koukáme na slunečnice pro jejich květy,
všaks nikdy se nepodivujem nad jejich vůní.
ani si ji nevybavíš, tak moc jsme slepí.
a v lásce skládané věty,
najednou z modré krvavě do ruda,
chceme se nechat unášet tůní,
a protože jsme pochopili vůni slunečnic
nás konečně opouští sluneční ostuda.
a dojde ti,
že nejde o stavby, ale o město,
že nejde o květ, ale o vůni,
že nejde o bochník, ale o těsto,
že nejde o vzhled, ale o gesto.
a i když jsou slunečnice nádherný,
ve skutečnosti o to nejde.
jde o tu vůni a radost z ní.
a po každým nádechu, euforie,
píseň pro tvoji duši slastná,
věřím v nemožný,
ale aspoň jsem šťastná.
ČTEŠ
bláznova poezie
Poesíajsme umělci. ztracené duše v bloudící v řádcích. jediná možnost, jak náš můžeš najít, je poezie. básně, povídky. myšlenky sepsané na papír. city které nám drásají duši. chceš to najít a ponořit se do světa bláznovy poezie? 19.12.2020 - 7. poezie 19...
