Morgan Stark (ff - Bucky Barnes)

(11) "Tvoje kamarádka" 🙄

,,Hej! Hej Morgan! Co je?" zastavila mě máma. 

,,Teď ne mami" odpálkovala jsem ji.

,,Co se stalo?!" 

,,Teď ne!" zakřičela jsem. Vyběhla jsem do svého pokoje. Švihla jsem sebou do postele. Zabořila jsem hlavu do polštáře a nechala vzlyky a slzy volně procházet ven. Proč já? Měla to být pomsta? Já přece nemohla za to, že mě Steve políbil! Měl si to nechat vysvětlit! O tom přece je vztah o komunikaci...

Otevírání dveří, zavření, kroky. Pak se prohnula matrace a okolo mě se obmotali paže. Hned jsem poznala o koho jde. Shodila jsem ho na zem a stoupla si.

,,Je to tvoje vina!" vyčetla jsem mu. ,,Co si o sobě sakra myslíš! Nemůžeš jen tak přijít k zadaný holce a políbit jí!" křičela jsem a měla slzy na krajíčku. ,,Možná si mi tím chtěl říct, že se ti líbím, ale když do tebe holka buší a kope do tebe, tak jí asi sakra pustíš!"

,,Promiň..."

,,Tady není za co se omlouvat Steve, tohle se neomlouvá! Vůbec jsi to neměl dělat, ale to je jedno..."

,,Je mi to líto..." vstal a chtěl mě obejmout.

,,Odejdi" zašeptala jsem. Odešel a já zase zůstala sama. Sharon jsem měla kdy si ráda, než vyplula na povrch její pravá povaha, ale tohle přehnala. 

---

,,Ty děvko!" vlítla jsem do zasedačky, kde zrovna seděla.

,,Mluvíš se mnou?" ušklíbla se.

,,JO! S tebou! Vidíš tady někoho jiného, kdo líbá zadaný chlapi na potkání?!"

,,Můžeš si za to sama. Neměla jsi líbat Steva"

,,Vůbec nevíš jak to bylo!" vyjela jsem na ní. ,,Tak počkat, jak vůbec víš, co se. Ty mrcho! Vy jste takový šmejdi, to je neskutečný, vy jste to měli naplánovaný! Proto jsi stála hned za rohem! O co vám jde!"

,,Tobě to ještě nedošlo?" položila papíry na stůl a šla ke mě. ,,Jde o to, že si myslíš, že když jsi dcera Starka, tak můžeš mít všechno! Jsi rozmazlený spratek! Nezasloužíš si ho!"

,,A ty snad jo?! Někdo tak podlý jako ty si ho nezaslouží! Já ho miluju, ty miluješ jeho slávu!"

,,Víš co? Mám toho dost, jediná mrcha tady jsi ty!"

,,Říkali mi i hůř" odsekla jsem.

,,Jo, a jak pak?"

,,Tvoje kamarádka"

Ozvalo se plesknutí. To byl zvuk střetnutí její ruky a mojí tváře. Zhluboka jsem se nadechla. Na tohle nemám náladu, svoje jsem jí řekla. Otočila jsem se a za skleněnou zdí jsem viděla, jak nás sleduje pár modrých očích, jeho očích. Chvíli jsem se je pozorovala, ale pak jsem odvrátila zrak a odešla.

,,Mor?" snažil se mě zastavit. Chytnul mě za zápěstí a přitáhnul si mě k sobě. Ruku jsem mu vytrhla a pokračovala v cestě. Jak dlouho tam stál? Slyšel všechno?

Vrátila jsem se do pokoje a lehla si do postele. Po chvíli se ozvalo klepání.

,,Ať jsi kdo jsi, tak odejdi" zabručela jsem. Slyšela jsem otevření dveří. ,,Řekla jsem odejdi" zvedla jsem hlavu. Za tu chvíli došel až k posteli. ,,Co tady chceš?"

,,Je mi moc líto, co se stalo..."

,,Víš co je líto mě? Že mi nevěříš... Že tě vůbec napadlo, že jsem se dobrovolně líbala s tvým nejlepším kámošem!"

,,Ale ty jsi to udělala! Mě je líto, že jsem políbil Sharon!"

,,Cože jsi?! Panebože! Já Steva nepolíbila! On políbil mě!"

,,Na to, že on líbal tebe jste se líbali celkem dlouho, nemyslíš?"

,, Viděl jsi mě a jeho! Já se bránila, ale ono jaksi když se snažíš praštit do super-vojáka, tak to moc nejde!"

Mlčel. Jen na mě koukal. ,,Ale to je stejně jedno, protože ty jsi políbil jí..." dodala jsem potichu.

,,Morgan... Já se teď cítím tak blbě!"

,,Taky máš proč" souhlasila jsem. Seděli jsme vedle sebe. Malinko nahnul hlavu blíž a otřel se svými rty o ty mé. Věděl, že to chci i já to věděla. Taky jsme věděli, že vzhledem k tomu co se stalo před pár hodinami, to není správné, ale v těhle situacích nás neovládá zdraví rozum, ale hormony a ty si jaksi neuvědomovaly, že se to nehodí. 

,,Měli bychom přestat" zašeptal. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Chci tě" zašeptala jsem.

(637 slov)