spávaly spolu dvě květiny,
každou noc pod rouškou měsíce.
sledovala jsem je vždy z povzdálí
a sama sebe se ptala,
jestli bych tohle nechtěla taky.
vstávaly spolu dvě květiny,
jedna vlčí mák a druhá růže květ,
pro růži byla to jen luční květina,
pro vlčí mák byla to celý svět.
mluvily spolu dvě květiny,
a při jednom polibku se všechno zničilo.
vlčí mák přišel o listy,
rozřezal si všechen květ
a s šílenou bolestí trpící na hrudi
pro něj již nadobro skončil svět,
jeho vlastním rozhodnutím
touhám svých květů konečně vyhovět.
stojí teď jedna květina,
a to růže květ všech letních dnů.
a protože jí umřel vlčí mák,
zajímá mě,
jestli se odráží v obrázek jejích nočních snů.
ČTEŠ
bláznova poezie
Poeziejsme umělci. ztracené duše v bloudící v řádcích. jediná možnost, jak náš můžeš najít, je poezie. básně, povídky. myšlenky sepsané na papír. city které nám drásají duši. chceš to najít a ponořit se do světa bláznovy poezie? 19.12.2020 - 7. poezie 19...
