, ale Renji mě zase posadil.

"Víš Benji, přemýšlel jsem..." Ozval se Starosta. Podíval jsem se na něj že ho poslouchám. "Jsi opravdu krásný hoch, tak bych měl pro tebe návrh." Kývl jsem že ho poslouchám.

"Nechtěl by jsi bydlet s námi že bych tě adoptoval a ty by sis našel rodinu. Nás." Vykulil jsem oči a nevěděl co mám na to říct. Představte si že bych bydlel ve stejném domě jako starosta a psychopat Renji. Nevím jestli být šťastný nebo se bát.

Jen jsem pokrčil rameny. "Fajn zařídím to. Zítra po škole si vás oba vyzvednu po škole a pojedeme do sirotčince." Řekl rozhodně. Najednou se ozvalo mé bříško.

"Tady má někdo hlad...Renji dojdi s nim do kuchyně a něco mu dej." Renji vstal a šel nejspíše směr do kuchyně. Já ho následoval jako ocásek.

Vešli jsme do velice prostorné kuchyně, kde byli asi dvě ledničky. Ono tam toho bylo víc, ale ty lednice mě zaujali.

Renji jednu z nich otevřel a hodil mi jogurt s příchutí jahody a pak vytáhl lžičku. On si sám vzal jablko a opřel se o linku. Zakousl se do jablka a zíral na mě. "Tak jes ne? Sedni si k tomuhle stolu." Udělal jsem tak jak řekl. "Chceš taky jablko?" Jen jsem zakroutil hlavou že ne.

Ale i tak mi ho hodil a já ho málem nechytil. Začal jsem jíst jogurt a Renji mě furt pozoroval. "Ta pusa dneska po škole..." Polilo mě horko. "Udělal jsi to omylem nebo jsem tě až tak přitahoval?" Málem jsem se zakuckal jogurtem.

Budu dělat že si to nepamatuju. "Já ti dal pusu?" Hrál jsem překvapeného. "Nehraj že nevíš o čem mluvím." Sakra já nevím proč jsem ho políbil.

"Nevím proč... Neovládal jsem se." Zajedl jsem to slovo jogurtem. On si povdychl a hodil ohryzek do koše. Já dojedl jogurt a pustil se do jablka. "Chceš tu potom provéct aby jsi se nestratil?" Usmál se Renji.

Jen jsem kývl hlavou a vyhodil kelímek od jogurtu do koše. Lžičku jsem dal do myčky a ohryzek, který jsem teď dojedl vyhodil do koše. A šel za Renjim, který už byl na odchodu z kuchyně.

Prošli jsme jídelnou kde už starosta nebyl. Renji mě provedl fakt úplně celým domem. Zjistil jsem že pod domem mají bazén a vířivku a dokonce i saunu. Bazénem se dá dostat i ven na zahradu, kde je trampolína a přístřešek na grylování a posezení.

V přízemí je obývák, pracovna starosty, jídelna a kuchyně plus záchody. V druhém patře jsou pokoje pro hosty asi tak čtyři, potom knihovny a jedna velká herna.

Ve třetím patře má ložnici starosta úplně v zadu a Renji obří pokoj. Samozřejmě na každém patře jsou asi dvě koupelny. A pak je střecha.

Na střeše je střešní bazén a taky vířivka a bar na pití. Lehátka kolem bazénu. Hned jak jsme na tu střechu přišli, tak jsem hned hleděl na hvězdy. Nebe bylo bez mraků. Renji si sedl na jedno z lehátek a zíral na oblohu.

Celá střecha byla mírně osvícená, ale to neskazilo ten výhled na hvězdy. V dálce jsem viděl osvětlené město. Bylo to tu nádherné. Sedl jsem si na lehátko vedle Renjiho. Ten se na mě podíval.

"Takže od zítra budeme nevlastní bratři." Usmál se do široka. "Asi ano." Taky jsem se na něj usmál. Má tak krásné oči. To říkám furt já vím, ale nemohu si pomoc.

"Hele? Jak to že máš takovéhle oči?" Zeptal jsem se opatrně. Renji párkrát zamrkal. "Takhle jsem se už narodil... Táta říká že jsem genetický mutant." Zasmál se Renji a já s ním. "Nelíbí se ti snad mé oči?" Zeptal se najednou.

"Ne naopak jsou nádherné... Takové nikdo na světě nemá." Zalichotil jsem mu. On se pousmál. "Ty máš taky nádherné oči." Teď jsem se usmál i já.

"Sluší ti, když se směješ." Zalichotil mi až jsem se trochu začervenal. "A tvé vlasy... Jsou nabarvené?" Zeptal se.

"Ne nikdy jsem si vlasy nebarvil." Renji mi prohrábl vlasy a tak mu spadl pohled na hodinky, které měl zrovna na té ruce. "Už bude jedenáct... Musíme jít." kývl jsem na souhlas a vydali se dovnitř.

"Budeš spát v pokoji pro hosty tam kde jsi se probudil zda ti to nevadí."

"Nevadí." Odpověděl jsem. "Fajn, tak jdi do sprchy a zítra ti přinesu oblečení do školy. Dobrou." Poděkoval jsem mu a taky mu řekl dobrou a namířil jsem si to do sprchy naproti mému pokoji.

Umyl jsem se mýdlem a vydrbal vlasy. Po sprše jsem se osušil a vzal si čisté modré slipy ze skříňky v koupelně a ty starý dal do koše na prádlo. Osušil jsem si i vlasy a vyčistil si zuby novým kartáčkem, který byl na umyvadle ještě zabalený v obalu. Už po hygieně jsem se zavrtal do peřin a hned usnul. Pohodlnější postel jsem nezažil.

Omlouvám se za chyby...
Na obrázku Dustin...