bláznova poezie

příběh nekončí hádkou

vážně věříš
že pár hádek
a snímků z úzkosti
zastaví vzdechy
když jsi v mý blízkosti
nebo mě sleduješ přes síť?

jedna osudná postel
příběhu zadek,
fotek taky.
pálíme kostel
sleduju tiše
a ty to nevnímáš.
v čele mý drzosti
stojí domněnky
který pouštíš,
rozléváš do číše
a rozvážně piješ.

nemám ti to za zlé.
jen pamatuj:
není konec,
nikdy nebyl.
jen tiše hniješ,
já tiše naříkám.