bláznova poezie

janek

ve větru vlaků vlají ti vlasy,
černý jak perly
z našich srdcí
co se vrací
do našich očí,
když se necítíme být milováni.
a já mám pocit,
že ty mý po těch všech slovech
bíle svítí.
a teď už
to není jen pocit bytí,
je to pole plný vlčích máků
a radost z nich,
je to žití.
jsou to tvý duhovky, řasy a jak se směješ,
jsou to ty malý důvody
na přežití.
tak v nočních motýlech hledám útěchu,
zatímco ve spěchu
ji ty hledáš v barevných papírech.
a mám strach a ani se za to nestydim,
protože jsi ze všech těch kytek
jen ty tý mojí podobný,
a chci ten emocí zbytek
co mi zbyl,
prožít s někým
kdo se mnou na louce plný sedmikrásek
mákem byl.