Morgan Stark (ff - Bucky Barnes)

(2) Jsem monstrum 🔪

,,Už nikdy mě nenechávejte pít" zabručela jsem, když jsem vešla do společné kuchyně.

,,Na, tohle ti pomůže" Natasha mi podala sklenku s něčím hnusnýma zeleným, ale bolest hlavy byla tak šílená, že jsem to vypila.

,,No fuj, to je hnus" rozkašlala jsem se, ale bolest téměř hned povolila. ,,Díky" usmála jsem se.

Sednula jsem si mezi Buckyho a Steva. ,,Jak moc velká ostuda to byla?" zašeptala jsem potichu. Oba se rozesmáli. ,,Neboj, skončila jsi u spodního prádla, pak jsi to naštěstí vzdala a rozhodla se jít spát" ujistil mě Bucky.

,,Jo, do té tě ale musel odnést" uchechtnul se Steve. Zavřela jsem oči a držela je co nejvíc u sebe a snažila se nepředstavovat si samu sebe jen ve spodním prádle mezi všemi Avengers.

,,Jdu si zaběhat" zašeptala mi máma do ucha a vlípla mi pusu do vlasů. Máma nesnášela běhání a dělala to při jediné příležitosti, když jí chyběl táta... Poslední dobou běhá čím dál častěji, dělám si o ní starosti...

V jídle jsem se dloubala dlouho, ne že by mi to nechutnala, od mámy mi chutná vždy, ale přes bolest hlavy jsem ještě furt neměla chuť k jídlu.

,,Slečno Starková, vaše matka opustila svou obvyklou trasu a míří pryč z města, jede pro mě neznámým autem" ozval se z ničeho nic Jarvis.

,,Sleduj je!" řekla jsem a rozeběhla se do svého pokoje. Urychleně jsem se převlékla a v ložnici rodičů popadla zbraň a pár zásobníků. Ještě že se toho máma furt nezbavila. Seběhla jsem dolů a tam stály nastoupený Avengers.

,,Hej, hej, hej, kam si myslíš že jdeš?!" vyjekl Bucky.

,,Zachránit svou mámu" odsekla jsem a vyběhla k Jetu, který sídlí na střeše. PO chvíli přišli i ostatní.

,,Jarvisi, kde jsou?" zeptal se Clint.

,,Vydejte se severně z města pane."

,,Chci souřadnice Jarve" ticho. ,,Jarve?" zeptal se Clint.

,,Nabourali se nám do systému!" vykřikla jsem v tajné přihrádce ve zdi jsem vytáhla počítač a začala obnovovat obrané algoritmy. Asi o půl hodiny konečně naskočil.

,,Pravděpodobně nám odcizili nějaké tajné složky, odsud to nezjistím" podívala jsem se po ostatních. Jen mlčky přikývli a nijak to nekomentovali.

,,Co je to" rychle jsem se odtáhla od počítače. Bylo tam velké logo, chobotnice s lebkou místo hlavy. Všichni ke mě přišli, po chvíli se tam objevila máma. Rychle jsem odvrátila zrak a po chvíli ho začala znova zvedat.

,,Tak jo, klid, může to být stará nahrávka" uklidňovala nás Nat, ale spíš tím uklidňovala sama sebe.

Zavrtěla jsem nad její úvahou hlavou a ukázala na digitální hodinky u mámy na ruce. ,,Dala jsem jí před dvěmi týdny." zašeptala jsem.

,,Čauky, tady Hydra" objevil se tam popis a zase zmizel, na obrazovce už byli zase moje otevřené složky. ,,Bože můj..." po tváři mi steklo pár slz.

,,Vždyť jsme se ji všech zbavili" syknul Bucky.

,,Je-li odříznuta hlava, nahradí ji dvě další" zašeptá nepřítomně Wanda za námi. Já mezi nimi jen skákala pohledem. Neměla jsem tušení, o čem to mluví. Opět.

Tak jako vždy, když mluví o práci, máma nechtěla, abych s tím měla cokoliv společného, ale mě to k tomu vždycky tak moc táhlo. Mám to v krvi, po obou. Nemám nikoho, po kom bych mohla zdědit něco jiného... Děda je velitelem celé obrovské organizace plných agentů, ale nesmí o tom se mnou mluvit... Takže nikdy nic nevím.

Wanda si mého zmatení všimla a tak mi telekinezí dala do hlavy některé své vzpomínky. Byl to děs a hrůza. Jedna byla nejhorší, máma útočila na tátu!

*pohled 3. osoby*

,,Proč chtěla máma z-zabít t-tátu?!" vykoktala dívka..

,,To z ní udělala hydra..." povzdechl si Steve.

,,Udělala to i se mnou" řekl po chvíli Buck. ,,Vymažou ti paměť, zbaví citů a vnutí ti nenávist k lidem, kterých se potřebují zbavit..." svěřil se. Strašně nerad o tom mluvil, lidé se ho poté báli, to on nechtěl.

Už vůbec o tom nechtěl mluvit s blízkými, kteří to nevěděli, obzvláště ne s ní.

,,Tak počkat, ty jsi zimní voják?!" vykřikla dívka. Přesto, že on jejich světě téměř nic nevěděla, o zimním vojákovi slyšel každý. Každý se ho bál a ona nebyla výjimkou. Snažila se uklidnit, že Buckyho přece zná, že už takový není.

James si strachu v jejích očích, ale všimnul, ranilo ho to, nevěděl, že se ho dívka bát nechce a že se ho nebojí, ale že se bojí jen jeho alter ega, které by mohl někdo kdykoliv probudit. Proto se otočil a odešel do jiné části letounu, nechtěl vidět, jak někoho děsí.

Wanda, která si napjaté atmosféry všimla vyslala ke své 'neteři' telepatickou zprávu.

,,Už dávno jsme to z něj dostali, nemusíš se bát, z něj už nikdo jeho alter ego, nedostane. Měla by jsi jít za ním"

,,Omluvte mě prosím" usmála se na všechny a zvedla se ze země, aby si mohla promluvit se svým dlouholetým přítelem.

Stál opřený ve dveřích a pozoroval ubíhající krajinu. Přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby neodešel do války. Kdyby udělal něco jinak, jednu misi vynechal. Cokoliv.

Morgan se opřela vedle něj a přemýšlela nad tím samým, ale ji by trápilo, kdyby se něco stalo jinak a oni se nepotkali. Strašně moc ji změnil život a to rozhodně k lepšímu.

Kdykoliv o sobě měla pochybnosti, on tu pro ni byl. Kdykoliv se jí stýskalo po tátovi, vždycky jí o něm vyprávěl. Nedokázala si představit, jaký by její život byl, kdyby se něco změnilo.

,,Omlouvám se" špitla.

,,Ne, nemáš se za co omlouvat, je samozřejmé, že se mě bojíš, jsem monstrum..." odpověděl po krátké odmlce.

Dívka se pod jeho slovy zděsila. Splašeně se na něj otočila a chytla ho za ruce. Tím donutila vojáka podívat se jí do očí.

,,Ty nejsi monstrum, nikdy si nebyl, to co jsi dělal, to jsi nebyl ty." věděla, že je to pravda a věřila tomu, přesto, že jí bylo líto, že jí to neřeknul a že to byl její nejlepší přítel, kdo jí zabil prarodiče, ale i tak si o něm nikdy nemyslela, že je monstrum.

,,Ty jsi ten nejlepší člověk, vždycky jsi mě vytáhl i z největšího dna. Nejsi monstrum. Zopakuj to" věděla moc dobře, že ji nevěří, viděla mu to na očích.

(1010 slov)