Morgan Stark (ff - Bucky Barnes)

(10) Já ti věřil...

Autorka

Když se všechna monstra rozsypala celý tým se rozběhnul k dívce. 

,,Morgan!" vykřiknul muž z davu. Rychle se prodral skrz své přátele kleknul si k dívce. ,,Lásko?" zašeptal, tak aby ho nikdo neslyšel. ,,Bude to dobrý, slibuju, musíš být" šeptal jí. Pak ji vzal do náruče a všichni se vrátili do přítomnosti. 

,,Vezmi ji do nemocniční části, jsem hned za tebou." nařídil doktor Banner. Každý mu věřil, každý věřil že si zasloužil každý ze svých 7 doktorátů. 

,,Bude v pořádku, nemusíte se bát. Pravděpodobně je jen vyčerpaná. Pro jistotu jí ale vyšetřím. Byl to pro ní náročný den" ujistil Bruce celou rodinu, kteří stáli a strachovali se o svou dceru a sestru. ,,Vítej zpátky mezi živými Tony" pousmál se Bruce.

Pak se vydal ke dveřím, ve kterých před chvílí Bucky i s pacientkou v náručí.

,,Budeš v pořádku, nemůžeš mě tady nechat rozumíš? Potřebuji tě tady. Ještě jsme nic nestihli"

,,Neboj, nikam neodejdu" zasmála se potichu Morgan. Chtěla ještě poslouchat ty krásná slova, ale nechtěla ho trápit. 

Morgan

Projíždělo mnou miliony čepelí najednou. Nic jsem neviděla, ale slyšela jsem \buckyho. Věděla jsem, že vše dopadlo dobře. Pomalu jsem otevřela oči.

,,Kde to jsme?"

,,V nemocničním křídle" usmál se.

,,Proč?"

,,Bruce ti chce udělat nějaká vyšetření, pro jistotu"

,,Vypadáš skvěl, víš to?" usmála jsem se.

,,Vtipná. Jak se cítíš? Co se vlastně stalo? Já to furt nepochopil..."

,,Jsem v pohodě Jamesi. 

,,Když jsem kolem nás udělala ohnivou bariéru, musela jsem tátovi zabránit v lusknutí, takže jsem mu kameny musel vzít, když jsem je vzala do ruky, ty kameny se začaly rozplývat. Ty kameny prostě zmizeli.

Ale jejich síla, ta ne, ty kameny jsou teď součástí mě. Takže nepřeháním, když řeknu, že jsem nejmocnější bytost ve vesmíru"

,,Moje holka, je teda superholka?" 

,,A ty jsi pochyboval?" usmála jsem se. 

,,Ne" ujistil mě.

,,Tak jo, už jsem úplně v pořádku, takže můžeme jít dolů, chci s nimi mluvit."

,,Ne, dřív tě vyšetřím" zatrhnul právě příchozí Bruce.

,,Bruci, jsem v pohodě, vážně, ty kameny mi zase sílu vrátili, věř mi"

,,Dobře, ale když se cokoliv stane tak hned přijdeš."

,,Přísahám" zasmála jsem a vstala z postele.

,,Tati!" vykřikla jsem. Rozeběhla jsem se a doslova mu skočila kolem krku.

,,Taky tě rád vidím Morgan. Tolik jsi vyrostla." usmál se. 

,,No jo, bylo to 16 let. Za to vy jste všichni tak mladí. Mimochodem, to modrý sako ti sluší mami" podotkla jsem.

,,Vidíš barvy?" zarazila se.

,,Jo, no chtěla bych vám někoho představit. Teda vy ho znáte, ale... Prostě měly by jste to asi vědět a měla bych vám to všechno vysvětlit"