v zrnech máku nacházím útěchu,
v tom málu hudby co v nich hraje.
pouštím si slova až hluboko do srdce,
možná že až moc ve spěchu,
mý srdce pro něj bije
při každým nádechu.
a cítím se hloupě a pubertálně,
protože nic z toho není reálný,
a je to jen maska mýho věku,
mý fáze.
a brečím v tý tmavý noci
uprostřed vzteku,
ale možná to tak být mělo.
já miluju jeho duši a oči,
a on jenom moje tělo.
ČTEŠ
bláznova poezie
Poesiajsme umělci. ztracené duše v bloudící v řádcích. jediná možnost, jak náš můžeš najít, je poezie. básně, povídky. myšlenky sepsané na papír. city které nám drásají duši. chceš to najít a ponořit se do světa bláznovy poezie? 19.12.2020 - 7. poezie 19...
